In The Name Of Triangular Love

Šok!!

JJ

Problém je na světě! Nevšiml si mě jen Yuri, ale i Altin. Ne snad, že bych z něj měl strach, ale jeho pohled mluvil za vše. - Nikdo mu nesmí jeho 'hračku' očumovat. Ale pokud není úplnej autista, nechá to být. - Nic jsem neudělal, jen jsem se díval, to není nezákonné.
  Hned co na mě zaměřili pohledy oba dva jsem pochopil, že by bylo nejlepší se zvednout a odejít a tak jsem šel.
  Byl jsem hodně smutný, protože už nemůžu znovu přijít. Ne takhle, jako JJ, jako nepřítel. Yuri si určitě všiml, že ho neobtěžuju a nedělám mu zle jako dřív, jenomže si se mnou určitě není ani jistý. Byl jsem pěkná svině, to vím, takže je mi to jasné.
  Kéž bych se mohl omluvit a říct mu, jak to doopravdy je. To nutkání napravit to mám pokaždé, co ho vidím. 
  Alespoň se plnohodnotně omluvit. Bylo by to málo, ale cítil bych se líp a doufám, že on klidnější s ujištěním, že mu už opravdu nic nehrozí.
  Nad tím jsem se pousmál, když jsem zrovna vycházel ze stadionu směrem ke škole s tím, že půjdu rovnou domů. Nemám to moc daleko, asi jen 15' chůze.
  ,,Hej! Leroyi!" Zavolal na mě ne zrovna moc známý hlas, ale přesto jsem ho poznal.
  - A problém trvá.
Já se zastavil a bez hnutí čekal, než se rázné kroky přesunou až ke mě. ,,Co chceš, Altine?" Optal jsem se nevlídně, když byl skoro u mě. Jeho přítomnost je mi silně nepříjemná.
Ve skutečnosti asi vím, proč přišel. Štve mě. Tak hrozně moc ho nesnáším. Ale nebudu se s ním prát, už kvůli Yurimu nebudu komplikaci napružovat.
  ,,Proč se plížíš tam, kde je Yuri?" Začal z ostra. Pomalu jsem se na něj otočil a koukl mu opovržlivě do očí, kdežto on se na mě díval spíš mrazivě. ,,Jak víš, že jsem dneska přišel kvůli němu?" Opáčil jsem. ,,Dneska?" Zopakoval kousavě. ,,Nedělej blbího! Vidím tě na tom stejným fleku pokaždé, co má trénink!" Odfrkl a já udělal pohrdavý posunek. ,,A co má bejt?" ,,Chci ti jen říct, aby ses od něj držel co nejdál!" Řekl výhružně. Jen jsem se sarkasticky pousmál. ,,Neboj, ode mě mu nic nehrozí." Ujistil jsem ho a ani se mu při tom nedíval do očí. Vážně mě irituje, jak o něm mluví. Jako by byl Yuri jen věc. Jeho majetek. Ono to tak zřejmě asi i je.
  ,,Tak proč za ním furt lezeš? Chodíváš ho očumovat?" Moje opovržení v obličeji hned nahradil úlek. ,,Jak to myslíš?!" Vyhrkl jsem a zamračil se.
  V hlavě mi bylo na poplach. To přece není možné, určitě jen plácl kousavou poznámku. Nemůže vědět, že ho miluju.
   ,,Vím to. Chceš ho." Řekl tiše. Srdce se mi rozbušilo a oči se mi rozšířili s pohledem na něj. ,,T-To těžko! Nejsem teplej jako vy!" Snažil jsem se to rychle zakecat. ,,Tohle nezakryješ." Řekl skoro šeptem, ale zároveň tak chladně a nenávistně. ,,Jak to sakra víš?!" Vyjekl jsem znepokojeně, až útočně a už mi bylo jedno, že jsem to tím kompletně přiznal. ,,Yuri je krásný, moc krásný...nemusíš být teplej, aby se ti zalíbil, to za prvé. A za druhé jsi průhlednej jako sklo, když po něm šilháš na tribuně. A nejen tam. Slintáš po něm kdykoliv se kolem tebe mihne ve škole." Shrnul nespokojeně a založil si ruce na prsa. Jen jsem vydechl a chytil se frustrovaně za čelo.
  Tohle se nemělo stát. Neměl to zjistit nikdo! A on už vůbec ne! Sakra! Pane bože... tohle až se dostanete mezi lidi...
  ,,Jen klid. Nikomu to neřeknu." Řekl volně. Koukl jsem zpátky na něj a byl trochu překvapen jeho úsudkem, jenže on ještě neskončil. ,,Ale jenom pokud toho necháš." Zase to tak tiše a mrazivě pronesl. ,,Nevím o co ti jde, ale těžko se mezi tebou a Yurim něco změní, když ses k němu předtím choval tak nechutně!" Připomenul mi a mračil se. Já jen kajícně koukal na zem. ,,Yuri o tom ví?" Zeptal jsem se. ,,Ne." Odvětil jen, skoro jako by mu moje důležité opodstatnění bylo jedno.
  ,,Hrabe ti?! Sakra prober se! Tohle nemůžeš myslet vážně!" Vyjekl najednou až jsem se zalekl. ,,Šikanoval si ho! Ty a ostatní! O co se teď pro boha snažíš?!" Nechápal a vypadal rozlíceně. ,,Miluju ho!" Vyjekl jsem zoufale a poraženě vydechl. ,,Sakra neprokuj mě!" Vyštěkl na mě okamžitě a vykročil proti mě o krok. ,,Zapomeň na něj a drž se od něj sakra dál! Yuri je můj!" Procedil mezi zuby zlostně a já začal cítit vztek. Nic mu nedělám. Jen se na něj dívám, užívám si být mu na blízku. Nic víc nechci. Nemůže mi zakázat i to málo, co nikomu neubližuje. Co si o sobě myslí?! Sám Yuriho jen využívá! Že ho miluje? - Blbost. Z toho co mi tady zatím říká chápu, že je to jen jeho hračka.
  ,,Šmejd jako ty by se neměl na Yuriho ani podívat." Odsekl a odcházel. Teď už jsem se přestal ovládat a zatl pěsti. ,,Zajímavý!Trvá to mezi váma už docela dlouho, co? Pořád ho nemáš dost?!" Vyštěkl jsem kousavě. On se zastavil a pomalu na mě otočil podrážděný obličej. ,,To myslíš jak, kurva?" Zeptal se ledově. ,,Sám si teď řek. Že nemusím být teplej, abych ho chtěl. Máš pravdu...je kurva nádhernej! Hezčí než kdejaká holka, že Altine?" Usmál jsem se provokativně. On zatl pěsti, hrudník se mu začal zrychleně zvedat kvůli poryvu vzduchu v plicích a vražedně mě propaloval pohledem. Věděl kam tím mířím. ,,Co budeš dělat, až tě to s ním v posteli přestane bavit? Odkopneš ho jako použitý děvky a budeš hledat další?" Pokračoval jsem. Altin vypadal, že se každou chvíli rozběhne proti mě a vybije si na mě všechen ten vztek a zlobu, co jím právě zmítá.
  Nakonec se jen zhluboka nadechl se zavřenýma očima všechno to rozlícení poslal zpátky do svého nitra velkým polknutím. Otočil se na mě zpříma a přišel ke mně s vražedným pohledem. Stál mnohem blíž, než předtím. Takže jeho varovné zablýsknutí v očích bylo o dost impozantnější.
I když je menší než já, z toho pohledu jsem měl pocit, že je tomu pomalu naopak a já jsem ten nižší. Nebyl to strach, co se ve mě začalo hromadit... spíš nejistota. Vždycky byl trochu záhadný a jeho reakce nepředvídatelné...a použil jsem proti němu dost silná slova. Můžu jen tipovat, jak se to vyvine.
  ,,Jestli si opravdu myslíš, že s Yurim chci  jen spát, tak jsi větší kretén, než jsem si myslel." Pronesl chladně  a já sklonil  pohled  k zemi. Nevím  proč mě jeho pohled uvedl do až provinilého stavu. Bylo to zvláštní. Touha ho urážet a povyšovat se zmizela, když se mi koukal přímo do duše. Jako bych mu nevědomě i věřil, že co jsem řekl byla blbost a teď se za to cítím hloupě. Prostě sám sebe nekompromisně zvolil pánem situace.
  ,,Ty...nemáš o tom co je mezi mnou a Yurim ani páru." Řekl vážně. ,,Já sice úplně nechápu, co k Yurimu vlastně cítíš, ale zaručuju ti, že se mi nemůžeš rovnat." Hlesl. ,,Je fakt sranda, že jsi zrovna ty schopnej mi něco takovýho říct, když jsi byl ty ten debil, kterej ho rád mlátil a ztěžoval mu život." Připomněl mi. Stiskl jsem rty a neodvažoval se mu podívat do očí. Cítil jsem se vážně hrozně. Je pravda, že jsem pro svůj úsudek skutečně alibi neměl. Prostě jsem tomu chtěl věřit. Věřit, že je Otabek sukničkářský šmejd. Taky jsem byl kdo jsem byl a dělal co dělal. Ale... jak můžu věřit, že mluví pravdu? Trochu jsem se zamračil. Stejně je to on, kdo mi ho vzal. Respektu se u mě nedočká nikdy.
  ,,Nevím, proč se zrovna tobě líbí. Nechápu to." Pokrčil rameny a narážel na moje šikanování v převratu na lásku. Měl jsem samozřejmě už teorii, ale jemu ji vysvětlovat nebudu. ,,To je... složité." Vydechl jsem jen. ,,Já mám čas... vážně by mě to hodně zajímalo." Řekl pichlavě a založil si opět ruce na prsa. Chvilku jsem mlčel. ,,Nebudu ti to vysvětlovat!" Odsekl jsem ostře nakonec. Nic mu nedlužim a tohle si chci rozhodně nechat pro sebe.
  ,,Dobře...tak mi aspoň řekni, co s tím hodláš dělat, protože tohle je fakt ujetý!" Rozhodil rukama. ,,Jsi jako stalker a běháš za ním jako za kusem masa...co to má bejt?! O co ti vlastně jde?" Nechápal. ,,Prostě...ho vidím rád a..." Začal jsem zvolna. ,,...chtěl bych se aspoň omluvit." Přiznal jsem. ,,Myslíš, že ti odpustí?" Zeptal se ironicky. Uhl jsem ublíženě pohledem. ,,Jsi svině, Leroyi... vždycky budeš." Dodal mimoděk. Zle jsem se na něj podíval. ,,Neznáš mě Altine. Nevíš o mě nic!" Zvýšil jsem hlas. ,,Znáš tě moc dobře." Řekl klidně. ,,Ne, blbosti! Já jsem teď..." Chtěl jsem říct, že jsem teď jiný, ale jemu to tady vysvětlovat nebudu. Určitě by se mi jen vysmál.
  ,,Jiný? Ale běž..." Mávl rukou. Pointu si tedy srovnal sám. ,,Jsi hajzl." Odsekl a ani se mi při tom nedíval do očí. Jen chladně do dálky. ,,Hele! To můžu říct o tobě, když říkáš, že Yuriho miluješ!" Obhájil jsem se hned prudce. ,,Bože... už s tím běž do prdele!" Ucedil podrážděně. ,,Viděl jsi mě snad s nějakou jinou holkou nebo klukem? Víš naprosto jistě, že jsem nymfoman, prolízám bordely a chodím s někým jen kvůli sexu?" Zeptal se jako bych byl největší idiot na světě. Jen jsem mlčel. Odpověď byla pro oba jednoznačná. ,,Tak vidíš..." Odsekl. ,,A jak víš ty, že nejsem jiný? Yuriho jsem nechal na pokoji." Vrátil jsem protiútok. ,,To je sice fakt, ale teď ho otravuješ jinak." Usoudil. ,,Řekl ti snad, že mu to vadí?" Zeptal jsem se ostře. Altin na mě chvilku tiše koukal. ,,Mě to vadí." Podotkl pevně. ,,Jedna věc..." Začal a podíval se mi do očí neústupným výrazem ,,Nech toho, protože jestli se to zhorší a něco si zkusíš...věř mi, že ti zlámu všechny kosti v těle!" Řekl tiše, ale tak chladně. Ještě chvilku pouštěl hrůzu ledovým pohledem. Já mu naopak vracel velmi ostrý a nenávistný pohled. ,,To má být výzva?" Zeptal jsem se a zlý pohled mu vrátil. Ať si říká co chce, já o Yuriho budu bojovat. ,,To bylo varování," Pronesl jako když se rozezní zvuk hromu. ,,ale pokud si chceš vážně zahrávat s ohněm...tak se připrav." Divoce mu blýskalo v očích a já na malou chvilku znejistlil. Je tak vážný a vůle se nevzdat z něj jen čiší.
  Pak jsem se na něj ale zamračil se stejným odhodláním.
Ať to dopadne jak chce, alespoň to zkusím. Musím. A on ať je sebevíc odhodlaný mě od něj držet dál, vydržím až do posledního dechu.
Dál jsme na sebe takhle zírali ještě asi tři minuty a četli si v očích toho druhého. To napětí mezi námi by se dalo krájet. Měl jsem sto chutí ho praštit nebo mu vykřičet do obličeje všecko, co jsem právě cítil. On vypadal spíš neústupně a pevně jako ledová skála. Zatínali jsme pěsti a vraždili se pohledy. Pochopil jsem, že musím udělat co nejrychleji opak toho, k čemu mě Altin vede. Ještě zítra půjdu všechno říct Yurimu!