Yuri Plisetsky má kolem sebe samé nepřátele a lidi, kteří mu ubližují.
Na tyto vlivy se dokonale přizpůsobil a věčná samota a vyhoštění z kolektivu taky není něco, na co by nebyl zvyklý.
Bohužel v poslední době stejně jako špatní lidé se kolem ně...
,,Teď jeď pořád rovně, zapomněl jsem zavolat domů, že pojedu s tebou." Řekl jsem a vytáhl mobil z kapsy. Vytočil jsem dědovo číslo a čekal. Když to zvedl, začal jsem mu vysvětlovat, že se domů vrátím později a že jsem s Otabekem. ,,Kam teď?" Zeptal se Otabek několik metrů před křižovatkou. ,,Nahnu se." Oznámil jsem mu, protože jsem ještě nedotelefonoval. Objal jsem ho víc kolem pasu jednou rukou a naklonil se na správnou stranu. Otabek to pochopil a zatočil na požadovanou stranu. ,,Neboj, budu v pořádku. Musím končit. Zatím." Řekl jsem a ukončil hovor. Dával jsem si mobil zpátky do kapsy pak jsem položil bradu na Otabekovo rameno a rozhlédl se, kde jsme, kavárna byla už vidět přímo za nosem. Otabeka to trochu zaskočilo a já si uvědomil, jak je to hloupé. ,,Eh, promiň. Jsme tady." Utrousil jsem hned se odtáhl a chytil se raději sedadla. ,,Klidně se mě drž, nevadí mi to." Ujistil mě. ,,Raději zaparkuj." Opáčil jsem rozpačitě, ale dělal jsem, že mě to nerozhodilo 😎. A Otabek bez odpovědi zaparkoval u požadované kavárny. Sundali jsme si helmy a vešli dovnitř. Byl jsem z toho popravdě celkem nervózní. Bál jsem se, že se nebudu umět bavit nebo řeknu něco hloupého. Ale nakonec to šlo úplně samo. Našli jsme si stůl a já si objednal ice tea a on pomerančový čaj. Potom jsme se rozkecali a přesně jak řekl včera, jsme si hodně podobní. Všechno tohle jsem zažíval poprvé. - Povídat si s někým o věcech, které zajímají oba a bavit se. Vážně, něco takového jsem ještě s nikým nezažil. Myslím tím hlavně cítit to vzájemné sbližování a chtít o dotyčné osobě zjistit, co nejvíc. Máme společné zájmy a máme si hodně, co říct. - Zjistil jsem, že dělá dj v klubech a příští měsíc má náš fotbalový tým Manulů (což je ve skutečnosti název jednoho druhu kočky divoké) zápas. Prý se už seznámil se spoluhráči v týmu a prezdívají mu grizzly. Teď zná i Milu, protože mu dnes v mojí třídě řekla, že je v týmu jako rozteskávačka. Prozradil mi, že týmu chyběl kapitán a díky dobrým schopnostem to místo možná dostane on. Řekl, že se tomu sportu věnuje hodně už od dětství a má za sebou i několik významných vítězství za školní turnaje, ale i krajské. Povídal mi o svém starším bráchovi Astanovi a jeho sukničkářské povaze a zjistil jsem, že mají hodně peněz, protože jeho táta je módní návrhář. Rozhodně mě navnadilo to, že má slabost pro kočky a rock And roll, což preferuju hodně. Myslím že při konverzaci s ním jsem se dokázal usmívat nejdéle za můj život, aniž bych si toho všiml. Popravdě mě taky dost pzřekvapilo, že jsem mluvil trochu víc než on, a to se mi nestává. Ale cítil jsem, že mu můžu říct všechno. Taky tak vypadal. Pozorně a s úsměvem mě poslouchal a pak k tomu většinou něco dodal nebo tak. Bylo to vážně skvělé odpoledne. Jak se říká... Čas hrozně letí, když se člověk dobře baví.
Zrovna jsem upíjel z ice Tea, když jsem postřehl delší ticho. Zvedl jsem k němu pohled a chtěl zjistit, proč přestal mluvit. Otabek se na mě díval zamyšleně, a nechtěl přestat. Jakoby na mě něco hledal. ,,Co?" Vypadlo ze mě, když jsem ten jeho zkoumavý pohled nevydržel. ,,Nevadí ti, když máš vlasy přez oko?" Zeptal se. ,,Ehm..ne vůbec." Odvětil jsem. ,,Mohl by sis je dát na stranu." Řekl, natáhl ke mě ruku a odkryl mi oko pod ofinou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
