In The Name Of Triangular Love

Zařazen do týmu

Moc se omlouvám za takovou časovou prodlevu, ale rozbil se mi mobil, takže píšu na počítači...

Yuri

,,Milo!" Vyhrkl jsem a plácl rukama o lavici své rudovlasé spolužačce, která uleknustím nadskočila na židli. ,,Ježiši, Yuri! Co je?!" Vyjekla polekaně​. ,,Chci do týmu roztleskávaček​!" Vysypal jsem ze sebe. Zírala na mě asi ještě hůř než předtím Otabek. ,,Myslím to vážně." Řekl jsem. Ona na mě koukla spíš nedůvěřivě než zaraženě. ,,Tak to kecáš!" Zvolala pobaveně. ,,To jako doopravdy chceš poskakovat mezi holkama?" Zeptala se s úsměvem. Jen jsem podrážděně zavrčel a spražil ji pohledem. On najednou ztuhla a vypadlo z ní: ,,Ty to fakt myslíš vážně." ,,Jo myslim! Kde se můžu nahlásit?" Vyjekl jsem dopáleně. ,,Ale...proč? Jak tě to proboha napadlo?!" Naléhala. Jen jsem nespokojeně uhl pohledem. ,,Je to kvůli Otabekovi." Řekl jsem tiše. Ona zalapala po dechu a vypadala jako by z ní měl vytrysknout všechen endorfin. ,,To je tak sladký! Pojď ke mě!" Zavolala, zvedla se a natiskla si mě na prsa. ,,Umh! Babo!" Zavrčel jsem přidušeně a snažil se od ní odtáhnout, ale marně. Tulila se ke mě jako bych byl medvídek koala. ,,Budeš naprosto k sežrání a Otabek si tě vezme a budete spolu-" ,,Ah, starej se o sebe a svou holku. Pusť mě! Chci se na tom domluvit!" Okřikl jsem ji, když mě dusila už nějakou dobu. ,,Já se o Sálu starám. Je to můj poklad." Podotkla majestátně a konečně mě pustila a já mohl volně dýchat. ,,Tak..." Začala vážně s úsměvem a dala si jednu ruku do pasu. ,,Dneska po škole se na tom můžeš domluvit s trenérkou. Vezmu tě za ní." Usoudila. ,,Jo? Super!" Hlesl jsem nadšeně. Ona se na mě uculila a s ,,Awww..." Mě zahazala za tvář. ,,Kuš babo!" Prskl jsem a ruku jí odstrkl. Ona se jen uchechtla a koukala zasněně na mě. ,,Co?" Vypadlo ze mě ostře. ,,Víš že tě beru jako mladšího brášku?" Nadzvedl jsem obočí. ,,Spíš se cítím jako tvůj plyšák." Prskl jsem nespokojeně. ,,Mám tě ráda." Řekla vlídně a podle jejího pohledu to myslela upřímně, což mě uvedlo do rozpaků. Měl jsem takový zvláštní pocit. Vím, že mě bere jako kamaráda, ale ona kvůli mě opravdu často nasazuje sesterské instinkty. A taky je otravná a nesnesitelná jako starší sestry bývají, ale taky mi ráda pomáhá a drží nade mnou ochranou ruku a dává na mě pozor, což mě svým způsobem taky trochu štve. Ale dávám za pravdu, že bych na našem vztahu nechtěl nic měnit. A myslím že jí mám hodně rád. Jako jediná kromě Viktora mi vlastně v životě dělala společnost než přišel Otabek a já si toho ani nevážil. Bylo to v tom mém osamělém období, kdy nikdo neměl rád mě a já neměl rád nikoho.
Najednou jsem se cítil hrozně špatně. I když jsem na ni byl nepříjemný a odtažitý, nikdy se ke mně neotočila zády, zůstala se mnou a byla mi 'sestrou' i když bych si to vůbec nezasloužil.
Provinile jsem se podíval do očí Mily a myslel na to, jak mě to teď mrzí. Chtěl bych se omluvit a zároveň jí poděkovat, ale nevím jak začít.
,,Co je, Yuri?" Zeptala se starostlivě, když viděla můj výraz. V ten okamžik jsem věděl, co bych měl udělat.
Přistoupil jsem k ní a hned ji objal. Byla v šoku a já jí pevně tiskl k sobě. ,, Promiň." Shrnul jsem prostě a v ten okamžik zalapala po dechu. Potom si mě s úžaslým vzdechem přitiskla k sobě a zabořila hlavu mých vlasů.
,,Ty ses vážně tolik změnil." Hlesla a pohladila mě po vlasech. ,,Ale i tak jsi mě překvapil." Dodala šťasně. ,,Taky tě mám rád, ale nech si to pro sebe." Řekl jsem tiše a odtáhl se od ní. Její velké oči plné údivu mi pohledy přímo do duše. ,,Yuri...to myslíš vážně?" Zeptala se nevěřícně. Jen jsem uhl pohledem a kývl. ,,Mám tě rád." Ujistil jsem ji. ,,Já myslela, že tě štvu a-" ,,Proto jsem se omluvil." Zastavil jsem ji a podíval se jí vážně do očí. ,,Neměl jsem se k tobě tak chovat. Jsi sice někdy dost otravná, ale vždycky jsi byla při mě a nevzdávala jsi to, i když jsem nebyl zrovna přátelský." Vysvětlil jsem. ,,A za to ti děkuju." Hlesl jsem a Mile se rozšířily oči údivem. V ten okamžik zazvonilo na hodinu a já odcházel od její lavice k té mojí.