In The Name Of Triangular Love

Naprostý chaos v JJeově hlavě, Otabekův úsudek a den strádání

Den a půl do odjezdu na zápas rageb v Kazachstánu

JJ

,,Kam zase jdeš?" Houkl po mě Adam, když jsem se chtěl nepozorovaně vytratit ze školy hned po vyučování.
,,Sakra..." Sykl jsem neslyšně a otočil se na něj. Neměl jsem výmluvu. Kecy o mojí přítelkyni jsem už použil tolikrát, že by mi to už nesežral. Navíc mi ještě ráno předevšemi řekla, že jde ke kamarádce domů dělat nějakou prezentaci do školy. Na konec mě rychle něco napadlo. ,,Sorry bro, ale úplně jsem zapomněl, že jsem tátovi slíbil uklidnit garáž. Musím letět, jinak mi nedá prachy." Pokrčil jsem rameny a bez dalších řečí raději rychle odcházel mezi lidmi v šatně ven.
Ve skutečnosti jsem měl spíš než domů namířeno na školí stadion. Protože tam právě trénuje někdo, kdo mi v posledních době dělá dny, příjemnými. Yuri Plisetsky mi pomohl zjistit, jak byl životní styl v minulosti bezcenný arogantní a sobecký. Ten hvězdný basketbalista s perfektní přítelkyní a nejvíc cool bandou mi teď přijde tak směšný. Jenže se toho zbavuje hůř než bych čekal. Vlastně se i při mé velké touze nic nezměnilo. Teda alespoň pro lidi, co mě znají. Dal bych cokoliv za to, abych mohl být jen normální tuctový nezajímavý kluk v lavici s hrstkou přátel, kterým jsem se vždy tak rád smál. Teď mi zbyla jen přetvářka a pořádné výčitky svědomí.
Tohle přání mám samozřejmě kvůli Yurimu. Být takový, nikdy bych neměl tak velké ego a nebyl bych arogantní namyšlenec, který mu ubližoval. Nikdo si nedovede představit jak často a vroucně si přeju, abych za ním mohl přijít jako Jean Leroy a oslovit ho, seznámit se, být jeho kamarád a možná ho nakonec i poprvé políbit a né jako JJ, kdy jsem ho poprvé uviděl v šatnách a vše zničil.

Byl to ten okamžik, kdy stál u skříňky a nasazoval si přezůvky. Neshýbal se, jen skrčil nohu vzhůru tak, aby měl patu v úrovni hýždí a botu si jednoduše nasadil, jako nějaká baletka. Uznávám, v první chvíli jsem si myslel, že je to holka kvůli těm jeho vlasům, ale když se na mě otočil a já uviděl plochý hrudníku, vše mi bylo jasné. To totiž ještě nebylo to pravé pobídnutí k šikaně. Protože když se na mě podíval, vplul jsem do těch nádherných očí. I na těch šest metrů byly tak čisté, bezstarostné a zrcadlilo se v nich odhodlání a nezkrotnost. Bože, vždycky když na to myslím, je to tak reálné, jako bych to prožíval znovu. Byl tak překrásný, byl dokonalý a já se do něj v ten okamžik strašlivě zamiloval. Jenže jsem to v tu chvíli nedokázal pochopit a tak to všechno začalo. - Zničil jsem něco nádherného, co ani nemělo možnost jakoby začít svou cestu. Vím to a je mi to tak líto. Nejhorší otázka, která mě neustále týrá je ta, co by stalo, kdybych věděl, že je to láska?

Vím jen, že by se nestalo to, co se stalo: Hned po mém tranzu, co jsem spatřil jeho tvář, při přímém očním kontaktu jsem odvrátit pohled a usmál se na kluky, kteří stáli u mě.
Nebudu říkat, co se dělo pak. Teď už to není hnusný zážitek jen pro Yuriho, ale i pro mě a když na to myslím, často mívám depresi. Někdy si i dokonce zaryju nehty až do krve na zápěstí nebo do ramenou. Těžké to pak skrýt a ještě těžší vysvětlit okolí, když si někdo všimne.
Takové deprese se člověk opravdu těžko zbavuje, ale naštěstí jsem si našel lék. Sice tato léčba netrvá dlouho, ale zabírá perfektně.
Chodím totiž sledovat Yuriho při tréninku roztleskávaček. Zatím to bylo dvakrát, co jsem tam byl a díky bohu si mě nevšiml stejně jako nikdo jiný. Sedím vždy na tribuně, kam nikdo skoro nikdy nechodí. Jediné, co mi vadí je to, že tam trénuje i Altin. Nesnáším ho z hloubi duše. Nejraději si představuju jak se s Yurim rozejde. Že mu zlomí srdce a řekne mu, že ho měl jen kvůli sexu. Yuri bude zničený, já Altinovi za to rozbiju hubu a poskytnu Yurimu oporu a vřelé náručí a zůstane můj už navždy.
Po odchodu ze školy jsem nenápadně obešel budovu a za ní se zelenal stadion. Už z dálky jsem slyšel hlasy roztleskávaček a hráčů rageb. Nepozorovaně jsem se dostal do hlediště, hodně nahoru asi ve středu hřiště hned u ocelového sloupu, co drží střechu. Pohodlně jsem se usadil na jedno sedadlo a hned se mi úsměv rozlil po tváři, když mi automaticky pohled sjel na toho andílka při nácviku jejich sestavy. Měl na sobě svůj sexy a zároveň roztomilý dres Manulů s kočičími oušky. Nevím koho napadlo změnit dresy roztleskávaček, ale byl to určitě geniální člověk. Měl ofinu a vlasy na spáncích stažené do drdolu, takže mu zbytek vlál ve vzduchu. Líbilo se mi sledovat jeho nohy, které odhalovaly jeho velmi krátké šortky a tričko do půl pasu mi nedovolovalo spouštět z něj zrak.
Yuri mě uchvacoval čím dál víc a to nemluvím zrovna o vzhledu. Vím, že za poslední týden a půl se naučil hvězdy, přemety, salta vpřed i vzad a je velmi ohebný. Udělá klidně provaz nebo zvedne nohu do téměř jakéhokoliv úhlu. Tohle prostě shledávám jako genialitu. Jisto jistě objevil svůj skrytý talent a využívá toho, co se dá. Je úžasné to vidět a být naprosto nerušený od ostatních lidí.
Hráči rageb byli na opačné straně hřiště a měli momentálně pauzu. Leželi na trávě a sledovali roztleskávačky, včetně Altina. Beztak očumuje i jiné holky, se kterými Yuriho podvádí.
I když jsem seděl skoro úplně nahoře v hledišti, hlas Yuriho trenérky jsem slyšel naprosto jasně a zřetelně. Být jí nablízku, fakt bych měl nahnáno.
Všechny roztleskávačky stály nyní v řadě po vykonání celé sestavy a věnovaly pozornost právě jejich trenérce, která stoprocentně předtím vedla i vojenský výcvik. V tom jsem se zamyslel. Jak to, že je Yuri schopný mít tak pevné vedení? Být já třeba školníkem, věděl bych, že nařízení o zvednutí plastové láhve, kterou odhodil je naprosto beznadějná snaha. Ten kluk je jako šelma, nezkrotná a nikdy nedělá, co se mu řekne. Ale za účast v týmu mu to asi stojí a je v tom velmi dobrý, tak si nechá říct.
,,Dobrá práce, děvčata a Yuri." Promluvila chladným hlasem. ,,Teď si dejte přestávku a za deset minut to sjezdem znovu. Rozchod!" Zavelela a roztleskávačky se začaly rozbíhat ke svým lahvím a taškám položeným na trávě. Ale Yuri ne. Ten běžel za ještě pořád vegetícím Altinem na trávě na druhém konci hřiště.
Měl na sobě vypolstrovaná ramena, dres a helmu měl vedle sebe na zemi.
Zaráží mě jak moc ho Yuri miluje. Je mu tak odevzdaný a je vidět, že je to jeho celý svět. To mě samozřejmě velmi zraňuje, ale já jen čekám, až toho Altin přestane využívat a bezcitně ho odkopne, až ho bude mít dost. Osobně si myslím, že Yuriho nejde mít dost, a obzvláště určitě jeho těla, ale Altin se mi jeví jako ten klasický děvkař bez špetky soudnosti a ohleduplnosti. Ano, nemám důkaz, spíš v to hrozně doufám.
Stejně jako v to, že Troy Adam a ani kluci z našeho týmu basketbalistů nezačnou Yuriho napadat kvůli tomu, že je roztleskávač. Vždy když na to přišla řeč, snažil jsem se to nenápadně zakecat nebo odlehčit situaci, aby je něco nechutného zase nenapadlo. Mile mě ale překvapuje, že mu už delší dobu dali pokoj, díky mé zásadní nespolupráci s jeho trýzněním.