In The Name Of Triangular Love

Počátek všeho a nynější následky

Začátek školního roku

Cítil jsem něčí oči v zádech. Otočil jsem hlavu odkud se lynul nepříjemný hluk a otravný smích nevelké party o počtu tří členů a pohlédl přímo do očí vysokému klukovi s tmavými vlasy a průzračně modrýma očima.
Vypadal jako typický egoista. Koukal na mě snad upřeně s pootevřenými ústy a nechtěl přestat. Díval se na mě bez přestání a tak zvláštně. Nechápal jsem o co jde. Mám snad třetí oko? Lehce jsem se zamračil a koukl zase na svou otevřenou skříňku a jednou ruku chytil dvířka, že jí zavřu, ale něco mě zarazilo: ,,Hele ten kluk je děsná buzna!" Střelil jsem pohledem zpátky a shledal, že tu poznámku vyjekl zrovna ten, co na mě tak strnule zíral. A teď se na mě dívají i ti ostatní, co tam s ním stojí. Idiot! Co si o sobě kurva myslí?! Vztekle jsem odvrátil pohled.
,,Vole, to je holka!" Zařval jeho kolega. Byl tlustý a očividně neuměl mluvit potichu. Zavřel jsem oči a snažil se po nich nevystartovat. Né že bych byl nějak nebezpečný nebo silný, bohužel právě naopak, ale byli tři, to je opravdu hodně, takže se hodlám ještě krotit.
,,Hej! Co seš?! Jestli holka, tak bych tě ojel! Máš zájem?" Zachechtal se třetí z nich. Byl z nich nejmenší, měl snědou pleť a na hlavě červenou flexu. Vypadal jako klasický nevychovanec, co dělá problémy.
Všichni se zasmáli a koukali na mě, jako by snad čekali, že jim seriózně odpovím.
Jen pár dní na střední a už se mi to muselo takhle podělat? Jako by mi to nestačilo doma. To je pořád samý úkol a domácí práce. Prostě cokoliv na co máma nemá čas a náladu. A když se náhodou stane, že nemám na povinnosti doma čas kvůli povinnostem do školy čas, táta mě solidně seřve nebo mě i sfackuje. Jeho oblíbený monolog zní: ,,Život není peříčko!Tak se sakra trochu pochlap a dělej co máš nebo budeš pořád stejně neschopnej jak v práci tak v životě!"

Nabroušeně jsem zabouchl svou skříňku, vzal si tašku na jedno rameno a odcházel s vražedným pohledem směrem ven z šaten, ale když jsem odcházel kolem těch kterénů, zahučelo mi v uchu:
,,Bloncko! Máš ptáka nebo ne?" Rejpl do mě  ten s modrýma očima. Jen jsem zatl zuby, vytočeně zavrčel a zrychlil do kroku. Zaslechl jsem něco ve stylu ,,Zjistíme to!" a mě následovali jejich kroky. Věděl jsem, že to nenabere dobré obrátky.
,,Hej! Tys neslyšel?!" ,,Stůj ty mrtko!" Začali po mě pokřikovat.
A dost! Hned jsem se na ně otočil a vykřikl. ,,O co vám kurva jde?! Běžte do hajzlu!!" Stáli kolem mě a usmívali se. ,,Wooah! Tady je někdo nevrlej!" Zvolal ten s čepicí a strkl mě do ramene. ,,Se uklidni vole!" Hučel na mě. Chtěl jsem mu to hned vrátit, ale byl jsem nečekaně tázán. ,,Jak se jmenuješ?" Zeptal ten s modrýma očima. Stál v prostředku těch hňupů a já pochopil, že těm tupcům velí. ,,Proč bych ti to měl říkat?!" Vyštěkl jsem na něj. Jen zavrtěl nezáživně hlavou. ,,Tašku." Řekl jednoduše a aniž bych to čekal jeden ze zbytku party mi vystartoval po tašce na rameni a když jsem ji chytil na zpět, chytil mě ten druhý a natiskl mě na zeď. ,,Vy hajzlové! Nechte mě!" V tom okamžiku jsem dostal facku. ,,Eh?" Vypadlo ze mě. Byl jsem v šoku. Přišlo to z ničeho nic. Ten s čepicí mi začal vysypávat tašku a něco tam hledal. Uhodil mě ten modrooký. Přistoupil ke mně blíž a takovým způsobem jako to udělal on, se na mě ještě nikdy nikdo neusmál. Tak drze, arogantně a provokativně. V ten moment jsem věděl, že ho už teď zkrz na zkz nesnáším.
,,Fňukání ti nepomůže. Měl bys udělat, co říkáme, nebo ti upravíme tu tvou pěknou fasádu." Nahodil uznale a poplácal mě po tváři. Opovržlivě jsem odvrátil hlavu a když jeho drzý dotek opustil mou tvář, z upřímné nevraživosti jsem se mu podíval do očí a nenávistně řekl: ,,Naser si! Grázl jako ty mi rozkazovat nebude!" Jeho úsměv pohasl a vypadalo to, že jim trhlo nutkání mou troufalost ukočírovat dalším tvrdým zásahem, ale jeho kámoš ho při plenění mojí tašky přerušil. ,,Hej, něco mám!" Ten modrooký se otočil a šel k němu. Oba koukali na mou peněženku a její obsah. ,,Yuri Plisetsky." Přečetl ten s čepicí. Zřejmě četli občanku nebo něco s identifikačními udajemi. ,,Vrať to!" Vykřikl jsem a trhl jsem s sebou. Ale ten tlusťoch, smrdící potem, mě lepil ke zdi a ještě víc mě přimáčkl. ,,Ne." Řekl ironicky ten menší a vybral všechny bankovky a strčil si je do kapsy. ,,Už nemám na cigára." Dodal a zasmál se. ,,Ty kokote! Naval to zpátky!" Zařval jsem a zase s sebou šil. ,,Zůstaň jak jsi ty mrtko!" Poručil mi tlusťoch. ,,Nech mě, sádlo jedno!" Stěkl jsem při neúprosné snaze se osvobodit. ,,Yuri..." Pronesl jejich boss jakoby mu na tom jméně něco nesedělo a já se zarazil. ,,Není to holčičí jméno?" Koukl na mě. ,,Né není! Jsem kluk do hajzlu!" Zařval jsem a do očí mi spadly vlasy. On se jen zasmál. Očividně ho bavilo mě provokovat. ,,Dobře...to je fuk." Uchechtl se a šel ještě ke mě. Vypadalo to, že si mě prohlíží a pak nespokojeně mlaskl. ,,Ty jsi horká hlava, viď?" Prohlásil a odhrnul mi odhrnul vlasy z očí. Hned jsem ucukl. ,,A proto se nezlob, ale vážně mi moc jako kluk nepřipadáš." Usoudil. ,,Dlouhý blond vlasy, vyzáblá postava a....metr čtyřicet?" Typl si kousavě mou výšku a já se jen víc vztekal. ,,Měřím víc ty zmetku! A vraťte mi-" Moje vzteklé nadávky ukončila další, mnohem silnější facka. Tentokrát o hřbet ruky. Otočilo mi to hlavu do strany a v koutku úst jsem cítil krev. ,,Dobře JJ!" Zavískal ten snědý.
- JJ? Tak se tedy jmenuje. Ale pochybuju, že je to jeho skutečné jméno. Určitě jen hloupá přezdívka.
,,Zatím jsem tě šetřil Zlatovlásko, protože si nejsem úplně jistej jestli si holka nebo kluk, ale ještě jednou a já ti garantuju-ghhh!" Stál blízko, a nasral mě, takže jsem ho vší silou prudce kopl do rozkroku a on spadl na zem. Lapal po dechu a držel se v místě zasažení. Všichni byli v šoku, tak jsem se chopil příležitosti, vytrhl se tlusťochovi a utíkal pryč.
,,Debilové! Jděte po něm!" Zasípal JJ a rozezněl se dusot dalších noh.
Školu jsem ještě úplně neznal a tak jsem se snažil najít východ, protože jsem měl v patách toho menšího. Byl rychlý, ale já rychlejší, ale i tak nebyl čas na schovku.
Oni školu ale očividně znali, protože když jsem seběhl do nižšího patra, v chodbě stál ten tlustý. - Cože?! Musel jít nějakou zkratkou, protože při jeho fyzičce pochybuji o jakékoliv rychlosti v přesunu do patra. ,,A jsi v piči, ty mrtko." Usmál se a na to se dusot za mými zády přesunul až ke mně. Když jsem se ostražitě otočil, hned jsem byl smeten zpátky ke stěně a několikrát mi ten hajzl praštil hlavou o zeď. Pak mi ji tam jen přidržel a hučel mi do ucha agresivně: ,,Tak tys chtěl zdrhnout jo?! Ještě jsme s tebou neskončili víš?!" Po několika tvrdých ranách do spánku jsem byl rád, že jsem se udržel na nohách. ,,Přidržte ho!" Rozkázal hlas z povzdálí a já byl okamžitě hrubě otočen zády ke stěně a každou mou ruku držel pevně jeden hajzl. Zvedl jsem hlavu a viděl, jak JJ schází ze schodů.
Zastavil se u mě a usmál se na mě jako na zlobivé dítě. ,,Překvapils...na holku." Prohlásil uznale a měl na mysli ten kopanec. Ale najednou mu jeho ruka vystartovala po mém krku a prudce ho stiskla. Lekl jsem se a lapal po dechu, nemohl jsem se pořádně nadechnout. ,,Ty malá svině...nevzdáváš se rád, viď?" Řekl blízko mého obličeje, sice tiše, ale vztekle. Usmál se a dodal: ,,Líbíš se mi...ale jsi hloupej." - A rána do břicha. ,,Ggh!" Zachraptil jsem prudce s očima do kořán. Myslel jsem, že se snad pozvracím. Bohužel to nebyla jediná rána a střídalo se to i s ránami do obličeje. Byl jsem z toho mimo. Ještě se mi nic takového nestalo. Cítil jsem hroznou bezmoc a paniku. Nebylo jak utéct. Musel jsem jen snášet bolest a čekat, kdy toho nechá.
Naštěstí ten okamžik přišel a on se udýchaně zasmál. Byl bych na zemi, kdyby mě právě nedrželi ti šmejdi.
Měl jsem skloněnou hlavu a trhaně jsem oddechoval. Bylo to hnusný a moc mě to bolelo.
Ze rtů, lapajících vzduch mi líně kapala krev v tuhých a táhlých kapkách na zem a já ztěžka zvedl hlavu a podíval se na toho hada. ,,Vážně? Máš ze sebe radost, když mě drží? Srabe." Odsekl jsem zmoženě a trochu roztřeně. ,,To se podívejme kolik toho v tobě ještě je!" Řekl vytočeně a chytil mě za vlasy a zaklonil mi hlavu. Bolestně jsem stiskl víčka. ,,Jsi masochysta, že jo!?" Odtušil a udělal posunek, na který mě ti dva okamžitě pustili a já sletěl na zadek. On si ke mně čupl, chytil mě za vlasy a podobně jako ten menší mi praštil spánek na stěnu a hlavu mi tam držel. ,,Tak poslouchej ty malá tupá čubko, odteď se nás nezbavíš! Doufám, že se tu bude líbit." Vyjekl a poplácal mě po rameni silněji, než bych čekal. ,,Trhni si." Prskl jsem z posledních sil a on se postavil. Chvilku si mě prohlížel a pak mi šlápl mezi nohy. Vykřikl jsem bolestí a ruce mi hned sjely na nohu, která na mě pořád stála a vytvářela nesnesitelný tlak. ,,No jo...fakt to bude kluk." Zasmál se ten snědý a samozřejmě i zbytek.
Úmorně jsem úpěl a zatínal zuby. Zvedl jsem bolestně oči k mému trýzniteli. Škodolibě se usmíval a já se mohl zbláznit. ,,Přestaň! Přestaň!" Vykřikl jsem a nohu se mu snažil sundat. ,,To aby sis pamatoval, kde je tvoje místo." Řekl s úšklebkem a nohu sundal. Hned jsem se chytil rukama v bolavýcah místech a vztřebával bolest. ,,Tak na to nezapomínej, teplouši." Dodal a kolektivně se zasmáli, při čemž mě ten snědý kopl surově ještě do nohy. Rovnou do svalu na stehně.
Děsně to bolelo a já věděl, že budu kulhat.
Do očí se mi draly slzy. Všechno to tak bolelo a já byl tak bezbranný. Kdyby to byl férový souboj, nebylo by mi ani blbý, kdybych prohrál. Štvalo mě, že s tímhle jsem opravdu nic dělat nemohl.
Ještě se mi za slzy chvilku posmívaly a pak mě tam nechali jen tak na zemi. Nebrečel jsem, protože mě zbili, ale protože jsem s tím nemohl nic udělat. Byla to ostuda. Nemohl jsem se ani pořádně bránit, protože byli v přesile. Zbabělci.