In The Name Of Triangular Love

Příliš zoufalý

*JJ

Tiše jsem čekal za pootevřenými dveřmi, protože někdo přišel a zaťukal. Zmlkl jsem, otřel si slzy, rukou se natáhl na vypínač a zhasl světlo. Byl jsem z ticha. To poslední co chci je, abych v tomto pitomým dni byl chycenej jak hulim v kumbálu a brečím. ,,Haló?" Ozvalo se. Ten hlas mi zněl najednou povědomně. Je to..? Mohl by to být...? ,,Kdo je tam?" Druhá zvuková stopa jeho hlasu mi dala jistotu. To je Yuri! Najednou jsem se šíleně rozzářil. To je zázrak! Určitě zázrak! Zrovna teď je skvělá chvíle. Hned jsem otevřel dveře a ani nevím proč tak urgentně a neurvale jsem mu zacpal pusu, vtáhl dovnitř a zabouchl. Tlumeně mi skučel do dlaně a mrskal s sebou. ,,Neboj, to jsem já!" Ujistil jsem ho a rozsvítil světlo jednou rukou a druhou mu pořád zakrýval pusu. On využil své částečné volnosti a vysmekl se mi. ,,Co to sakra děláš?!" Vyjekl dopáleně, ale zároveň vyděšeně. Asi jsem to přehnal a pěkně ho vylekal svým 'pozváním'. ,,Prosím...jen mě vyslechni!" Řekl jsem hned. Chtěl jsem mu vysvětlit všechno, co jsem včera nemohl, aby mě lépe pochopil. Určitě si lámal  hlavu nad tím proč ho miluju, když jsem ho před tím šikanoval. Musel jsem mu říct, že má hlavu a patu, a taky se zkusit ještě omluvit.
  Vypadal nervózně z mé blokace přede dveřmi, ze kterých by chtěl určitě nejraději utéct. ,,Co po mě chceš? A proč jsi mě zatáhl sem jako nějaký psychopat!?" Zeptal se podrážděně. ,,Promiň, jinak to nešlo. Pořád jsi s Altinem a já s tebou potřebuju mluvit o samotě." Vysvětlil jsem mu. Zamračil se a založil si ruce na prsa. Chvilku bylo ticho. Já na něj koukl tázavě, kdežto on vypadal jako bych ho od něčeho zdržoval.
  ,,Já čekám!" Upozornil mě nespokojeně nakonec. - Vyslechne mě. Spokojeně jsem se usmál a nadechl se na výklad. ,,Do začátku, chci říct, že moc dobře chápu, že nemám sebemenší právo, na odpuštění. Strašně mě to všechno mrzí Yuri. A taky si moc uvědomuju, jak z toho všeho musíš být zmatený." Vydechl jsem. ,,Víš...Začnu od začátku. Já si tě dobíral protože jsem se do tebe zamiloval už hodně dávno, ale nechtěl jsem si to přiznat. Jednu dobu jsem ti to i zazlíval a byl na tebe za moje pocity k tobě naštvanej. Tak jsem ti to chtěl vrátit ve škole. Vlastně nějak podvědomě jsem ti škodil a ubližoval před ostatními, abys byl sám. Chtěl jsem mít jistotu, že k nikomu nebudeš mít blízko, aby mi nemohl konkurovat." Hlesl jsem provinile. ,,Ale...pak jsi začal kamarádit a následně chodit s Altinem a dělalo mi to strašně špatně. Nevěděl jsem proč a přišel jsi mi pod ruku víc, než kdy jindy. Ale nakonec jsem došel na to, že to byla žárlivost a závist. Hned potom, co jsem tě..." Sklipil jsem bolestně hlavu, když jsem si vzpomněl a jistě i on na to jak moc jsem mu tehdy ublížil. ,,Bylo to v ten den, kdy jsme spolu byli na těch záchodech. Tenkrát jsem si uvědomil, že tě vlastně strašně miluju a nechci, aby tě měl někdo jiný. A všechno z minulosti si strašně vyčítám a strašně mě to mrzí." Vysvětlil jsem. On pokrčil rameny a nevědíc si rady zavrtěl nad mým výkladem hlavou. ,,Co po mě teď vlastně chceš?" Vypadlo z něj. ,,No, jen chci, abys věděl, že se ti ze srdce omlouvám." Řekl jsem a dodatečně si položil ruku na hrudník.  ,,Vážně mě to mrzí. Kdybych nebyl vůl, všechno by mezi námi mohlo být jinak." Řekl jsem smutně. Pozorně na mě střelil pohledem. ,,Ale nečekáš doufám, že se to ještě změní?" Zeptal se vážně. Sklopil jsem rozpačitě pohled. ,,No já... Strašně v to doufám. Protože to, co k tobě cítím...je strašně silné." Přiznal jsem. ,,No, ale to není můj problém. Já chodím s Otabekem. Nemůžu to ukončit a začít si něco bezmyšlenkovitě s tebou jen protože to tak chceš. Doufám, že tohle chápeš." Nahodil docela nařkle. Nemysl jsem teď konkrétně, že bych se s ním chtěl dát hned dohromady, ale když do rozhovoru vmísil Altina, zvedla se ve mě žárlivost a já řekl první hloupost, která mě napadla. ,,Já si prostě myslím, že pro tebe není dost dobrý. Máš na víc, Yuri." Odvětil jsem. ,,Ha!" Vyjekl a na tváři mu hrál velmi ironický úsměv. ,,Snad tím nenarážíš na sebe?! Ani Otabeka neznáš a pokud jsi takový narcis, asi nechápeš, že jediný, kdo posoudí, kdo je pro mě ten pravý, jsem já a jedině já!" Vysvětlil mi dost namíchnutě. Ovšem...jeho svéhlavost a paličatost je jako vždy nevyhnutelná. Měl jsem to čekat a podat to líp.
  ,,A já už se rozhodl a nehodlám to měnit, ok?!" Vyštěkl dodatek. Nechci, aby se zlobil. Chtěl bych ho uchlácholit a ještě si s ním rozumně promluvit.
  ,,Přes to...bys měl zase pochopit ty..." Začal jsem a chytil ho jemně za ruku. Překvapilo mě, že neucukl nebo něco, ale zaručeně se mu to ani nelíbilo. Ostražitě se díval na svou ruku přibližující se v mém držení ke mně, jako bych ho měl prokousat.
Jeho dlaň jsem si přitáhl k sobě a položil mu ji v místě, kde mám srdce.
Udiveně se na to podíval a pak hned na mě. Jen jsem se na něj konejšivě usmál. ,,...že bije pro tebe." Hlesl jsem tiše a on zase sklopil pohled. ,,Jenže...já tvůj prostě nebudu." Zamumlal pak. Čekal jsem něco podobného, ale i tak to zabolelo.
,,Miloval bych tě víc než on, zbožňoval bych tě a udělal pro tebe cokoliv." Vydechl jsem trošku naléhavě. On na mě zase pohlédl a ruku odtáhl. ,,Dává mi vše... vlastně víc než potřebuju a i než si zasloužím. Nikdo na něj nemá." Řekl pevně s naprostou jistotou.
  Ublíženě jsem se na něj podíval. ,,Miluju Otabeka a jsem s ním šťastný. Na tom nechci nic měnit. A konec konců...i ty máš vztah, ne?" Opáčil a narážel na Isabel. Jen jsem zavrtěl hlavou. ,,To bylo před tím.." Zamumlal jsem skoro pro sebe. ,,Nikdy jsem nikoho nemiloval tak jako tebe." Odvětil jsem vážně. On jen mlaskl a uhl pohledem. ,,Leroyi..." Hlesl nevědíc kudy kam. ,,Yuri...dej mi aspoň šanci. Co on má a já ne? Jak to, že on je ten, koho sis k sobě kdy pustil tak blízko?" Vydechl jsem. Vzhlédl ke mně. ,,Třeba proto, že jsem v jeho přítomnosti nemusel prožívat nátlak a provokaci. Ani vztek a bolest! Choval se ke mně jako k člověku, narozdíl od vás. " Hlesl tiše a díval se mi při tom hluboko do očí. Stiskl jsem rty a chtělo se mi brečet. ,,Rozumí mi jako nikdo a pomohl mi, když jsem nikoho jiného neměl. Jako úplně první člověk mi nabídl přátelství. Zamiloval se do mě a nepotřeboval si to ověřit tím, že ponižování a ubližování je k ničemu." Odvětil. Zoufale jsem vzdechl. ,,Šťasně moc mě to mrzí! Tak rád bych to vzal zpátky! Ani nevíš jak." Fňukl jsem a přitáhl si ho k sobě do obětí. Začal jsem mu brečet do vlasů a hladil jsem ho. Jeho ruce se na mě opětovně nedostaly, ale ani neodporoval, jen zaskočeně vzdechl. ,,Miluju tě." Zašeptal jsem. ,,Jeane, přestaň..." Zamumlal tiše. ,,Miluju!" Nedal jsem se a stiskl ho pevněji. On přidušeně vzdechl. ,,Jeane, to bolí. Pusť mě!" Řekl a snažil se ode mě odtáhnou, ale já ho nenechal. ,,Nikam tě nepustím. Chci, abys byl s se mnou." Hlesl jsem odhodlaně a otřel se mu nosem o krk. ,,Neslyšel jsi? Pusť mě! Nemůžu dýchat!" Opanoval a prudce mě stačil do hrudníku, takže jsme od sebe byli zase na vzdálenost půl metru.
  Dech měl zrychlený z menšího 'souboje' a díval se na mě rozzlobeně. ,,Podívej se na sebe! Jak se chováš! Připadá ti to v pořádku!?" Nadal mi. Chtěl jsem něco říct, ale neměl jsem slova na obhajobu. On jen nařkle zavrtěl hlavou a otáčel se k odchodu. Rychle jsem ho chytil za hubenou paži a když se na mě překvapeně podíval, zmohl jsem se jen na: ,,Miluju tě." A druhou ruku jsem mu hlavu přitáhl proti mojí a bezmyšlenkovitě ho políbil na ty jemné rtíky. Ani nevím, co přesně mě to donutilo udělat, ale v tu chvíli, když jsem spojil naše rty, propadl jsem euforii a ponořil se do říše snů. Bylo to, jako kdyby bych stál nahý v roji motýlů a cítil jejich křídla všude po těle.
,,Mmmh!" Vyjekl do mých úst překvapeně a po chvilce se hned odtrhl a dal mi facku. ,,Co to s tebou kurva je?!" Vykřikl. Vůbec mě to celé nepřekvapovalo. Protože jsem si uvědomil, že jsem udělal pěknou hloupost. Jen jsem ho naštval a teď bude chtít odejít. Jen jsem se na něj smutně podíval. ,,Promiň." Utrousil jsem omluvně. On jen frustrovaně oddechl a řekl nemile: ,,Odcházím." Sklopil jsem zničeně hlavu. Bylo mi do pláče. Už nikdy nedostanu druhou šanci. Ještě chviličku se na mě díval a pak odcházel. Jenže když kolem mě procházel, chytil jsem ho za předloktí, stále se dívajíc do země. Zase ten hlas:
Už ti nedá druhou šanci. Nenávidí tě. Nikdy tě nebude milovat!