In The Name Of Triangular Love

Prozření

JJ

Když jsem přišel domů, zabouchl jsem se v pokoji a žuchla do postele. Bylo mi strašně. Od nepříjemné a podrážděné nálady jsem se dopracoval k depresivní zátěži. Protože myšlenky a zpětná vazba k dnešnímu procesu s Yurim na záchodech mě zaháněla víc a víc do kouta a nešlo se jich zbavit.
Začal jsem mít před očima ten Yuriho zbitý a klidný pohled. Tím klidným myslím, že když jsem ho dneska mlátil, nechal se a i přez všechnu bolest se nebránil. Nevím, proč jsem v tom pokračoval, když to opravdu nemělo smysl. A taky mě neustále zaráželo, jak se choval. Jako by to vůbec nebyl on. Jindy by byl rozlícený a popral by se s námi se všemi na jednou, ale dneska...jako by to byl úplně někdo jiný. Do finále mi bylo i líto, že jsem ho bil.
Celý den mě to žralo a já na to myslel. Naprosto to ale nechápu, protože jsem s tím nikdy neměl problém, tak proč teď? Vždyť ho nesnáším, to kvůli němu mám teď debku a občas ty mokrý sny.
  Ano, jeden z důvodu mojí šikany vůči Yurimu je, že se mi o něm zdají mokré sny. Nevím proč, na kluky nejsem, dokonce mám přítelkyni. Byl jsem přesvědčen, že jeho holčicí zevnějšek mi popletl hlavu a to byl důvod. Zazlívám mu to a oplácím mu to ve škole.
  Teď jsem si uvědomil, jak zbabělé to je. Zřejmě je to tím, co dneska řekl, že i když ho budu mlátit sebevíc, nezmění se. Teď si uvědomuju, že stejně tak se tím zřejmě nevyřeší ani moje snivé představy.
Vždyť...on za to přece nemůže, ne? Je to mnou? Proč?
   Proboha co se to děje?!
Nevrle jsem se přetočil na záda a založil si ruce pod hlavu. Zavřel jsem oči a chtěl se odreagovat, ale místo toho jsem zase uviděl, jeho zraněnou tvář a ten pohled, který mi vidí přímo do duše. Zamračil jsem se a přetočil se na bok. ,,On mi snad nedá pokoj i když nespím!" Zakřepčil jsem. Potřeboval jsem se nějak odreagovat a masturbace je jednou z metod, které preferuju.
   Sáhl jsem si do kalhot a snažil se nahodit do pozoru svého kamaráda. Do mysli mi automaticky vztoupila moje přítelkyně a chvilku to zabíralo, ale pak jsem si vzpomněl jak jsme se dneska nepohodli a v tu chvíli se mi před očima objevil Yuri. Myslím, že byla zrovna scénka z posledního mokrého snu o něm.
Dělali jsme to na pejska. Prohýbal se v zádech a já tvrdě přirážel do jeho těla.
  Hned jsem otevřel oči a přestal s tím. Otočil jsem se namíchnutě na druhý bok a chtěl raději usnout, ale napadlo mě, že by se mi zdál další bláznivý sen o něm.
  Frustrovaně jsem oddechl a zase si lehl na záda.
  Nevěděl jsem, co dělat a tak jsem se zamyslel, jak se zbavit erekce, aniž bych se udělal. Měl jsem ho vážně tvrdýho a asi z té krátké představy s Yurim.
   Koukl jsem na hodiny na zdi a zjistil, že je teprve deset, ale já už chtěl spát nebo něco, abych mohl tohle všechno vypustit z hlavy.
   Zvedl jsem se tedy z postele a šel do sprchy, abych mohl zklidnit své nádobíčko pod studenou vodou a pak jsem se připravil ke spánku a pokoušel se bránit předchozím myšlenkám a prostě usnout. Jenomže... vždycky když jsem si udělal s myslí odstup, pokaždé mě hryzl ten dnešní nezdar s Yurim. Bylo mi ho docela dost líto a mrzelo mě to. Nevím proč si to všechno uvědomuju až teď, ale neměl jsem to dělat. Neměl jsem mu nikdy ubližovat. K čemu to bylo? Teď mi přišlo absurdní, že jsem to dělal jen kvůli vlastnímu pobavení. A nebo dneska...co jsem si to vůbec chtěl dokázat? - Jsem zrůda. Pomyslel jsem si a do očí se mi nahromadily slzy. Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc se mi v mysli obracely situace, kdy jsem se mu vysmíval, shazoval ho, mlátil a každou ránu jsem najednou cítil za něj. Nemohl jsem to pustit z hlavy. Vracelo se to pořád a pořád dokola a po každé jsem viděl jeho dnešní obličej zmlácený jen mou rukou. Jako trýznivá třešnička na dortu mi v hlavě běželo, jak jsem ho máchal v míse. Měl sice připomínky a vypadal lhostejně, ale i tak se mi zřetelně vybavuje, jak to musel snášet. A zase to bylo naprosto zbytečné.
Připadalo mi, jako by se to dělo znovu právě teď. Úplně mi to drásalo nervy!
  Zoufale jsem se převaloval v posteli a bojoval s tím. Nešlo to. Ničilo mě to. Začal jsem brečet. ,,Tolik mě to mrzí!
  Musím se mu omluvit. Musím mu to vynahradit nebo něco. Nebo mě to zabije!" Zakryl jsem si frustrovaně obličej rukama a utřel si slzy. Ano, udělám to, hned zítra! Už mu nebudu ubližovat, ani nikdo jiný. To slibuju! To malé koťátko bude mým chráněncem. Na rukou ho budu nosit, přísahám, že pro něj udělám vše! Jen aby mohl být zase šťastný. Aby mohl volně dýchat a žít svůj život. Chci ho vypustit jako malého ptáčka z klece a sledovat, jak svobodně letí.
  Najednou mě něco zarazilo. - Proč si to teď tak beru? Proč mě to mrzí? Co mi otevřelo oči?
  Je snad něco, co by mi mohlo tohle všechno objasnit?
   Koukl jsem se znovu na hodiny. 11:014.
  Lekl jsem se, že kvůli tomu dneska neusnu. Zvedl jsem se z postele a šel do kuchyně a zamířil k ledničce. Tam jsem vzal tátovi láhev s Capitan Morganem a kopl do sebe asi pět pořádných loků. ,,Doufám, že to zabere." Řekl jsem, vrátil flašku do lednice a vrátil se do postele.
   Moje mysl byla víc otupělá a já si raději opakoval, jak všechno s tím klukem napravím, aby se mi nevracely ty příšerné výčitky svědomí. A do pěti minut jsem byl tuhej.
  
   ,,Jeane!" Zavolal na mě z poza stromů a já uviděl jeho tvář a blonďaté vlásky schovávající se za bílou břízou. ,,Tak tady jsi. Pojď ke mně." Usmál jsem se spokojeně a on mi úsměv oplatil a vyšel mi naproti. Vpadl mi do náruče a já ho pevně držel u sebe. ,,Tolik tě miluju." Hlesl a já mu vjel rukou do těch jemných pramínků. ,,Taky tě miluju." Odvětil jsem.
    Najednou jsme spolu leželi na dece někde na louce a milovali jsme se. Byl jsem v něm a díval se, jak je mi odevzdaný. ,,Jsi tak nádherný." Řekl jsem a klouby prstů ho pohladil po tváři. On se usmál a nohama mi obmotal trup. Usmál jsem se taky a pokračoval v pohybech. ,,Ah! Jeane! Ano!" Vzdychal v rozkoši a já mu začal líbat krk. ,,Áhh! Jeane!" Zasténal a zaklonil hlavu. Blížil se k vrcholu. Jen jsem se spokojeně usmál a dal jeho tělu, co potřebovalo. Křičel v slasti moje jméno a sténal tak krásně.