In The Name Of Triangular Love

O měsíc později

,,Makej Beku!" Řval jsem ve stoje z tribuny a sledoval, jak Beka běží s míčem směrem k háčku (brance) a vyhýbá se útočníkům od kterých ho brání i ostatní spoluhráči. ,,Jo! Běž!" Křičel jsem snad nejhlasitěji ze všech a Beka se dostal přez lajnu a vyhrál tak celý zápas 17:05. ,,Jóóó!" Ječel jsem s ostatním publikem a na Beka se sesypali ostatní z týmu. Momentálně mě z toho kousla žárlivost, ale dobře vím, že za ten měsíc jsme se stali nejlepšími přáteli. Vlastně i něco víc. Jsme si hrozně blízcí a jsme neustále spolu. Otevřel jsem se mu, jako nikomu a on mě. Nedovedu si představit třeba jen týden bez něj. Ale naše přátelství bylo už od začátku jiné. Takové intimní a řekl bych, že se k sobě chováme spíš jako nejlepší kamarádky. Je mezi námi neostýchavý fyzický kontakt a řešíme spolu pocity a emoce. Na tom bylo naše přátelství založeno už na úplném začátku. Uvědomil jsem si to nějakou dobu zpátky. Předtím mi to přišlo zvláštní, ale teď...je to součástí mého života. On je tou součástí.
Když se Otabek dostal ze sevření opancířovaných rukou, koukl na mě a s úsměvem mi pokynul, abych přišel.
Jen jsem kývl a rozběhl se k němu.
Vím, co teď následuje. Slíbil, že když vyhrají, půjdem pařit do je klubu.

...
Stál jsem u dveří šaten pro tým a měl nasazenou kapuci.
Konečně se otevřely dveře.
,,Ahoj, Tygře!" Pozdravil mě Erik, když vyšel ven. Díky Otabekovi jsem se seznámil s jeho týmem a mám teď víc kamarádů, což je super. ,,Čau, hráli jste sakra skvěle!" Zvolal jsem a plácl si s ním. ,,Jo!" Opáčil nadšeně. ,,Nebylo to tak těžký, když to byly takový nuly." Ozval se Daniel ze dveří a přišel k nám. ,,Zdarec, Tygříku." Mrkl na mě. ,,Nazdar." Usmál jsem se a ťukl si s ním pěstí. ,,Jsem tě viděl ječet jak šílenýho, když Beka běžel s balonem. Že vy to spolu před zápasem děláte?" Rejpl si. Je to u něj běžný. Hrozně rád mě provokuje s homo-žertem, když jsem se všem přiznal, že jsem na kluky.
Jo, fakt jsem to udělal! Otabek mi v životě začal dodávat takovou jistotu, že už nemám z toho být sám sebou strach. A kluci v týmu mě mají rádi, takže, proč sakra ne?
,,Aha, jak jsi to zjistil?" Usmál jsem se na něj ironicky. ,,Vždycky je tak nabušenej, když mu fandíš jak střelenej." Usmál se na mě pobaveně. ,,Ale já fandím vám všem." Mrkl jsem na něj. On si vyměnil s Erikem zaujatý pohled a usmál se na mě. ,,Znamená to, že to s tebou taky můžem dělat?" Uchechtl se a já taky. ,,Já myslel, že teplej jsem tady jen já." Namítl jsem. ,,No, s tebou bych do toho šel i tak, když máš tak pěknej zadek." Řekl s žertem a chytil mě za boky. ,,Dáme trojku!" Přidal se Daniel a já se rozchechtal. ,,Hele vy teplouši, jestli nechcete, aby vám Grizzly nerozmlátil hubu za krádeže majetku, tak bych na Tygra nesahal." Usoudil pobaveně Gustav.
Jen pro pořádek: Ne, nechodím s Otabekem a ano, všichni si z nás utahují kvůli našemu neobvyklému 'holčičímu' bff kamarádství. A taky jste si mohli všimnout mojí přezdívky Tygr, kterou mi dali. Prvně to byla víla, ale když jsem jim 'vysvětlil', že se ke mně nehodí, byl ze mě Tygr. Stejně jako z Otabeka Grizzly. Já mu někdy ze srandy řeknu Méďa 😋.
No jo. Za měsíc se toho stalo vážně strašně moc a můj život se strašně změnil. Mám kamarády, můžu být sám sebou a to všechno díky Bekovi. Akorát máme občas problémy s Leroyem. Kluci z týmu ho taky nemají rádi, protože ví, co mi dělá a taky hraje basketbal, což je ve vztahu s ragbami jako kočka a pes. - Nemají se rádi. Ale jinak je to všechno moc fajn. Dokonce se znám i s holkama od roztleskávaček. S tím mi pomohla hodně Mila a Gustav. Gustav chodí s jednou od nich. Jmenuje se Linda.
A ve škole už nejsem známí mým věčným ledovým samotářstvím. Lidi ze mě mají pořád respekt, ale teď mě i obdivují díky tomu, že peču se slavným fotbalovým týmem. Vlastně jsem jeho součástí, i když nehraju. Takže taky patřím k známým tvářím na téhle škole. Leroy se samozřejmě činí a snaží se mě srazit zpátky dolů, ale s klukama v týmu a Otabekem za zády, kteří mi tvoří oporu jsem neporazitelný. Párkrát došlo i na hromadné bitky mezi námi a basketbalisty.
Nikdy bych nevěřil, že mi jedna osoba takhle změní život.
,,Cože mi to tu kradete?" Ozval se Otabek a vyšel z šaten. Kluci mě hned pustili a já se usmál. ,,Prej chtěli trojku s tvou čiči." Rejpl si Gustav. Otabek na mě hodil překvapený pohled a já jen pokrčil rameny. ,,No teda čiči..." Zavrtěl hlavou vyčítavě. Já na něj jen s úsměvem mrkl. ,,Mimochodem...díky za podporu." Řekl. ,,Tvoje povzbuzovaní mě fakt nakoplo." Dodal. ,,Jasná věc. A gratuluju, seš machr!" Konstatoval jsem nadšeně z jejich vítězství. ,,Povzbuzoval všechny. Řval přes celej stadion jako maniak. Já říkal, že by měl dělat roztleskávačku." Uchechtl se Daniel. ,,Ty vole, to by bylo sexy!" Přidal se Erik a plácl mě po zadku. ,,Hej!" Vyjekl jsem z ostra. ,,Nešahat..." Řekl jsem vážně. ,,Nebo budeš teplej a jak se tě potom zbavim?" Dodal jsem a ostatní se zasmáli.
Ah, jak já tyhle homo-vtípky žeru. Dodává mi to jistotu, že mě kluci mají fakt rádi bez ohledu na orientaci. Pamatuju si, jak jsem se o tom prvně svěřil Bekovi. Bylo to u nás doma, když pršelo a já měl hroznou tendenci mu to říct, protože jsme si řekli, že nebudou mezi námi žádná tajemství. Tak jsem to na něj vybalil. Byl s tím naprosto za dobře, jak jsem doufal a moje sebedůvěra se hrozně zvedla. Nakonec jsem to řekl i ostatním klukům v týmu, když jsem je lépe poznal. Všichni mě brali úplně na pohodu a já jsem za to strašně vděčný.
,,Ty vole, kde jsou ostatní?" Zamrmlal nespokojeně Gustav. ,,Ještě si dávají sprchu." Odvětil Otabek. ,,Nejdem na ně čekat ven? Chci si zapálit." Navrhl Daniel.