In The Name Of Triangular Love

Dominantní Yuri

Yuri

Druhý den ráno jsem se probudil v Otabekově náručí za zvuku jeho budíku. Oba jsme nespokojeně zamručeli a já si přez hlavu přetáhl peřinu. Otabek natáhl ruku k nočnímu stolku a budík na mobilu vypl. Vydechl a přitáhl si mě blíž k němu. Chvilku bylo ticho a my si ještě užívali klidu, když v tom zazvonil i můj budík. Dopáleně jsem zavrčel a taky se po něm v sedě natáhl.
Když bylo ticho, koukl jsem po Otabekovi a koukl na něj. Ležel na boku a měl zavřené oči a vypadal tak sladce. Klekl jsem si k němu a chvilku na něj koukal. Po té včerejší noci je asi unavený. Usmál jsem se a dal mu pusu na tvář. On se sladce uchechtl a otevřel oči. ,,Ahoj, andílku." Hlesl vlídně. ,,Ahoj, medvídeku." Uculil jsem se a on ke mně natáhl ruku a pročísl mi prsty vlasy. ,,Stalo se včera, to co se stalo?" Zeptal se. Nakrčil jsem nechápavě obočí. ,,Jo. Proč se ptáš?" ,,Přemýšlel jsem jestli to nebyl jen sen." Přiznal a lehl si na záda. ,,Mužů tě ujistit, že to rozhodně sen nebyl." Řekl jsem a lehl mu na hrudník. On mě objal jednou rukou a držel mě za rameno. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se pak. ,,Proč bych neměl?" Opáčil jsem. ,,Já jen jestli tě nebolí zadeček." Usmál se. Já se uchechtl. ,,Je mi fajn." Hlesl jsem tiše a zavřel oči. ,,To je dobře." Zašeptal a oba jsme se zase ponořili do polospánku.
,,Ty jo! Škola!" Vyhrkl najednou Beka po chvíli a trhl s sebou a já měl málem infarkt. ,,Děláš si srandu?!" Prskl jsem když lezl z postele a rychle se oblékal. ,,Vstávej sluníčko! Musíme do školy!" Upozornil mě a snažil se obléct si kalhoty. Ze zmínky o škole jsem byl v tu ránu otrávený a žuchl s sebou zpátky do postele. ,,Já nikam nejdu!" Zaúpěl jsem nespokojeně a zakryl se do peřiny od hlavy až k patě.
Otabek si lehl ke mě a řekl tiše: ,,Ani když ti udělám snídani?" ,,Ne." Odsekl jsem. ,,A co takhle kdybychom po škole zašli do On Ice?" Navrhl. ,,Ne." Zopakoval jsem jako rozmazlené děcko. Otabek vydechl. ,,Po škole tě naučím jezdit na motorce." Řekl jako by s tím byl smířený. Já okamžitě vykoukl z mého peřinivého kokonu a vyhrkl: ,,Fakt jo?!" On se jen usmál a kývl. ,,Stejně jsem ti to dávno slíbil." Připustil. ,,Fajn. Tak mi běž udělat snídani po škole nás vezmu do On Ice." Prohlásil jsem spokojeně a vylezl z postele a šel směrem ke dveřím, ale ještě jsem se zastavil. ,,Platit budeš ty." Uculil jsem se na něj a chtěl odejít, ale přez židli u stolu mu visel jeden pěkný kousek oblečení. Červenočerná košile. Zvedl jsem ji a řekl: ,,A tohle...si dneska obleču." A usmál se. ,,To jsem si chtěl vzít já." Namítl. ,,Ber to jako důkaz, že mi patříš." Mrkl jsem na něj. ,,Já tobě? Snad ty mě, ne?" Opáčil pobaveně. ,,Včera jsem tě možná nechal být nahoře, ale moc si na to nezvykej." Namítl jsem hravě. ,,A co ta tvoje rada ohledně péče o kočku?" Zajímalo ho. ,,Vypršela ti trvanlivost, méďo. Teď budeš muset čelit tygrovi." Vyplázl jsem na něj jazyk. On se jen uchechtl. ,,Jak jinak..." Utrousil s úsměvem a já majestátně odcházel s jeho košilí.

...

Otabek

Přijeli jsme ke škole a já zaparkoval na parkovišti.
I když je to už jednodenní prásk, lidi si nás pořád prohlížejí jako exponáty v muzeu, když jsme kolem nich šli a drželi se za ruce.
Přišli jsme až skoro ke vchodu, kde u zídky stál JJ a jeho parta. Krev se mi začala vařit v žilách za to jak jsem včera našel Yuriho na záchodech a jakou mu způsobil migrénu. Čím blíž jsme byli, tím víc jsem byl rozlícený.
Nekoukal jsem se na něj, jinak bych po něm hned vystartoval. Yuri to poznal a mimo to, že mě za ruku už držel, mě chytil tou druhou za paži. ,,Jen klid, mysli na svůj slib." Řekl tiše a koukl na Leroye. Ale koukal, jako by ho něco zarazilo. Jako by něco bylo špatně a se bohužel podíval taky a už mi bylo jedno, co bylo špatně a šel jsem po něm.
Stačilo pár rychlých kroků a pořádný pravý hák. Sice by si zasloužil mnohem víc, ale kvůli Yurimu jsem se s tím musel spokojit. ,,Beku!" Vyjekl Yuri a přiběhl ke mě. ,,Už jsem v poho" Zvedal jsem klidně ruce. Yuri na mě vyčítavě zavrtěl hlavou a pak koukl na Leroye zbedajícího se země, kterému museli pomáhat ostatní. Nakonec zůstal sedět. ,,Hrabe ti? Co ti udělal, ty grázle?!" Vyjekl na mě Adam. JJ na mě jen bezduše koukl a chytil se za naraženou tvář. ,,Mě nic." Odsekl jsem jen a chtěl si Yuriho odvést pryč, ale i když jsem ho chytil za ruku, stál na místě a koukal na Leroye přesně jako před pár okamžiky. Prostě jakoby něco nebylo v pořádku. Koukl jsem na něj znovu a zjistil, že JJ pohled vrací Yurimu. A pak mi to došlo. Jeho pohled nebyl typický. Vážně bylo něco špatně. Koukal na Yuriho tak zvláštně, jakoby chtěl něco říct. Možná se to celé o čem mi Yuri vyprávěl podařilo. Možná ho Yuri dokázal přivést na normální myšlení.