In The Name Of Triangular Love

Oči vojáka

Yuri mě nasměroval na adresu domu jeho dědečka a já ho tam odvezl.
Zastavil jsem u malého domku u silnice a autobusové zastávky, za kterým se v zadu ještě krčila zahrada a dvorek. Byl to strarý dům, ale podle všeho útulný a Yuri tady jistě zažíval spoustu radosti.
Yuri slezl z motorky jako první a sundával si helmu, jenže mu to jaksi nešlo. Asi se zasekla přaska a on ji nemohl odepnout. Vypadal už docela nařkle a tak jsem k němu přistoupil a natáhl k němu ruce, ale on ucukl a zamračil se na mě. ,,Zvládnu to sám." Odsekl a já jen s povytaženým obočím koukal jak se s tím pere. On pak vydechl, svěsil ruce a poraženě na mě koukl. ,,Rozepni mi to." Řekl jen tiše a uhl pohledem. Čekal jsem to. Jen jsem se pousmál, uvolnil mu přasku, Rozepl ji a sundal mu helmu. Jeho krásné světlé vlasy se zavlnily jako obilí ve větru.
,,Dík." Utrousil a koukl na dveře domu. Myslel jsem, že řekne jednoduché ,měj se' a odejde, ale neudělal to. Jen koukl do země a vypadal, že chce něco říct.
,,Co je?" Zeptal jsem se ho vlídně a naslouchavě na něj koukl.
On vydechl a vážně se na mě zadíval.
,,Chtěl bych ti poděkovat." Řekl. ,,Za co?" Zeptal jsem se. ,,Za to, že mi pomáháš." Odvětil. ,,Myslel jsem...že jsem vždycky sám v pohodě, ale...Pravda je taková, že tě potřebuju. Hodně." Podotkl. ,,Teď už to vím." Přiznal a sklonil pohled. ,,Nemám to teď moc lehký a jsem rád, že mi pomáháš." Vysvětlil. ,,Nikdy mě nikdo kromě dědy nevyslechl ani neobejmul nebo tak a vážně mi to pomáhá. Tak děkuju." Hlesl a vzhlédl zase ke mě. ,,A já myslel, že nemáš rád, když se tě dotýkám." Řekl jsem žertovně. On jen zavrtěl hlavou. ,,Líbí se mi to, není to divný?" Zeptal se mě otevřeně a já pochopil, že za tou otázkou je hodně zájmu. Jen jsem se pousmál. ,,Vůbec." Hlesl jsem a pohladil ho po tváři. ,,Třeba takhle?" Zeptal jsem se. On přivřel oči a klidně na mě koukal. ,,Třeba." Odvětil po chvilce. ,,Jestli se ti to líbí a chceš, abych se tě dotýkal víc, nestyď se za to." Ujistil jsem ho a ruku odtáhl. ,,Počkej!" Zastavil mě. ,,Chci.." Řekl rozpačitě a koukl na zem.
Znovu jsem se usmál jemně jsem si ho přitáhl k sobě a jednou rukou ho hladil po zádech. On vzdechl a zavřel oči. Přidal jsem i druhou ruku a hladil jsem mu jemně vlasy. Byly tak hebké a Yuri blaženě oddechoval. ,,Líbí?" Optal jsem se. Je souhlasně zamroukal.
  Neobjal mě, ale trochu do mě opřel jeho celkovou váhu. Nepatrně jsem se uchechtl a pokračoval v relaxačním procesu.
Už od prvního pohledu jsem věděl, že Yuri není ve skutečnosti tygr, ale malé kotě. Tu děsivou a agresivní fasádu má jen na obranu svého jemného zevnějšku. Jenže tu tvrdou fasádu byl nucen používat převážně, takže neví jak se jí zbavit i když ji zrovna nepotřebuje.
Proto bych mu s tím chtěl pomoct, stejně jako teď. Potřebuje se unvolnit.
Pořád ho hladím a jemně tisknu k sobě a on jen blaženě leží na mém hrudníku se zavřenýma očima. Určitě by vrněl, kdyby to uměl.
Podle mě se mu to líbí, protože nic takového nikdy nepocítil. Připadá mi, že mu to nevědomě velmi chybělo a on teď neví, co se s ním děje. Není mi divné se ho takhle dotýkat, i když je kluk. A i kdyby...pořád se ještě hledám. Možná je to i tím, že když je klidný, je tak křehký a něžný.
,,Yuri, jsi jako holka." Pousmál jsem se. On mě najednou od něj prudce odstrčil. Byl jsem překvapený a on na mě koukal nenávistným pohledem jako to dělá na Leroye.
,,Holka?" Zopakoval chladně, až mě zamrazilo. ,,Připadám ti tak? Proto to všechno? Aby ses mi mohl smát jako ostatní?!" Vyštěkl. ,,Ne, Yuri! Takhle jsem to nemyslel-" ,,Sklapni!" Vyhrkl okamžitě. Jen jsem na něj vyjeveně koukal. ,,Už chápu to všechno. A jestli ses se mnou začal bavit jen proto, že vypadám jako holka a chceš mi to předhazovat jako ostatní, tak už tě nechci nikdy vidět!" Vykřikl, nasadil si kapuci a rázně vykročil ke dveřím.
Nesnažil jsem se ho zastavit, ani vysvětlovat, že jsem to tak vůbec nemyslel. Jen jsem tam stál a jako opařený sledoval jak mizí.
,,Yuri..." Hlesl jsem pak sklíčeně.
Vůbec jsem se mu tím nechtěl vysmát. Nechtěl jsem, aby se zlobil a už vůbec jsem mu nechtěl ublížit jako všichni ostatní.
Nechtěl jsem tam dál trčet a trucovat, tak jsem nasedl na motorku a vyjel zpátky domů.