1. díl série Lost in Colours ❤️
,Jak ses k takovým dokumentům dostal?'
,Byl jsem agentem Hydry dlouhou dobu, vím, jak se dostat k takovým informacím. My oba jsme byli Hydra a za to nás budou považovat nejspíš napořád, měj se proto na pozoru.'
Příběh...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Cesta autobusem byla dlouhá, protože zastavoval na spoustě zastávkách a jim dvěma se nechtělo vystupovat. Bucky sledoval ubíhající krajinu z okna, ze zeleně se měnila v menší domy, později ve vyšší budovy. Museli jet nejméně dvě hodiny, aby se dostali až do města Richmond, hlavního města státu Virginie, které mělo být jejich mezizastávkou na cestě. Měli štěstí, že nasedli na dobrý autobusový spoj, který je zavezl až sem.
Vystoupili na konečné stanici nacházející se uprostřed náměstí. Bylo to krásné město, oproti obrovským velkoměstům jako New York působilo útulně, mělo své historické jádro, které stálo za to prozkoumat. Kamenné budovy z opracovaných světlých kamenů vypadaly majestátně a staře a Wanda se již poněkolikáté zastavila u jedné z mnoha cedulí, které je seznamovaly s historií města. Bucky ji tiše následoval, občas prohodili slovo stejně jako v autobuse a byli rádi, že si alespoň mohou příjemně protáhnout ztuhlé nohy po dlouhé cestě.
„Mám tip asi na tři hotely, které se mi vcelku zamlouvaly," nadhodila Wanda, byla všímavá a nedívala se jen po historickém jádru města. Bucky se na ni nechápavě zamračil, neměli peníze, ale s tím už nějak počítal, že to vymyslí, třeba se odkáže na účet Shieldu na recepci hotelu. Popravdě byli ještě stále oficiálně na misi, jak říkal agentovi, takže by jejich útrata měla být proplacena. Wanda však sáhla do kapsy a vytáhla z ní dámskou peněženku a zatřepala s ní vojákovi před očima. Měla šibalský úsměv, „v autobuse," poznamenala.
„Ah," Bucky kývl uznale hlavou a trochu se pousmál, alespoň tak mohli být nenápadní při platbě. Prvně ji chtěl pochválit, ale rozhodl se, že nebude tolik podporovat krádeže. Byla ještě dost mladá a nemusela se ještě nenávratně zkazit. Nechal Wandu vybrat hotel k přespání. Vešli do podloubí obrostlém zelenou popínavou rostlinou a zaklepali na tmavě dřevěné dveře. Otevřela postarší žena v květované halence. Wanda se mile usmála, „dobrý den, můžete nás dnes ještě ubytovat?"
Zadívala se na ně, Bucky se také usmál stejně jako Wanda a veškeré mluvení ponechal na ní, stejně v tom nebyl moc dobrý. V podvečerním světle sledoval Wandiny hnědé vlasy, jak se vlnily kolem jejích ramen. Vzduch byl tak svěží, nasládlý vůní květin, které byly na každém rohu útulného hotelu. Dostali menší pokoj, převládal zde starožitný hnědý nábytek a staré rozvrzané parkety prozrazovaly každý váš pohyb. Všimnul si jediné manželské postele, která v místnosti byla. Kývl, bylo to rozumné krytí, nechat pronajímatelku pokoje si myslet, že jsou pár na společné dovolené. Sundal ze sebe batoh a tmavou koženou bundu, na svém boku odhalil podlouhlou červenou skvrnu na tričku, které si Wanda okamžitě všimla, protože Bucky polohlasně sykl do ticha pokoje, když zvedal paži při sundávání bundy.
„On tě zasáhl, když vystřelil," uvědomila si Wanda. Výstřel ze zbraně agenta slyšela, ale když viděla vedle sebe Buckyho, že je v pořádku, předpokládala, že minul a ani ji nenapadlo se ho na to zeptat. Voják si prohlédl krvavou skvrnu, šlo jen o povrchové zranění, které už ani nekrvácelo, jen mu prosáklo tričko.
