1. díl série Lost in Colours ❤️
,Jak ses k takovým dokumentům dostal?'
,Byl jsem agentem Hydry dlouhou dobu, vím, jak se dostat k takovým informacím. My oba jsme byli Hydra a za to nás budou považovat nejspíš napořád, měj se proto na pozoru.'
Příběh...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jemné sluneční paprsky se prodíraly skrze poloprůsvitný závěs, který byl přetažený přes prosklené dveře terasy, ze které vedla cesta přímo do ložnice. Paprsky vrhaly světlo na potemnělou postel se světlými peřinami. Wanda lehce zamrčela, když se postupující světlo dostalo k jejímu obličeji. Otevřela ospalé oči. Bylo ráno a ona si nepamatovala včerejší večer. Nic nepila, ztráta paměti byla proto pro ni záhada. Ležela ve stejné posteli, ve které včera k večeru s Buckym skončili. Kolik tak bylo? Asi čtyři nebo pět odpoledne, od té doby o sobě nevěděla. Otočila se v posteli vedle sebe, Bucky tam nebyl. Postel byla dost rozhrabaná, muselo to být divoké, aspoň jak si pamatovala začátek. Zaculila se a svůj úsměv skryla do peřin, jakoby tam někdo s ní byl. Protřela si oči, ráno bylo nádherné. Všechno pro ni bylo nádherné.
Rozhodla se na Buckyho počkat v posteli. Ležela jako omámená a sledovala východ slunce skrze prosklené dveře terasy. Moc si chatu včera nestihla prohlédnout, ale zapřemýšlela, jestli tu byla ta záclona.
Zanedlouho uslyšela před chatou praskavý zvuk motoru z velké motorky. Bucky se musel vrátit, pomyslela si, ale vzápětí se zamračila, protože si uvědomila, že Bucky sem přijel autem. Zůstala však ležet v posteli, kdyby se jednalo o nějaké nezvané hosty, zvládla by je i zabořená v peřinách. Cítila se poslední dobou velmi mocná. Bylo to emocemi, které se v ní přelívaly díky Buckymu. Srdce jí bilo a její síla byla neskutečná. Otevřely se vstupní dveře a Wanda se skryla v peřinách. Slyšela, jak něco odložil na stůl a potichu přistoupil k posteli a sedl si na okraj vedle ní. Položil jí ruku na rameno, asi si myslel, že ještě spí. Wanda odhrnula peřinu ze svého obličeje a pohlédla na něj. Chtěla se usmát, ale v tu chvíli v ní hrklo.
Na posteli vedle ní seděl Steve!
„Vstávat, lásko," usmál se mile a políbil ji na tvář. Wanda se ani nepohnula. Mírně polkla, snažila se pobrat, co se tu děje. Podívala se zpátky k záclonám, teď věděla, že ty tu předtím nebyly. Chata byla stejná, ale v pár detailech se lišila. Pohled jí sjel zpátky na Steva, plus tu byl ještě jeden velký detail přímo u její postele.
Ocitla se v alternativní realitě!
Četla o tom, o magii chaosu a její síle vytvářet dokonce i alternativní světy!
Sama o tom vyprávěla Buckymu, jenže netušila, že by toho byla kdy schopná. Proto si nepamatovala zbytek večera s Buckym, přenesla se sem díky němu, byla se svými emocemi a nekontrolovanou mocí na vrcholu. Přenesla se sem a únavou usnula. Musí vymyslet, jak se dostat zpět, ale zatím se musí chovat normálně.
„Dobré ráno," vrhla na Steva úsměv. Nechtěla v něm vzbudit podezření, že se něco děje. Shodila ze sebe peřinu a sedla si na postel.
„Byl jsem nakoupit čerstvé pečivo, než se mi probudíš," řekl Steve, položil jí ruku dolů na záda. Wanda se podívala ke stolu, kde čerstvé pečivo leželo.
