Lost in Scarlet ｢WinterWitch¹｣

Lost in Scarlet XVI. - Poslední sbohem

Wanda seděla usazená v pohodlném křesle. Ještě se jí trochu motala hlava, ale jinak už jí bylo dobře. Naproti seděl ustaraný Steve a podával jí sklenici s vodou, „už je ti lépe?" zeptal se starostlivě a Wanda se jen smutně pousmála a převzala si od něj sklenici s vodou.

„Pietro mi nechtěl říct, co se všechno děje. Říkal, že mně to všechno vysvětlíš," naléhal na ni, když viděl, že už je Wandě po mírných mdlobách o poznání lépe, „všechno o alternativních realitách," zadíval se na ni smutně. Wandě se trochu stáhlo srdce, takže už mu o tom Pietro pověděl. Měla Steva opravdu ráda a nechtěla mu způsobovat takové trápení. Chtěla jednat v tajnosti, aby tu nezpůsobila zbytečné škody. Teď se pomalu narovnala a chytila ho za ruku, „všechno napravím. Zasáhla jsem do tohoto světa omylem," zašeptala, „musím jen přijít na to, jak se dostat zpět," pousmála se na něj. Steve sklopil hlavu, „tušil jsem to."

Do společenské místnosti vstoupil Bucky, chvíli postával nejistě mezi dveřmi, než mu Steve pokynul, že má přistpupit k nim, doteď byli v místnosti jen oni dva.

„Ahoj," pozdravil tiše, „tak co, lepší?" zeptal se přátelsky. Wanda chvíli zůstávala na něm viset pohledem. Zdál se jí jiný, jako všichni tady. Lišil se v malým detailech, rozhodně to nebyl ten Bucky, kterého znala. Sice jeho levá paže byla stále z pevného kovu, skryta pod oblečením, kdy vykukovala pouze ruka z rukávu, ale tenhle Bucky byl o něco hubenější, hladce oholený a nezdál se tak nabručený. Zkoumala výraz jeho tváře a nevypadalo to, že se Bucky z její reality přenesl sem. Pokud by se přesunulo do alternativní reality celé jejich tělo a ne pouze mysl, nevypadal by takhle. Tento nový Bucky byl již vyléčený ze svých nočních můr, zdárně pozapomněl hrůzy, kterými si prošel, jednoduše se posunuly do ústraní jeho mysli, aby měl místo pro štěstí, který mu nový a svobodný život bez Hydry přinášel. Při té představě se usmála, doufala, že takového Buckyho uvidí i ve své realitě, šťastného.

„Ano, je mi lépe," odpověděla po chvíli.

Opětoval jí milý úsměv a pak se zahleděl na Steva, „gratuluju," Bucky se na ně na oba potutelně usmál. Wandě chvíli trvalo, než jí to došlo a potom si rychle sáhla na ploché břicho „ano tohle, no, ještě nic není jisté."

„Opravdu?" zdvihl Steve tázavě obočí a Wanda si povzdechla, „nevím, Steve."
„Ach jo, asi jsem to prozradil prezidentovi moc brzy," jeho úsměv všem zvedl náladu, především zmínka o panu prezidentovi. Bucky se neubránil širokému úsměvu a potom položil ruku na Stevovo rameno, „nechám vás," řekl vážněji a kývl na bývalého kapitána. V místnosti opět zůstala Wanda se Stevem osamotě.

„Říkáš tedy, že ty do tohoto světa nepatříš?" vzhlédl Steve sklíčeně. Wanda ho držela za ruku, kterou nyní víc stiskla, „napravím to," slibovala.

„Musíš se tu cítit divně," ušklíbl se, soucítil s ní.

„Je tu všechno jinak," přisvědčila a naklonila se ke Stevovi, „ale můj bratr je tu živý a zdravý. Znamená pro mě víc, než cokoliv na světě. Nejraději bych tady zůstala a byla s ním, protože v mé realitě už mi bratra nic nevrátí," zašeptala. Steva bodlo u srdce, tohle netušil, „Pietro je ve tvé realitě mrtvý?" zašeptal rozrušeně, chápal co mu teď řekla, ale potřeboval se zeptat ještě jednou. Na Pietra Maximoffa si velmi zvykl, vždyť to byl jeho švagr a nakonec si i dost rozuměli. Chápal, co to pro Wandu znamená, musela být ze smrti svého dvojčete dočista zlomená. Čarodějka pociťovala zvláštní nutkání, že má zůstat. Byl to všechno snad osud? Dal jí Bucky šanci žít život jinak? Dokázala by tu Steva milovat a s Buckym zůstat přátelé? Bylo to velké rozhodnutí.