Lost in Scarlet ｢WinterWitch¹｣

Lost in Scarlet XV. - Odhalení I.

Ještě toho večera Steve s Buckym odletěli tryskáčem zpět do New Yorku. Steve nechal cestu na auto pilotovi.

„Komu voláš?" zeptal se Bucky znaveně. Byl z celého dne duševně vyčerpaný, ani nevnímal cestu tryskáčem a nezaujatě se díval z kokpitu ven.

„Scottu Langovi," odpověděl mu Steve.

„Jak ten nám pomůže dostat Wandu zpět?" zamračil se trochu Bucky. On sám netušil na koho se obrátit a Steve jen pokrčil rameny, „spoléhal bych spíše na jeho učitele Hanka Pyma, muž, co vymyslel zmenšovací částice, by nám mohl s touhle magickou vědou, kterou má Wanda, pomoc," vysvětlil Steve, nechtěl znít nejistě, ale nemohl svému příteli nic slibovat. Bucky na to nic neříkal, dál sledoval ubíhající mraky před nimi. Měl skleslé oči, bez jiskry. Vypadal stejně ztrápeně, jako když ho Steve tehdy vysvobodil z nacistické základny na západní frontě. Jenže nyní to bylo kvůli dívce. Steve věděl, co pro Buckyho Wanda znamená, on sám měl pro ni jistou slabost a od smrti jejího bratra se jí snažil uchránit před veškerým zlem. Nechtěl dopustit, aby jim jejich práce ničila životy, ale věděl, že nikdo z nich nebude mít normálně fungující rodinku.

„Haló, tady Scott," ozval se Scott Lang v telefonu.

„Tady kapitán," odpověděl mu.

„No ježíš, chtěl jsem říct, tady se hlásí Lang," odkašlal si, „hlásím se, Kapitáne," řekl důstojněji. Steve se pousmál, měl toho chlapa opravdu rád.

„Potřeboval bych se spojit s Pymem a zeptat se na pár podrobností ohledně magie chaosu, bude to možné?" vyptával se. Na druhé lince bylo chvíli ticho, „určitě," ozval se Scott, „rozhodně ho seženu," přislíbil.

„Dobře, ozvi se co nejdříve, je to naléhavé," řekl Steve a po chvíli zavěsil. Bucky stále nemluvil a Steve s ním ani nedokázal na nic navodit rozhovor.

Steve s Buckym doletěli do New Yorku již pozdě večer a Steve nechtěl chodit na základnu, místo toho zamířili rovnou do jeho bytu v Brooklynu. Hank Pym zanedlouho zavolal Stevovi a vedl s ním dlouhý rozhovor. Bucky mezitím seděl na gauči a snažil se poslouchat, co Steve říkal, ale on spíš pouze odpovídal typu ano, ne, nevím. Potom co domluvil s doktorem Pymem, svěsil ramena i s mobilem v ruce, „říkal, že se dá hned do práce, ale..."

„Ale nikdy magii chaosu nezkoumal, takže ti nemůže říct nic konkrétního?" dopověděl namísto Steva.

„Něco takového," povzdechl si znovu Steve.

Bucky se cítil poraženě, „nemůžu s tím ani nic dělat," zatnul zlostě zuby.

„Měl jsem se asi ve škole víc snažit, mohl bych teď něco vymyslet a nesedět tu jen a nečekat na pomoc," vymýšlel si Bucky. Dokázal vymyslet neskutečné plány typu co by bylo kdyby.

„Bucky nestraš, já bych nedokázal někde sedět v laboratoři a počítat, co se stane, když spojím k sobě všechny ty neviditelné věci," zamračil se Steve. Oni dva rozhodně nebyli studijní typy, byli muži činu, muži, kteří potřebovali běžet vstříc nebezpečí a každého zachránit. Sedět za stolem a čekat, že jejich vynálezy uspějí, bylo pro ně příliš frustrující.

Bucky se zamračil, „nevidit...myslíš jako částice atomů?"

„Jo, jako částice," zdvihl Steve souhlasně obočí.

Oni dva být vědci...

Nechtěl hned pomyslet na to, že by to dopadlo špatně. Chtěl si spíš uvědomit, že by si se Stevem neužili tolik zábavy spojenou s adrenalinem v terénu. Klasický boj, setkat se s nepřítelem tváří v tvář a vyřídit si to s ním, to bylo to pravé.