Lost in Scarlet ｢WinterWitch¹｣

Lost in Scarlet IX. - Hádka

Wanda Maximoff se pomalým krokem vracela do svého bytečku v Avengers HQ s cappuccinem v rukou. Otevřela a zaujala svoje obvyklé místo na zemi u postele, kde měla permanentně nachystaný velký polštář, o který se opírala. Zapnula televizi, poslední dobou ji nic nezajímalo. Jen sledovala zprávy a snažila se ignorovat pomluvy, které se týkaly Avengers. Zanedlouho na její dveře zaťukal Vision, kterého očekávala. Konečně se naučil chodit dveřmi.

„Pojď dovnitř," zavolala ke dveřím a Vision vstoupil. Měl na sobě svůj tmavý svetr, ze kterého vykukovala světle modrá košile s límečkem. Nic neříkal, jen za sebou tiše zaklapnul dveře a přistoupil k Wandě, sedl si vedle ní na zem, jako to udělal předtím, než byla porada Avengers.

„Chtěl jsem s tebou mluvit," začal jemně. Wanda pokývala hlavou, v rukou svírala hrnek. Pohlédla Visionovi do očí, byly tak zvláštní.

„Tyhle týmy se mi přestávají líbit," začal, „ale přesto, měla bys být s námi, se Starkem. Víš, kvůli jistotám."

Stále ale neměl Wandinu plnou pozornost, „jako třeba?" zeptala se nezaujatě a sledovala televizi.

„Mohl bych tě chránit. Navíc v týmu Starka nejsou žádní, jak to říci, váleční veteráni, kteří si prošli útrapami života a jejich psychický stav není v normálu" ztišil svůj hlas. Nemyslel to špatně, pouze konstatoval fakta. Wandu to však začínalo iritovat, jeho fakta postrádala city, nerozpoznal, že by ta fakta neměl říkat nahlas.

„Jako Steve Rogers a James Barnes?" zeptala se ostřeji. Vision na chvíli ztichl, cítil napětí mezi nimi.

„Myslel jsem to tak, že všichni uvnitř Kapitánova týmu si nesou na svých bedrech těžké osudy," zachránil Vision situaci.

„Stark má také těžký osud," konstatovala Wanda, trochu jemněji.

„To ano, ale přesto toho také hodně získal," pokračoval Vision. Wanda jen zakroutila hlavou, „ani Clint by nevyměnil své rodiče, aby získal titul a bohatství."

„Tak jsem to nemyslel," omluvil se Vision.

„Ani já své rodiče," skryla svoji tvář do dlaní, „tým Kapitána Ameriky je pro sirotky jako jsem já, jako byl můj bratr, jako je Clint. A pro lidi, kteří ztratili všechny ostatní, pro lidi, kteří znají, co znamená se obětovat pro záchranu nás všech i třeba za druhé světové války. A pro lidi, kterých si nikdo do té doby nevážil," polkla slzy. Prudce se zvedla. Vision s ní. Chtěl ji chytit za paži, uklidnit, ale ona se odtáhla a svou mocí mu zachytila natahující se ruku. Nedovolila mu se jí dotknout. Hodila vlasy na stranu, byla naštvaná.

„Víš co, nechci už v tomhle komplexu jen sedět a přemýšlet. Navíc nikdo nemá právo mě tu držet," poznamenala k dřívějším událostem, kdy ji Stark chtěl udržet na základně a na hlídání poslal Visiona.

Byla rozhozená, naštvaná a zmatená. Odešla z Avengers HQ a raději se rozhodla projít do města. Toulat se po ulicích a objevovat nová zákoutí. Vision jí nebránil v odchodu, měl strach, jak by to tentokrát dopadlo.

Wanda šla tak dlouho, dokud jí budova Avengers nezmizela z očí. Až potom se zastavila na rohu jedné budovy a trochu oddychovala. Měla vztek, na Visiona, na Avengers, na hádky mezi všemi. Celý svět se jí zdál jako jedna velká rozhádaná zeměkoule. Chůze uklidňovala, když se znovu rozešla, šla už mnohem pomaleji. Zhluboka dýchala a míjela new yorské kavárny.

Bylo sedm hodin večer a už se trochu začínalo stmívat. Ale jen trošičku, kdy slunce pomalu zapadalo a barvilo mraky do červena. Pouliční světla ještě nesvítila, bylo jen příjemné šero. Wanda se dlouho procházela, zašla až do brooklynské čtvrti, kde ráda bloudila ulicemi. Zastavila se až před brooklynskou knihovnou a tam se posadila na lavičku. Za jejími zády byl Slope park. Dívala se na majestátní budovu veřejné knihovny a pomyslela si, že by se bratrovi tady líbilo.