7. Oslava a vloupačka

78 6 0
                                    

Liam se probudil brzy nad ránem, už se cítil mnohem lépe. Všiml si, že v noci chytl Aby za ruku. Snažil se jí pustit, ale ona ho pevně držela. Pousmál se s pocitem, že už mu věří a snažil se dál usnout. Destiny ho ale vyrušila. „Vy se držíte za ruce.“ „Psst Des, ať Aby nevzbudíš.“

Už se stalo,“ probrala se a se zděšením Liama pustila. „Proč si mě nepustil, když si to veděl?“ „Třeba protože ty si mě nechtěla pustit,“ řekl trochu arogantně. Už se jí opět červenala líčka, jako zralé jahůdky. „Kdo se nám to tady červená,“ zavtipkoval. Celý sobotní den strávila Aby s Des, pekly buchtu a dort, nakoupili brambůrky a tyčinky. Des měla totiž dnes narozeniny, večer byla oslava, byly pozvané dvě kamarádky, teta Sally a pozvaly i Liama, ten ostatně stejně nic nedělal, protože byl zavřený jen doma a sám. Oslava byla skvělá. „To je kupovaný dort?“  liboval si Liam. Ne ten jsem pekla.“                                                                                                                                         Tak to je ten nejlepší dort, co jsem kdy jedl.“ „Jo tady fešák má pravdu,“ zalichotila mu Sally. Sally byla blondýnka, s velkými ňadry, takže se za ní mužští jen otáčely. Liam měl oči neustále v jejím výstřihu a docela si i rozuměly. Aby byla ráda, že si Liam našel kamarádku, aby mu život neotravovala stále jen ona. Děti odešly kolem sedmé hodiny a Sally s Liamem si povídali.

„No nic, já už půjdu Liame, tak se měj hezky,“ líbla ho na tvář, zastavila se u mne a špitla, „Je to fešák a sympaťák.“ „Fešák to jo, ale dost toho o něm ještě nevíš.“ „To zjistím,“ škodolibě se usmála a zamávala mi. „Je hezká,“ ozvalo se mi za zády. „No to je, taky si nemohl z tý její krásy ve výstřihu spustit oči,“ strčila jsem do něj. „Ale ale, no jako má pěkný kozy, nepovídá se s ní špatně, ale je asi z vyšších vrstev co, připadá mi trochu..nos nahoru.“ „No je, její rodiče jsou vcelku majetní, pár vill, plachetnice a tak.“ Hrála moje oblíbená písnička. „Ta je má oblíbená.“ „Smím prosit?“ dvořil se Liam. „Já mám stejně radši ty obyčejné holky, sebevědomé, ale jen trochu, abych je mohl chránit a taky aby byla svá a byla s ní legrace, s holkou se kterou se nesměju bych nemohl ani mluvit, je to nuda.“ „Takže ..“ „Takže třeba Samantha,“ sklesl mu úsměv. Já chtěla říct sice něco jiného, ale už jsem mu do toho nemohla povídat. „Netrap se.“ Byl ale silný a hned navázal na jiné téma. „Víš, že jsem si tě vlastně takhle z blízka ani nikdy naprohlídnul a nevšiml si, jak máš hezký oči,“ jeho upřený pohled, mě dostával do rozpaků, že jsem o něco zakopla a padala na zem. Liam mne chytl a postavil zpět na nohy. „Děkuju, za tohle, i za tu lichotku.“ „Ty máš zase moc pěknej zadek,“ při pomyšlení na ten den se mi vyrýsoval na tváři úsměv. „Nech toho jo, potřebuje zpevnit.“ Má ruka sjela z jeho ramene až na jeho zadek, pevně jsem stiskla. „No, tak to bych neřekla, pevnej je dost.“ „Mám si taky žáhnout, hmm,“ vyhrožoval mi ze srandy. „Ne to teda ne, šahej si na zadek Sally, né mě.“ „Klidně, ta má zadek jak dětskou prdelku, už jsem si šáhnul, při jejím odchodu, nevýhoda, nosit krátké šaty.“ „Liame, ty se nezdáš.“ „Závidíš, nebo co,“ vyplázl jazyk. „Moc ho na mě nevyplazuj,“ plácla jsem ho do jeho pevného zadku a odešla sklízet do kuchyně nádobí. „Pomůžu ti,“ stoupl si za mě. „Timhle nepomůžeš nikomu, když se na mě budeš lepit, sám sobě rozhodně ne a já se nemůžu hejbat.“ „No jo, nemáš smysl pro romantiku,“odfrkl. „Tohle není romantika, to už hraničí se sexuálním obtěžováním a mimochodem, neměl by ses takhle otírat o Sally.“ „ Co s ní pořát máš,“ vyhrnul si rukávy a pustil se do smývání nádobí. „To nemusíš, já to udělám.“ „Já ti rád pomůžu, stejně jsem toho s Destiny spořádal nejvíc, tak si musím taky po sobě uklidit. A prosimtě, kam patří talíře a kam skleničky. Talíře do poslední skříňky na pravo a skleničky do předposlední na levo.“ Celé dvě hodiny uklízení všeho možného jsme tancovali na písničky, co nám hráli k práci. „Je Jason Derulo, toho miluju, výborně se na něj tancuje,“ nějaké kreace z hip hopu a streetu mi ještě utkvěli v hlavě. „Páni, hezky tancuješ, nauč mě něco.“ „Ještě prosímtě vynes tady ten koš,“ přitancovala jsem k němu a podala mu pytel s odpadky „a pak ti můžu dát klidně lekci tancování, ale nepříjde mi, že by si tancoval nějak příšerně.“ „Vždycky když řekneš něco hezkýho tak si koušeš jazyk, už si toho všímám delší dobu.“ „Vážně ?“ Už zase jsem se cítila trapně a asi jsem byla zase červená. „Jo.“ „Tak utikej vynýst ten koš a nekecej.“ Odpočinek na gauči mi pomohl. Holka, ten kluk je zatraceně sexy, to to nevidíš. Ach bože, moje podvědomí je v přítomnosti Liama nějak v pozoru. Co je na něm tak sexy, to že má svaly, neznamená, že se mi musí líbit. „Jsem tu, tak co to tancování,“ věřte, že takhle dlouho mi do smíchu nebylo, ten kluk je blázen, ale docela rychle se učí.                            „Hele, už je pozdě, musim jít.“ „Já tě hodim, počkej, nepůjdeš pěšky.“ Dojeli jsme před Liamův dům a oba se nastačili divit. Zadní vchodové dveře byly rozbité a domem se mu nejspíš prohnalo tornádo. „Proboha, kdo to mohl udělat.“ „To teda vážně nevim, možná ten, co mi píše ty zatracené smsky.“ „Je to možné, nezlob se, ale musím jet, kdyby se Des vzbudila, zítra odpoledne ti to můžu pomoct uklidit, ale dneska už vážně ne, tak děkuju za hezkej večer a trénuj, už ti to skoro jde, tak pa.“ „Ahoj Abygale.“

Liam už nevěděl co má dělat, někdo se mu vloupal do domu, odnesl co neměl, navíc je poblázněnej ze Sally, když pořát něco cítí k Samantě, ale do cesty se mu připletla i bláznivá, věčně plná vtipu, a starostlivá Aby, která se stala jaho novou nejlepší kamarádkou.

Další den hned po práci Aby volala spěšně Sally aby vyzvedla Des ze školky a pohlídala jí a běžela k Liamovi domů. Ten už se pustil do uklízení.  „Zjistil si něco?“ „Nezjistil, ale ztratilo se pár vcelku cených věcí, Samantin zlatý řetízek, který jsem jí koupil a taky mi někdo vybral z trezoru moje naspořené peníze.“ „To je mi líto,“ uplně nechtíc se mé ruce obmotali kolem jaho ramen. „Spolu to zvádnem, slibuješ?“ Cvrnkla jsem ho do nosu. „Slibuju, si hodná.“ Po tří hodinovém úklidu a hledání dalších ztracených věcí, jsme se unaveni sesunuli na gauč a rozdělali si pivo. „Tak na zdraví a ať už je všechno v pohodě a taky ať už se netrápíme kvůli těm našim dávným láskám.“ „Dáš si vodnici ? Tu mi naštěstí nevzali,“ pousmál se. „Ale jo, klidně.“ Liam vše připravil. Dělali jsme blbosti, jako vyfukovali nosem, zkoušeli vyfoukat kolečka. „Ještě jedno,“ ukázal na mou prázdnou skleněnou lahev. „Proč ne, včera mi volala Destiny teta, má není, já jsem z jiného manželství a chtěla by jí k sobě do Francie na měsíc, nevím, jestli jí tam pustit, ale možná to bude lepší, vzhledem k okolnostem, nevěřila jsem, že se o ní dokážu postarat, stejně to dělám vše určitě špatně,nemůžu jí dát to, co by chtěla.“ „Si skvělá kamarádka a o to lepší sestra, věř mi, Destiny tě má ráda a nedala by na tebe dopustit,“ povzbudil mě a upil ze své láhve. „Si milej,“ má ruka sjela po jeho tváři a palec zavadil o jeho ret, vzhledem k mému stavu, když už jsem měla v sobě 3 piva, se mi naskytla myšlenka, jak asi líbá, ale ruce pryč, ten je Sally. „A jak to vlastně vidíš se Sally, dnes se mě na tebe ptala v práci a mimochodem jsem jí na tebe dala číslo.“ „Hele, já nebudu na nic spěchat, rád jí někam pozvu, třeba hned dneska, ale ať si od toho nic neslibuje, potřebuju spíš útěchu a pochopení, než dočasné zalepení duše a sex na rozveselení.“ „Já se snažim a přála bych si bejt tobě oporou přesně, jako si ty mě.“ „Už jí si,“ usmál se na povzbuzení. „Tak jí koukej napsat, třeba se tě taky bude snažit rozveselit, ale musíš jí o sobě něco povědět, neví co tě trápí, no a já už pujdu, nebo vlastně, co kdyby si šel se mnou, jdu k ní, pro Des, tak se rovnou připrav a napiš jí, že přijedeš se mnou a hlavně se převlékej někde, ne v mojí přítomnosti.“ „Neboj se, hned budu hotovej.“ Pro Sally to bylo překváko Liama obejmula a vyrazili do baru, ale pryč z Londýna. Přišlo mi pár podnapileckých sms, že dostala pusu a že jí sáhl na zadek, ale že by chtěla i něco víc, toho se přesně Liam bál, doufám, že vše dobře dopadne. „Neznámý odesílatel, kdo to může být“. „Tak hele, milá slečno zachránkyně, Liama nech na pokoji a nedohazuj mu ani tvoje kamarádky, nebo neskončíš dobře, nelíbíš se mi.“

Liams InfinityKde žijí příběhy. Začni objevovat