V tomto díle se konečně z části objeví, proč zrovna Liams Infinity, schválně kdo to nejde :D Samozřejmě bude mnohem víc dílů, kde se temhle pojem objeví, ale tenhle je premiérový :) Hezké čtení. Jenom jestli mohu poprosit, kdo to čte, mohli by jste mi pod příběhem zanechat nějaké názory, nebo co je třeba zlepšit, co se vám líbí a co ne :) Děkujii.
Ráno bylo neobvyklé, ani jeden z nich netušil jak se chovat, po tom, co včera proběhlo. Když se Abygale konečně vyškrábala z postele, na stole už byla připravená snídaně se vzkazem, neohrabaně ho vytáhla z podtalíře a začala číst: Nevím co to do mě vjelo, vážně si přitažlivá a krásná žena Abygale, ale takhle to nepůjde. Je mi to líto, vlastně, můžeme si o tom pohovořit v práci, mimochodem, za to jsem ti nesmírně vděčný. PS. Dobrouchuť. L. Pochutnala si na čerstvých rohlíkách a meduňkovém čaji, rychle se dala do kupy a po namáhavém hledání klíčů od auta konečně vyrazila do práce. Aby toho nebylo málo, hned ve dveřích jí zastavila ředitelka, s arogantní poznámkou o pozdním příchodu. Nevnímala to a hnala ke svému pracovnímu místu. Dnes se konala čtvrtletní porada, ředitelka firmy ses úctou a sytě červenou barvou ve tvářích, ujala představení nového člena jejich posádky. „Dovolte mi, abych vám představila našeho nového kolegu Liama Payna, doufáme, že si budeme všichni vycházet vstříc a pana Payna mezi sebe přijmeme jako nového člena rodiny. Tímto bych vás také chtěla pozvat na sobotní večírek, konaný ve firmě HaP, je od 20:00, tak věřím, že se tam všichni v plném počtu sejdeme.“
„Ahoj Lis, tak co včera, jak to probíhalo s Jamesem?“ Začervenala se, naklonila hlavu k Aby a popsala jí celý večer strávený ve společnosti toho mladíka, vypadala šťastně a to Aby hřálo u srdce. „Tak ráda tě vidím šťastnou a teď honem do práce, dnes musíme vyřídit papírování a máme tu hodně zákazníků.“ Lisa poslušně vstala a dala se do práce, den ubíhal rychle a ve společnosti nové kamarádky to šlo Aby ještě líp. Podivila se až nad obsahem přijatého e-mailu.
___________________________________________
Od: sally.t@hap.com
Předmět: Ty se na mě zlobíš?
Pro: abygale.r@gmail.com
Ahoj abygale, stav se u mě v kanceláří, potřebuju něco probrat, možná už tušíš. Sally.
__________________________________________
I když se mi nechtělo, nemůžu jí jen tak odkopnout. Přesto že se strachem, co se dozvím, zaklepala jsem na dveře. „Dále,“ ozval se její věčně temperamentní hlas. „Ahoj abygale, víš, já se ti chtěla omluvit, ale znáš mě, jaká jsem, Liama je mi líto, ale s Rowanem nám to klape a už delší dobu, ale to Liamovi neříkej, vážně se cítím jako pes, odpustíš mi to alespoň ty?“ Udivovalo mě, jak o tomhle vůbec dokázala mluvit, ale naše přátelské pouto je silnější. „Už mi tohle nikdy nedělej rozumíš!“ Zastyděla se a prudce mě obejmula. „Děkuju.“ ten pocit, že je to mezi náma urovnané byl uklidňující. Tenhle den byl opravdu vydařený, dokud se nenaskytla trapná chvíle a my se s Liamem nesrazili ve chodových dveřích. „A-ahoj Abygale,“ nesnažil se mi ani koutkem oka pohlédnout do těch mých. „Ahoj Liame, jdeš s náma poobědvat?“ usmála se Lisa a pokynula mu rukou. „No já nevim, as...asi ne nezlob se Liso, musím se ještě zaučit.“ Usmál se a pokračoval svým směrem, sálala z něho velká nervozita. To si zpusobila ty, vidíš, cítí se ve tvé přítomnosti nesvůj, jedna nula pro tebe! Jásalo mé podvědomí a zapálilo pochodeň slávy. Mě ale nepřišlo co slavit, nechápu, proč by se měl cítit trapně, to já a né on, byl nahý a byla jsem to zase jen a jen já a ne on, kdo se udělal pod nátlakem pavího pera za pomoci svého kamaráda. Při té představě se mi orosilo čelo. „Bože,“ vydralo se mi z úst. „Copak?“ nechápavě svraštěla obočí Lisa. „Ale nic, jen jsem si vzpoměla na včerejší večer,“ už už by se mohla Lisa dozvědět, co se včera stalo mezi mnou a Liamem a proč se dnes chová tak divně, ale přišlo mi vhodné si to nechat pro sebe. Nakonec, je to naše malé sladké tajemství. Má chuť k jídlu byla ta tam, neustále mi kroužila v hlavě myšlenka včerejšího večera a neopouštěla mě ani po zbytek týdne.
