„Ahoj Liso, tak zase v práci, jak to tu šlo za tu dobu co jsem tu nebyla, nějaká novinka?“ Byla jsem ráda, že jí mohu vidět. „Ahoj Abygale,“ vyjekla a objala mě. „No stále mě tu otravoval Jacob, kde jsi, nic jsem mu samozřejmě neřekla, blbec jeden, už jsem slyšela oc ti udělala, je mi to líto, no jinak nic nového, ale na dnešek máš asi 6 pacientek.“ Super, to mi scházelo. „To už neřeš, mám pro tebe taky super překvápko, Liam říkal, že k vám máme přijít dnes na večeři, slavíte něco?“ Tahle otázka donutila Lisu přemýšlet co řekne, než mě „zaskočí“ tím, že jede na týden na dovolenou a já tu budu sama. Nicméně, zalouží si to, teď tu byla taky sama. „No jasně přijďte, jsem na to překvápko zvědavá, tak já jdu dělat svou práci, ještě si popovídáme o polední přestávce.“ Mrkla a odešla se štosem papírů za ředitelkou.
Fuuu, dnešní den mi dal vážně zabrat. Sladký domov. Horká vana byla to nejlepší po tom úmorném dni. „Ježiš to už je půl 6?“ Ani mi to nedošlo, skoro se mi v té vaně podařilo usnout. Rychlostí blesku jsem se upravila, oblékla, připravial si věci a před 6 už na mě troubil Liam.
„Jsem tu, ahoj kočko,“ líbl mě jemně na rty a nastartoval.
„Ahoj, tak jaký byl den?“
„No popravdě, strašnej, jsem utahanej jako štěně, tolik práce, až se vrátíme domů, lehnu a spím.“
„No to mi povídej, dneska jsem měla 6 zákazníků a toho papírování, bolí mě ruce a chce se mi spát, ale už jsme jim to slíbili.“
Než jsme se nadáli, Liam už parkoval před Jamesovým domem. Skromný útulný bungalov, to mám ráda.
„Ahoj vy dva, já myslela, že dorazíte zvlášť,“ poškádlil nás James.
„Proč zvlášť,“ nahodil Liam a políbil mě. „My už budem jezdit vždycky spolu.“ Smál se jako sluníčko.
„Tak to jsem nevěděl, moc vám to přeju, vážně,“ byl zaskočený.
„Děkujeme.“
„Liso miláčku, už tu máme hosty, můžeš servírovat a vy pojďte dál,“ pokynul rukou do velké obývací místnosti s poněkud přepychovým nábytkem.
„Páni hezký interiér Jamesi.“
„Děkuju Aby, dal jsem si záležet.“
„Nazdárek, tak se u nás posaďte, on vás tu taky nechá stát,“ usmála se a nasměrovala nás k jídelnímu stolu a za malou chvíli už se servírovalo jídlo. „Páni voní to krásně,“ přičichl Liam a s chutí se pustil do jídla. Když už měli všichni dojedeno, přišla řada na překvapení. To naše už James veděl. „Tak co to překvapení Liso?“
„Víš, chceme s Jamesem letět na romantickou dovolenou,“ skousl si ret a podívala se na něj. Jsou tak sladcí. „Háček je v tom, jestli mě na týden uvolníš z práce ?“
„Blbneš, proč by ne, já taky byla teď dlouho pryč, jen jeďte vy hrdličky a užijte si to tam.“
„Děkuju moc, jsem ti vděčná. A ty Liame kde máš Vanessu.“ To ještě netuší, že žádná Vanessa se nekoná. „No to je právě to překvapení, žádná Vanessa, jen moje spřízněná duše, Abygale,“ sladce se usmál a já ho pohladila po vlasech.
„Vážně? To je krásný, tak ať vám to dlouho vydrží, moc moc vám to přeju, oba si to zasloužíte.“
Měla jsem ohromnou radost. Nádobí bylo během chvíle sklizené a umyté.
„Tak my půjdeme, mějte se tu krásně, a užijte si tu dovolenou a koukejte přivézt nějaký suvenýr a hodně fotek.“
„To se neboj, taky proto jsme si pořídili nový foťák,“ mrkl na mě James a doprovodil nás ke dvěřím.
„Tak ahoj a děkujeme za pozvání.“
„Nemáte za co, až přijedeme, přijďte na vínko, ukážeme vám fotky a budeme vyprávět.“
„Dobře, tak pa Jamesi.“
