„Zvádneš to doma sama?“ „Jistě zvládnu, děkuju, že si mě doprovodil a že se musíš kvůli mě potácet takovou dálku zpátky domů,“ rozmrzele se na něj usmála a pohladila ho po tváři. „Mě to nevadí, teď už vím, že raději kvůli tobě, než kvůli ní, hezky se vyspi, ahoj.“ Liam odcházel, ale Aby to nedalo. „Když já bych radši aby si tů zůstal se mnou, potřebuju si s někým povídat a sama bych se jen trápila,“ řekla trochu nejistě. „A nebude to blbý, když jsem se zrovně teď rozešel se Sally?“ „Já to myslím z čistě kamarádské stránky Liame, jen nechci být sama a nikomu jinému napsat nemůžu, zrovna se právě nebavím se svou nejlepší kamarádkou, jak sis jistě všiml.“ „Dobře, mám spát zase na gauči?“ otázal se nesměle. „No pokud půjdem vůbec spát, tak klidně.“ Liam se zastavil mezi dveřmi a přemýšlel, jestli má jít vážně dovnitř. Jestli to není moc otrlé a tak.
„No tak pojď dál, co tam tak stojíš.“ „Ty ses usmála, sluší ti to, teď už dovnitř jdu.“
„Dáš si čaj? Kafe? Pivo? Nebo whiskey?“ s barmanským šarmem jsem mu ukázala falšku Jim Beama. S posměškem řekl, „dám si teda tu whiskey slečno barmanko.“ „Liame, ale já myslela, že jste spolu nechodili, nebo, že se nechceš vázat.“ Svraštěl čelo a vypadal, že přemýšlí. „No chodili nechodili, jak to říct, myslel jsem, že už je prostě ta pravá, chovala se vážně mile,“ nechápavě zavrtěl hlavou. „To ona umí, ale někdy taky dokáže bejt arogantní, nevrlá a pěkně nabroušená, to si ostatně sám viděl.“ „No... to...jo, a taky jsem přišel díky tomu incidentu s vloupačkou o práci,“ sklopil hlavu. „Vážně, to mě mrzí, ty máš na ty ženský smůlu, co ti ještě neprovedou.“ „To jo.“ „Ale to by ses neměl bavit ani se mnou,“ snažila jsem se ho rozesmát. „Ty si vtipná a co bych asi bez tebe dělal,“ při tom co řekl mě polilo horko, pocit, že na mě někomu záleží a zároveň pocit, že v tom co řekl, je něco víc. Chvíli mi hleděl upřeně do tváře, ale pak se nervózně ošil a upil ze své sklenky whiskey. „K té práci Liame, zkusím se ti zeptat u nás, co ty na to ?“ „To by si byla moc hodná, chci ti teď ale něco ukázat.“ Odešel neznámo kam, jen tak, v mém domě, za chvíli byl slyšet zvuk zapínání hifi věže a celým domem se rozezněla hudba od Jasona Derula. „Pojď už umím kousek toho co si mě učila.“ Taneční divadélko bylo k nezaplacení. „No vyškolil ses, ještě pár dodělávek a je to kompletní. Dáme si vodnici ? Nebo nechceš si zahrát karty ?“ Zamyslel se, „no já bych pustil nějakou komedii, co takhle další díl Hangover a k tomu vodnici ?“ podíval se tázavě. „To by šlo, dojdu pro ní, připravíš jí ? Já zatím naleju další skleničku a smeju trochu nádobí a připravím ti deku a tvoje, moje pyžamo.“ „Fajn, tak to přines a vem nějaký ovocný tabák.“ Dlouho bylo ticho. „Nechceš s tím pomoct aby si to měla rychlejc a mohli jsme se dívat, já už to mám připravené slečno,“ křičel za mnou do kuchyně. Ještě stále hrály songy od Jasona Derula, já si tancovala v kuchyni u dřezu, když se opakovala ta samá scéna jako tehdy. „Už zase? Liame.“ „Teď se nemůžeš vymlovat na Sally,“ udělal nějakou taneční kreaci, kterou ani neznám a moc se mi zalíbila. „Ukaž já to uklidim, bež to tam pustit.“ „Dobře pane velkorysý, už běžim,“ lehce jsem mu přejela rukou přes jeho večně se vlnící svalnaté pozadí. „A nech toho, nebo už to budu muset udělat taky,“ zasmál se šibalsky. „Hotovo, uklizeno,“ prohlásil výtězoslavně. „Dobrá, tak se jdeme dívat, ještě skleničku? Neleze ti to už na mozek náhodou ?“ „Ještě si dám, ale tak jako jde to, ani moc ne, vytancoval jsem to.“ „Svatá pravda.“ U Hangover jsme se neuvěřitelně nasmáli, ale mě se už klížili oči.
Aby usnula Liamovi na rameni. Přikryl jí jemnou flanelovou dekou a šel si lehnout do její postele. Aby se uprostřed noci celá rozespalá dobelhala do své postele, ani si neuvědomovala kde je Liam, že vlastně leží vedle ní. Vlezla si pod peřinu, kterou z něj bez rozmyšlení strhla. Okamžitě se vzbudil. „Kde ses tu vzala?“ „Je to moje postel,“ odpověděla ze spaní Abygale, aniž by věděla, že leží vedle ní. Liamovi už se nechtělo vstávát tak zůstal ležet i když to bylo docela drzé. Po zbytek noci nemohl usnout, zatímco Aby se převalovala a kopala ho. Usmál se pro sebe a přitáhl si jí k sobě, aby nebyl ráno celá modřina. „Mami! Mami!“ „Pššt,“ utěšoval jí, když se celá klepala. „Je to jen zlý sen.“ Protřela si ospalé oči a rozhlédla se kolem sebe. Liamova ruka okolo jejího pasu, leží u ní v posteli. Co to je! „Liame, co tu děláš?“ „To bych se měl ptát spíš já tebe, usnula si na gauči a já si šel lehnout sem, najednou se probudim a ty ležíš vedle mě, od tý doby jsem neusnul a nechtělo se mi vstávat a jelikož si mě celou dobu kopala, nechtěl jsem bejt ráno plnej modřin.“ „Omlouvám se, už bys měl radši vždycky spát doma.“ Liamovi se to moc nezamlouvalo, bylo mu s ní dobře. Jenže si to nechtěl přiznat. „No tak fajn,“ zamračil se do tmy a položil hlavu zpět na polštář. „To jako neodejdeš?“ „Ne,“ rozesmál se. „A proč? Já chci spát.“ „Třeba protože já tu ležel první, ale fajn, radši se klidím,“ přitakal s pobavením. „Nebo tu zůstaň stejně, toho divnýho mezi náma už bylo tolik, že tohle je už v podstatě nomrální. Dojdu si vyčistit zuby a hned jsem tady.“
„Fajn, v pohodě, takovej pocit co mám s ní ještě neznám, je to divný, sakra.“ povídal si pro sebe Liam. „Co je divný?“ nechápala Abygale. „No přece, že tu spolu ležíme v posteli a přitom by jsme neměli, jak dva stereotipní starci, který si už ani nedají pusu na dobrou noc. “ „Máš problém s pusou na dobrou noc? Já ne.“ Naklonila se nad něj, chvíli se mu dívala do jeho kaštánkových očí a políbila ho, krátce, jemně a chladně. Liam se nestačil rozkoukat,“páni to jsem nečekal, tak teda dobrou moje stereotypní stařečko.“
Hihňala jsem se jak potrhlá, tomu co právě řekl. „Stařečko, tak to promiň, ale oproti mě, si stařeček ty.“ Zavrtěl jemně hlavou, „ty už raději spi, dobrou.“ Hodil po mě polštář a než se nadál, spadla mu víčka a spal jako miminko. Mé podvědomí si plácalo bičem do dlaně. Tak to teda ne, spí vedle tebe jeden z nejhezčích kluků z Londýna, aspoň já si to myslím a ty mu dáš pusu na dobrou noc jako malá holčička? Aby se do toho taky nepřimíchalo, zvědavé až to hezký není. Byla si taková nymfa, vzpomínáš a teď se tomu straníš. Problém je, že byla, ale už nikdy nebudu, to bylo, když....když jsem lítala v tom svinstvu. Při té představě se mi orosilo čelo a na zádech se mi udělala husí kůže. Přitulila jsem se co nejblíž k Liamovi a chytla ho za ruku, tak jsem se cítila v bezpečí a už mi bylo jedno, jestli to je jenom můj kamarád. Nikoho takového přece jen nemám.
„Dobré ráno ospalče, tady máš snídani,“ usmíval se od ucha k uchu a nademnou držel tác s čerstvými rohlíky, pomazánkou a čajem. „Člověk se nemůže ani pořádně vyspat, kolik je hodin?“
„No bude jedenáct, už jsem uvařil i oběd,“ pochválil se. „Vážně, si blázen,“ řekla jsem s plnou pusou a mé oči skenovaly jeho dokonalou postavu jen v pyžamových kalhotech. „Posiluješ?“
„No občas musím, chodim na box.“
„Jo je to vidět, moc pěkný.“
„Tak to jsem poctěn a hele, nepřemýšlela si ty někdy o tom, že by si šla studovat právničku?“
„Přemýšlela, ale nemám na to.“
„Nemáš na to? Slyšela si se u toho soudu? Bylo to úžasný a díky tobě jsem volnej i když nebyla minimální šance mě pustit, ty si ji našla Aby.“ Ten pocit vděku byl úžasný. „Nakonec dokážeš bejt i milej a né ten sobec co si byl po jejím boku.“ Tenhle důležitý pohled okoukaný od Sally se mi vyvedl. „To jistě slečno Rodriguezová, ale netvařte se tak povýšeně, nesluší vám to,“ ucedil nadřazeně. „A co tohle?“ ušklíbla jsem se s koutky od ucha k uchu. „Bez pomazánky mezi zubama by to bylo lepší, ale dobrý.“ Doháje, trapas za trapasem. „Sakra, promiň.“
„No mě se neomlouvej,“ tvářil se velice pobaveně.
„Pomazánka už je pryč, teď je to lepší,“ úsměv byl tentokrát jistější, protože už mezi mými zuby nebyla bylinková pomazánka, snad jen mentolová vůně mé zubní pasty. „Máš krásnej úsměv, nikdy se nepřestávej smát, člověku je hned líp, když se na něj usmíváš.“ Polilo mě horko. „Ty jsi hroznej lichotník.“
„Ano, to jsem, co říkáš na zítřejší výlet po Londýně, muzeum Madame Tussaud a tak ?“
„Liame, zveš mě na rande?“
„Nezvu, možná, nevím, myslím to jen čistě kamarádsky,“ udiveně nadzvihl jedno obočí. „Já jen, že jsem se právě teď dostala z dost úmorného zamilování do jistého šéfa mého a ty se ke mně chováš tak, jinak, jako by sis myslel, já se prostě jen nechci znovu spálit, navíc o tobě vlastně moc nevím, co když si stejný jako všichni ostatní.“ Liama to zamrzelo. Ale já věděla moc dobře co říkám. „Jdeme se naobědvat,“ řekl bez rozmyslu, zvedl se z gauče a přinesl jídlo na stůl, celou odbu nepromluvil jediné slovo, asi je na mě naštvaný. To ne. „Budu muset jít, když budeš chtít zítra ven, napiš mi, ahoj,“ hodil svou koženou bundu přes rameno, nasadil si pilotky a vykráčel ze dveří s hlavou sklopenou k zemi. Z poza brýlý nešlo rozeznat jak se asi cítí, ale měla jsem neblahé tušení, že je asi zaskočený tím, co mi tak bezrozmyslu vyletělo z pusy. Celý zbytek dne byl jako omyl a jako třešničku na dortu se mi podařilo olej z pánve vychrstnout na zeď. Paráda budeš muset malovat ty střevo.
