Strážkyně draků (DOKONČENO)

Vzpomínky se vrací

Z pohledu Amálie (Roxy máma)

  „Floro jak jsi na tom s mou dcerkou?" zavolala jsem. Flora přišla ke mně poklonila se a odpověděla: „Už jsem se s ní dvakrát viděla madam, proč se ptáte?".Vstala jsem a začala se procházet po místnosti. Potom jsem řekla: „Je na čase vrátit jí vzpomínky které jsi jí kdysi vzala na můj příkaz.". „Ale jak to chcete madam udělat?" otázala se. „Ulož jí vzpomínky do snů!"přikázala jsem. Flora přikývla a odešla. Než jsem jí ztratila z dohledu zakřičela jsem na ní: „Pokud se chceš ještě u mě učit udělej to, pokud ne tak to nedělej a vrať se do vesnice!". Flora si povzdechla a odešla. 

Z pohledu Roxy

  „Konečně pátek!" pomyslela jsem si když jsem vycházela ze školy. Zamířila jsem rovnou do parku. Usadila jsem se tam co vždy a čekala jsem jestli se neobjeví Ettelwen. Po chvíli na mě zezadu někdo křičí: „Roxy tady jsem!". Otočila jsem se a uviděla jsem Ettelwen. „Co budeme dnes dělat?" zeptala jsem se jí. „Nemohli bychom se pro začátek obejmout když už jsme ty kamarádky?" zeptala se ona. Já jsem vypískla nadšením a potom jsem odpověděla: „Samozřejmě že můžeme!". A tak jsme se objaly. (V té době jsem ovšem netušila že během toho objetí Ettelwen vyslovila nějaké kouzlo.) 

Když jsme se pustily tak mi Ettelwen konečně odpověděla na otázku: „Nepůjdeme zase do toho lesa jako minule?". Já jsem se jí ale zeptala: „A nenecháš mě tam?". Ona zavrtěla hlavou takže jsem nakonec svolila a šly jsme. V lese jsme po sobě házely šišky a dělaly různé kraviny. Když byly 3 hodiny odpoledne zakřičela jsem na Ettelwen: „Už bohužel musím jít, tak ahoj jindy.". Ona mi jen zamávala a potom zmizela.

Domů jsem přišla celkem unavená. Babička mě přivítala mezi dveřmi: „Ahoj Roxy, jaký jsi měla den?". Usmála jsem se na ni a odpověděla jsem:  „Ahoj babi, dneska jsem měla celkem fajn den ale bývaly lepší.". Potom jsem odešla do svého pokoje. Zamkla jsem za sebou dveře a skočila jsem do postele. O pár minut později jsem se rozbrečela. Když jsem se konečně uklidnila, převlékla jsem se a vyšla jsem z pokoje že se najím. Ovšem babička mě nejspíš slyšela brečet a tak si mě zavolala do obýváku. „Copak se děje Roxy?" otázala se mě s ustaraným výrazem. „Babi vždyť to moc dobře víš, od té doby co jsme se přestěhovali tak brečím pořád!" vyštěkla jsem na ni. „Ale víš že to všechno může vést k depresi?" zeptala se mě sklesle. „To už vím, protože já už skoro dva měsíce depresi mám!" zařvala jsem a potom jsem s brekem utekla do pokoje.

Během toho breku jsem asi usnula protože jsem se probudila v 1 ráno hladová a vystrašená. Vyběhla jsem z pokoje do kuchyně kde seděl táta. Hned se mě zeptal: „Jaktože nespíš princezno?". „Měla jsem divný sen to zaprvé a zadruhé mám celkem dost hlad." odpověděla jsem sklesle. Táta odpověděl: „Babička ti tu nechala toast tak si ho sněz.". Vzala jsem si talíř s toastem a posadila jsem se naproti tátovi ke stolu. On nahodil ustaraný výraz a zeptal se mě: „O čem se ti zdálo?". Já jsem se zamyslela a potom jsem odpověděla: „V tom snu byla máma a já když jsem byla miminko.". Táta jen pokrčil rameny a odešel pryč. Nepochopila jsem ho. 

Já sama jsem o pár dní později nad tím snem jen mávla rukou. (To jsem ovšem netušila že těch snů bude víc)

Doufám že se vám tenhle příběh líbí. Dnes si můžete všimnout že jsem odhalila Ettelwen. Ovšem Roxy se pravdu dozví až zadlouho. A co si myslíte o Amálii. Je zlá a nebo hodná?