Roxy je obyčejná holka žijící s otcem a jeho matkou. Svou matku nikdy nepoznala. Jednoho dne se však její život změní. Přijde jí vzkaz od cizí holky a začnou se scházet. Časem se spřátelí a prožijí plno legrace. Ovšem když ta holka nastoupí k Roxy d...
U své matky jsem strávila celý zbytek Ledna. (Do konce ledna stejně zbýval týden) Dnes je 1. Února a já jdu zase do školy.
„Jsem zvědavá, jak se budou všichni tvářit po tom týdnu co jsem tam nebyla." zasmála jsem se cestou.
Po pár minutách jsem dorazila do školy. Prošla jsem chodbou až ke své skříňce. Odemkla jsem ji a uvnitř byl vzkaz. Od koho jiného než od Olivera! Stálo tam: Otoč se!
Otočila jsem se a uviděla jsem ho. On se mě zadíval do očí a přišel ke mě blíž. Přitiskl si mě k sobě a vášnivě mě políbil. „Jen si posluž magore, za 13 dní tě čekají kopačky!" pomyslela jsem si a oplatila jsem mu to. Poté jsem si vzala ze skříňky své věci a odešla jsem na dějepis.
Po hodině jsem zamířila na záchody protože se mi udělalo nějak špatně. Opláchla jsem si obličej a počkala než se mi trochu uleví. Uběhlo půl minuty a mě bylo opět dobře. Chtěla jsem jít na chemii ale do cesty se mi postavila Felicia. Natáhla jsem ruku jakože jí odstrčím ale místo toho mi z ruky vystřelil plamen a zasáhl Feliciu. Felicia omdlela. „C..co se to sakra stalo?" zeptala jsem se vyděšeně když jsem se podívala na svou ruku z které ten plamen vylétl. „Proboha co jsem to provedla!" vykřikla jsem když jsem uviděla Feliciu. Rychle jsem utekla do učebny chemie a dělala jsem jakože se nic nestalo.
„Konečně konec školy." pomyslela jsem si když jsem vyšla ze školy. Jen co jsem vyšla, zahlédla jsem Olivera jak běžel směrem k mému domu. „Třeba mě chce překvapit." pomyslela jsem si a vyrazila jsem pomalu k mému domu. (Zmýlila jsem se, Oliver mě nechtěl navštívit) Cestou jsem si pořád přehrávala to co se stalo na těch záchodech. Když jsem přišla k domu něco mi nehrálo. „Doma je podezřelé ticho." řekla jsem když jsem odemykala. Přezula jsem se a vyrazila jsem ke svému pokoji. Ovšem v obývacím pokoji mě čekalo překvapení. „Co se tu proboha stalo?" vykřikla jsem když jsem uviděla ten bordel. A potom jsem si všimla potůčku krve který tekl z kuchyně. Když jsem do kuchyně vešla čekal mě šok. „Babičko!" vykřikla jsem a rozeběhla se k ní. Bylo pozdě. Už byla mrtvá. Ihned jsem se rozbrečela.
Z pohledu Tomáše
Přijel jsem k domu jako obvykle v šest večer. Když jsem však přišel do kuchyně našel jsem Roxy schoulenou v rohu u bezvládně ležícího těla mé matky. „Co se stalo?" vykřikl jsem a rozeběhl se k Roxy. „Babička je mrtvá, nevím co se tu stalo." odpověděla s brekem Roxy. Poslal jsem ji do jejího pokoje a sám jsem zavolal sanitku.
Z pohledu Roxy
Táta mě poslal do pokoje abych se s tím v klidu vyrovnala. Když jsem však přišla do pokoje na posteli ležela červená obálka s mým jménem. Posadila jsem se na postel, otevřela obálku a začala jsem číst ten dopis. Stálo v něm: Roxy, pokud čteš tenhle dopis tak je po všem. Tvá babička je mrtvá a tvůj otec je další na řadě. Víme kdo jsi a jdeme po tobě. S pozdravem O.
„Oliver, ten magor, to on ji zabil!" vykřikla jsem. „Tohle byla poslední kapka hochu!" zařvala jsem na celý pokoj.
14. Únor (svatý Valentýn)
Probudila jsem s obrovským nadšením.„Dneska dám konečně sbohem tomu magorovi a zbavím se snad veškerého nebezpečí co mi hrozí!" zasmála jsem se u zrcadla. Naštěstí byla neděle takže bylo všechno v pohodě. Dala jsem si snídani a zavolala jsem Oliverovi že se s ním chci sejít v parku a strávit den s ním když už je Valentýn. Nechtěla jsem, ale byla to jediná možnost jak se ho zbavit a snad vše zachránit.
Po dvouminutovém telefonátu jsem vyrazila se převléknout. Vzala jsem si na sebe bílé džíny s páskem po mamince a modrou halenku. A potom jsem zamířila do koupelny. Trochu jsem se namalovala a potom jsem si zapletla přesně ten cop co má maminka na fotce. (Akorát že matka má vlasy blonďaté, pokud se to tak dá nazvat)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Na obrázku matka Roxy)
Pochopitelně já jsem tenhle účes měla dnes učesaný akorát v černé barvě. Pak jsem si v předsíni oblékla kabát. Co se týče bot vzala jsem si kozačky jako vždy.
Když jsem přišla do parku Oliver tam už byl. Přiběhl ke mě a pevně mě objal. Já jsem ho však odstrčila. „Děje se něco lásko?" zeptal se mě. „Jsi magor, to se děje!" zakřičela jsem na něj. „Proč bych měl být?" zeptal se mě. „Celou dobu jsi mě vodil za nos a myslel sis že mě dovedeš k tvému otci a uvězníte mě protože nejsem člověk!" zařvala jsem na něj ještě hlasitěji. „A navíc jsi mi zabil mou milovanou babičku, nesnáším tě a mezi námi už nic není!" řekla jsem a dala se na útěk. Oliver mě však doběhl a chytil za ruku. Natáhla jsem druhou ruku jakože ho odstrčím a zase mi z ruky vyletěl plamen který ho zasáhl a omráčil. Rozeběhla jsem se vyděšeně pryč.
Když jsem přišla domů uslyšela jsem volání o pomoc. „Táta!" zakřičela jsem a běžela na zahradu. Tam už byl jiný lovec a držel mému otci pod krkem dýku. „Ne!" vykřikla jsem a natáhla obě ruce. Z obou dlaní vyšly plameny a lehce zasáhli toho lovce. Upustil tátu a zaměřil se na mě. „Copak, přišla jsi zachránit posledního lidského člena tvé rodiny?" řekl se smíchem v očích. To mě naštvalo natolik že nevím přesně co se stalo. Táta doteď říká že jsem prý vyvolala veškerou dračí magii a toho lovce zahnala do říše lovců.
A co bylo dál? Dozvíte se v druhém díle! Strážkyně draků a návrat lovců.
