Strážkyně draků (DOKONČENO)

Vánoce jsou tu

  „Zítra mě konečně pustí domů." pomyslela jsem si. A taky to byla pravda. O pár minut později se otevřeli dveře a dovnitř vešel táta. Zeptala jsem se ho: „Co tu děláš takhle pozdě večer?". On se usmál, objal mě a odpověděl: „Roxy, zítra odpoledne můžeš domů.".  tu chvíli se mi rozjasnil úsměv na tváři. Pozítří jsou vánoce a já mám šanci je strávit doma s tátou, tohle bude ještě hodně zajímavé. Potom táta vstal a odešel. Po chvíli jsem konečně usnula. 

Když jsem se probudila, stála už u mé postele sestřička s podnosem na kterém byla snídaně. „Zase ten hnusný čaj a rohlík s máslem." zakřenila jsem se. Nakonec jsem to ale snědla. Dopoledne jsem strávila kreslením srdíček. (To protože jsem pořád myslela na Olivera) Poté nastal oběd. Samozřejmě že jsem se ho ani nedotkla. Neměla jsem hlad. Poté jsem se šla zabalit. Moc jsem toho sebou neměla takže mi to netrvalo ani pět minut. 

Táta přijel v 16 hodin. Naložila jsem si tašku a jeli jsme domů. Doma na nás už čekala babička. Když mě uviděla okamžitě mě začala objímat. „Babi to stačí!" zakřičela jsem. Poté jsem utekla do svého pokoje. Všude po domě už byla výzdoba. V pokoji jsem se sesypala: „Moc dobře vědí že já Vánoce slavit nechci, nikdy za celých 17 let jsem je neslavila a nebudu ani letos.". Rozbrečela jsem se. Po chvilce mi začal zvonit mobil. Volal Oliver. Zvedla jsem to.

Po dvouhodinovém hovoru jsme to ukončily. Domluvily jsme se že se sejdeme v parku, na stejném místě jako tenkrát během plesu. Rozeběhla jsem se za tátou. V obýváku jsem však našla jen babičku. „Kde je táta babi?". Babička se na mě otočila a odpověděla: „Tvůj táta musel do práce.". „Jako každý rok." pomyslela jsem si. Potom jsem se odhodlala babičky zeptat: „Mohu jít ven babi?". Babička se zeptala: „Kam půjdeš a s kým?". „Oliver mě pozval do parku, ale neber to jako rande, zatím spolu nechodíme.". Babička přikývla že tedy můžu. Objala jsem ji a utekla se převléct. Vzala jsem si triko s dlouhým rukávem a džíny. Na to jsem si ještě oblékla kabát. Potom jsem vyrazila do předsíně. 

Babička mě zastavila: „V 18 hodin ať jsi doma Roxy.". Přikývla jsem a obula si kozačky. Potom jsem vyrazila do parku.

V parku už na mě čekal Oliver. Hned jak jsem ho uviděla rozeběhla jsem se za ním a objala ho. On  si mě k sobě přitiskl a políbil mě. Když mě pustil posadily jsme se na lavičku a začali si povídat.„Těšíš se na Vánoce?" zeptal se on. Když byla řeč o Vánocích vždycky jsem se rozbrečela, což znamená i teď . Když mě Oliver uviděl plakat obejmul mě a zeptal se: „Co se děje?". Přestala jsem brečet a odpověděla jsem: „Vánoce já od 4 let neslavím a nebudu je slavit dokud se máma nevrátí!". On jen přikývl a potom řekl: „Já Vánoce taky neslavím, letos jsem se dokonce rozhodl že na svátky nebudu doma ale budu se toulat.". „Mohu se přidat?" zeptala jsem se s úsměvem. On přikývl. Potom už nastal čas vrátit se domů. Domluvily jsme se že nikomu nic neřekneme a sejdeme se v 7 ráno.

Doma jsem se osprchovala a utekla do pokoje s nějakým starším oblečením. Všechno jsem dala do batohu a batoh schovala pod postel. Zítra je velký den!

Doufám že se vám příběh líbí. Je opravdu hodně zvláštní ale to k tomu patří . A co si myslíte o Oliverovi a Roxy? Dají se dohromady?