Strážkyně draků (DOKONČENO)

Cizí dívka

Tak a je to tu. Včerejší den utekl a rychle. A tím pádem nastal den setkání s tou neznámou/neznámým. Byla jsem dost nervozní takže jsem opět celou noc nespala. 

Dopoledne jsem strávila s babičkou ještě doma. Pomohla jsem jí s úklidem a k obědu jsme si uvařily bramboračku. 

Po obědě jsem běžela do místnosti vyhrazené na oblečení a začala jsem se přehrabovat šaty. Sice je Říjen ale teplo je jako v létě. Žádné pěkné krátké šaty jsem ale nenašla. Otevřela jsem tedy dveře na půdu a šla se poohlédnout tam.

 Na půdě jsem otevřela krabici na které bylo napsáno: MAJETEK AMÁLIE. (Byly to věci mojí mámy,ale to jsem v té době nevěděla) Chvíly jsem se v té krabici přehrabovala a potom jsem objevila krátké bílé šaty a k nim pásek. Vzala jsem je do ruky a vypadla jsem z půdy do svého pokoje. Tam jsem si je na sebe navlékla, okolo pasu dala pásek a odešla jsem znovu do místnosti s oblečením. Jelikož ty šaty neměly rukávy, musela jsem si najít svetřík. Když jsem konečně byla hotová, odešla jsem do koupelny. Trochu jsem se namalovala a rozčesala jsem si vlasy. Potom jsem si jen nasadila svou oblíbenou stříbrnou čelenku která v těch mých černým vlasech úplně svítila. Potom jsem si jen obula bílé tenisky a do ruky mou menší kabelku a šla jsem.

V parku jsem se usadila na lavičce u kašny a vyčkávala jsem. Najednou jsem za sebou uslyšela nesmělý hlas: „Ahoj, jsem ráda že jsi opět přišla.". „Em........Ahoj, to ty jsi mi včera psala?" otočila jsem se na ni. Zamnou stála dívka která byla o hlavu menší než já. (Nedokážu přesně říci kolik měřím, takže si mě představte jako dospělého člověka vysokou) 

„Ani jsem se nepředstavila, mé jméno je Ettelwen."řekla. „Co je to za hloupé jméno?" zeptala jsem opatrně abych jí neurazila. Ona klidně odpověděla: „To vlastně ani není jméno, mé jméno není teď důležité." odpověděla. Po chvilce dodala: „Je to elfské jméno a do lidského jazyka by se to přeložilo jako Cizí, ale moje jméno to není je to jen má přezdívka". Já jsem přikývla a potom jsem se zeptala: „Jak tě tedy mám oslovovat?". Ona se usmála a odpověděla: „Ettelwen tak mě zatím oslovuj.". „Omlouvám se, ale už musím jít, uvidíme se zase zítra." řekla ona. Než jsem ji ztratila z dohledu zakřičela jsem za ní: „Jmenuji se Roxy jen abys věděla.". A potom jsem šla domů.

Když jsem konečně dorazila tak bylo pozdě večer. Táta si mě zavolal do obýváku a řekl: „Slečno Roxy tímto vám uděluji na týden domácí vězení!". Nešlo na to nic říci, takže jsem jen odešla do koupelny. Dala jsem si sprchu a potom jsem napsala Ettelwen: UVIDÍME SE AŽ ZA TÝDEN, OTEC MI DAL DOMÁCÍ VĚZENÍ. Neodepsala a jelikož mě se nechtělo čekat na její odpověď šla jsem spát.

Doufám že se vám příběh zatím líbí. Ettelwen sehraje v příběhu velkou roli takže doufám že jí budete mít rádi.