Strážkyně draků (DOKONČENO)

Nepříjemný rozhovor

Když jsem se probrala táta už u mě zase seděl. „Co tu tati děláš?" zeptala jsem se ho. Táta mě chytil za ruku a odpověděl: „Volali mi že jsi v noci špatně dýchala, zase ty sny?". Smutně jsem přikývla. Potom jsem se rozbrečela. 

Táta se mě pokoušel uklidnit ale marně. Nakonec jsem se uklidnila sama s pomocí ukolébavky kterou mi zpívala máma v jednom z prvních snů. Když táta slyšel tu písničku zvedl se a bez rozloučení odešel. „Proč odešel?" řekla jsem si pro sebe. 

Po hodině nudy na lůžku zamnou přišla sestřička a povídá: „Máte velmi vzácnou návštěvu slečno Raitrová.". Potom odešla a místo ní vešel dovnitř hádejte kdo. „Olivere!" vykřikla jsem radostí že můžu vidět kluka do kterého jsem blázen. „Jak jsi zjistil že jsem tu a proč jsi přišel?" zeptala jsem se ho s úsměvem. On mě políbil na čelo a potom odpověděl: „Neodpovídala jsi mi na zprávy, tak jsem šel k vám že tě navštívím a otevřela mi tvá babička s tím že jsi v nemocnici.". Já jsem se na něj jen usmála.   

Povídali jsme si asi 2 hodiny a potom už Oliver musel jít. Políbil mě na čelo a zase odešel. A pár vteřin po něm přišel táta. „Kdo byl ten kluk!" vyjel po mě. „Tati uklidni se prosím jsme jen kamarádi zatím.". Táta se v tu chvíli naštval ještě víc: „Roxy přestaň mi tu lhát a řekni mi pravdu!". Začala jsem tedy vyprávět o tom jak jsem ho tenkrát srazila v té knihovně a on mě pozval na kávu. Potom jsem mu řekla že jsme byly spolu na tom plese. (Líbání jsem mu zatajila) Potom se táta uklidnil a řekl: „Ono by vám to vlastně spolu slušelo.". Potom se ke mě posadil chytil mě za ruku a zeptal se: „Smím alespoň vědět o čem byly ty poslední dva sny?". Smutně jsem přikývla a začala jsem: „V tom prvním snu jsme byly na zahradě za naším domem,hráli jsme si s mámou a ty jsi byl uvnitř domu a potom.......". V tu chvíli mi po tváři začali stékat slzy. „Co se stalo potom Roxy?" vyzvídal dál táta. „Otevřela se nějaká brána a z ní vyšly dva stíny, popadli mámu a zmizely s ní za branou." rozbrečela jsem se. Táta mě pohladil po vlasech a uklidnil mě. „Co bylo v tom druhém snu?" zeptal se znovu. Zaváhala jsem a potom jsem promluvila: „Probudila jsem se do tmy a byla jsem slabá, jenže potom se to stalo....". Táta se celý vyděšený zeptal: „C..co se stalo, Roxy mluv.". Pokračovala jsem tedy: „Zjevily se z ničeho nic dva stíny, popadli mě a někam mě vedli.". Chvíli jsem jen mlčela a dívala se na bílou peřinu. A potom jsem mu to tedy dopověděla: „Dovedli mě do nějakého hradu..........". „A co bylo dál?" zeptal se táta zmateně. „Nevzpomínám si, v tu chvíli jsem se probudila úplně." odvětila jsem sklesle. Potom nastalo ticho.

Poněkud hodně se nám ten příběh změnil, začíná konečně to být napínavé. No snad se vám to bude nadále líbit.