Strážkyně draků (DOKONČENO)

Zamilovaná

Probudila jsem se v neděli ráno se slzami v očích. Už vážně nevím co dál. Ettelwen jsem od pátku neviděla. Myslím že už ji asi neuvidím, ale to je teď vedlejší. Vyšla jsem se svého pokoje a na stole byl vzkaz od babičky. Stálo tam: K SNÍDANI MÁŠ NA STOLE OVESNOU KAŠI, OBĚD MÁŠ NA LINCE A VEČER SE VRÁTÍM BABČA. „Tak jsem zase doma sama." pomyslela jsem si. 

Rozhodla jsem se že se nasnídám, převléknu a potom půjdu do knihovny. Snědla jsem ovesnou kaši a odešla do místnosti vyhrazené na oblékání. „Co si do háje vezmu na sebe!" rozkřikla jsem se přes celou místnost. Nakonec jsem vytáhla slaměný klobouk od táty a obyčejné šaty po babičce. Co se týče bot tak jsem si obula krémové baleríny.

Konečně jsem dorazila do knihovny. Pozdravila jsem knihovnici a šla se podívat na knihy. Opět jsem skončila u fantasy knih. Mám oblíbenou sérii knih ale nebudu se o ní zmiňovat. Vzala jsem si jednu knihu a začetla se do ní. No nejspíš proto jsem moc nekoukala na cestu. (Nebýt toho tak jsem se nikdy nezamilovala) Chvíly jsem šla a potom jsem spadla. Co na tom je vtipné, je to že jsem srazila zrovna kluka. Já nemotorná. 

 „O..Omlouvám s..se." vykoktala jsem ze sebe. „To nic, lidi do mě poslední dobou vráží často." odpověděl se smíchem on. Vstala jsem a podívala se na něj. Byl to blonďák s modrýma očima. Musím říci že to byl fešák. Nastala trapná chvíle ticha. On potom promluvil: „Nemohli bychom se někdy sejít a lépe se poznat?". „No to bychom mohli, přeci jenom to seznámení bylo trapné." usmála jsem se. Potom jsme se rozloučily a já odešla domů. Vyměnily jsme si čísla takže si časem možná zavoláme.

Domů jsem přišla tak akorát. Babička se vrátila pár minut po mě. Dali jsme si spolu večeři a já potom odešla spát. (Stejně jsem neusnula zase se mi zdály ty sny a taky jsem pořád myslela na toho kluka)

Tak teď tu máme zápletku. No snad se s tím Roxy vypořádá. A co se týče Ettelwen tak se nebojte, brzy se k nám zase vrátí ale v jiné podobě.