Strážkyně draků (DOKONČENO)

Setkání

Pondělí ráno 7:30

  „No super zase mi nezvonil budík a za půl hodiny mám být ve škole!" rozkřikla jsem se po pokoji když jsem zjistila že jsem zaspala. Okamžitě jsem se běžela převléct. Vyhrabala jsem džíny a bílé triko. Potom jsem si na krk připla řetízek a utekla jsem do koupelny. Dnes jsem si zapletla dva copy a oblékla květinovou čelenku. Potom jsem se trochu namalovala vzala tašku s učením a utíkala do kuchyně. 

Nebyl čas na snídani. Popadla jsem suchý rohlík a vypadla do předsíně. Tam jsem si rychle obula tenisky a rozeběhla se do školy.

  „Přesně na čas." pomyslela jsem si když jsem vešla do třídy. Po pár vteřinách přišla profesorka a vedla sebou nějakého kluka. Zadívala jsem se na něj a potom jsem si vzpomněla: „Vždyť to je ten fešák z té knihovny.". Při té myšlence jsem se začervenala. Potom učitelka promluvila: „Studenti, tohle je Oliver váš nový spolužák,Olivere řekni nám prosím něco o sobě.". 

Oliver o sobě mluvil asi 5 minut potom ho učitelka poslala sednout. Když procházel okolo mě položil mi na lavici dopis. V tu chvíli se mi zatajil dech. Když skončila biologie nasadila jsem si sluchátka a zmizela jsem. Odložila jsem si věci v naší třídě a odešla jsem si do svého koutku. Cestu mi však zatarasila Felicia a její bff. „Něco ti chceme říct Eressien!" vyštěkly na mě. 

Sundala jsem si sluchátka a dala se s nimi do řeči: „O co jde vy zmije?". „Viděly jsme jak jsi zamilovaně koukala na Olivera." odpověděli Feliciiny bff. Se znechuceným výrazem jsem odpověděla: „No a co má být?". Ony se začali smát a potom odpověděly: „Ani po něm nekoukej, ten je Feliciin.". Protože jsem jich měla už plné zuby odsekla jsem: „Ať si Olivera třeba sežere, každý ví že chodila snad s každým klukem na téhle pitomé škole!". Potom jsem se prorvala ven ze třídy. V duchu jsem však stále myslela na Olivera ačkoliv jsem těm mrchám řekla ať si ho Felicia sežere. 

Došla jsem do svého koutku a otevřela jsem dopis od Olivera. Stálo tam: Po škole přijď do kavárny na kraji města, chci tě poznat. Oliver. Rozhodla jsem se že půjdu. Protože se zvonilo musela jsem se vrátit do třídy. 

Místo zeměpisu jsme měli třídnickou hodinu. Aby toho nebylo dneska málo tak nějaký idiot vymyslel že v pátek bude ve škole Vánoční ples. Příští týden máme totiž  Vánoční prázdniny. Dále se už nestalo nic zvláštního. 

  „Konečně konec."  pomyslela jsem si když jsem opustila školní budovu. Vytáhla jsem telefon a zavolala tátovi že domů přijdu až večer. To aby mi nedal zase zaracha. Potom jsem vyrazila do té kavárny.

Oliver tam už čekal. Posadila jsem se naproti němu a povídám: „Ahoj, moc se omlouvám za drobné zpoždění.". On se usmál a odpověděl: „To nic Eressien.". Ihned jsem ho opravila: „Eressien není mé jméno, je to pouze má přezdívka, každý na této pitomé škole má přezdívku, mé pravé jméno je Roxy.". Oliver se hned poté omluvil. Já jsem mu to samozřejmě prominula. 

Povídali jsme si spolu asi hodinu a potom se to stalo. Nevím jak, ale přiblížili jsme se k sobě a dali jsme si pusu. Když jsme se od sebe odtrhli oba jsme se červenali. Po chvilce jsme se začali smát. Když jsme přestali zeptal se mě: „Jak to vidíš s tím pátkem?". Já jsem odpověděla: „Nejdu tam, nemám s kým.". „A co kdyby jsi šla semnou, zvu tě.". Zesmutněla jsem a odpověděla: „Ráda bych šla s tebou ale nemohu.". On zesmutněl a zeptal se: „Proč bys nemohla?". „Felicia, ta barbína tě chce."odpověděla jsem sklesle. On jen přikývl.   Potom promluvil: „Něco vymyslím, ale narovinu ti říkám že ty půjdeš a půjdeš semnou!". Radostí jsem ho objala.  Bylo to opravdu kouzelné.

Tak fajn, tahle část je možná trochu přehnaná ale budiž. Snad se vám příběh zatím líbí.