Strážkyně draků (DOKONČENO)

Nový rok

Dnes je 31. prosince neboli Silvestr. Pořád jsem ještě s Oliverem. Domů se vrátím zítra. 

Byla už skoro tma a my jsme s Oliverem byly na cestě na romantickou vyhlídku. „Já už nemůžu, jak daleko ještě?" začala jsem si stěžovat. Oliver se zastavil a podíval se vzhůru. „Už jen pět metrů a jestli chceš lásko stihnout západ slunce tak musíš pohnout.". Když jsem to uslyšela dala jsem se opět energicky do kroku. Oliver mě chytil za ruku a hned nám to šlo rychleji. Neuběhlo ani pět minut a my už jsme byly nahoře. Po pár minutách začalo konečně zapadat slunce. „Br to je ale zima." řekla jsem. Skutečně se začalo ochlazovat ale nám se do "tábora" nechtělo. Oliver si mě přitáhnul blíž k sobě a objal mě kolem pasu. „Už je ti teplo miláčku?" zeptal se něžně. Zakroutila jsem hlavou. Oliver mě obejmul ještě pevněji . „A co teď?"zeptal se mě s úsměvem. „Teď už je to v pořádku."  usmála jsem se. 

Slunce zapadlo a nastala tma. Začali jsme pozorovat hvězdy. Po hodině to Olivera přestalo bavit a podíval se na mě. V jeho očích jsem poznala co chystá a tak to pro mě nebylo překvapením když mě políbil nejprve na čelo a potom na rty. Hned jsem se stočila víc směrem k němu a čekala co bude dál. Přesně to co jsem čekala. Oliver mě začal vášnivě líbat. Vyrušil nás až slavnostní ohňostroj. „Šťastný nový rok miláčku!" vykřikl Oliver. V tu chvíli jsem se začala smát. Poté Oliver vytáhl z batohu víno. „Olivere, já mohu pít alkohol až od dubna." řekla jsem když jsem ho uviděla otvírat flašku vína. On se zasmál a řekl: „Jedna sklenička na přípitek tě snad nezabije.". Já jsem jen přikývla a nechala jsem si nalít plný plastový kelímek. Připili jsme si a poté jsme v objetí opět sledovali hvězdy.

Je 1.ledna 2 hodiny ráno a my jsme se právě vrátily do naší chatky. Cesta zpátky nám trvala dvě hodiny. Sbalily jsme všechny věci a šly spát. 

Ráno jsme vyrazily zpět do parku. Když jsme však vyšly z lesa všimla jsem si že v parku na lavičce sedí Ettelwen. „Co ta tady chce?" pomyslela jsem si. Olivera jsem poslala domů s tím že dál půjdu sama. Políbil mě tedy na čelo a odešel. 

Zahalila jsem se do svého pláště a opatrně jsem se blížila k Ettelwen. „Hledáš někoho?" řekla jsem. Ettelwen se na mě otočila a trochu se mě nejspíš lekla protože poodstoupila o jeden krok od lavičky. „Roxy jsi to ty?" zeptala se opatrně. „A kdo jiný by to byl, nikdo jiný tě nezná." odpověděla jsem. Ettelwen se zasmála a potom povídá: „Přišla jsem ti něco říci.". „Jestli jsi mi přišla rozmlouvat vztah s Oliverem tak tím pádem se můžeš zase ztratit!" odsekla jsem.  „Roxy, Oliver tě brzy zradí, on není takový jaký se zdá na první pohled!" snažila se mi opět domluvit Ettelwen. „Jak to ty můžeš vědět?" odsekla jsem. „Prostě to vím Roxy!" okřikla mě už. „Já Olivera miluji a co se týče tebe, už tě nechci ani vidět!" zakřičela jsem na ní. Potom jsem s brekem utekla domů.

Než jsem vstoupila do domu setřela jsem slzy. Potom jsem opatrně odemkla dveře a vstoupila jsem do našeho domu. Když táta uslyšel cvaknutí dveří rozeběhl se do chodby kde jsem stála já. „Roxy!" vykřikl. Nevšímala jsem si ho. Zula jsem si boty obešla jsem ho a šla jsem do kuchyně kde babička vařila večeři. „Čau babi jsem doma." řekla jsem. Potom jsem si vzala krajíc suchého chleba a utekla jsem do svého pokoje. Nevím proč, ale ani nejsem ráda že jsem se vrátila domů. „Roxy mohu dál?" ozval se najednou za mými dveřmi táta. „Fajn, pojď dál!" odsekla jsem. Táta vstoupil a posadil se vedle mě na postel. „ Co chceš?" okřikla jsem ho. Táta neměl rád když jsem byla drzá ale dneska mu překvapivě nevadilo. „Děje se něco Roxy?" zeptal se opatrně. „Nic se neděje jen chci být sama!" zařvala jsem a odešla do koupelny dát si sprchu. Když jsem se vrátila z koupelny našla jsem na posteli večeři. Zamkla jsem za sebou dveře a najedla se. Po jídle jsem si lehla do postele a zřejmě jsem usnula protože si nepamatuji co bylo pak.