Skin || Larry Stylinson

Epilog

Pohled Louise

Rány se mi s dalšími přibývajícími měsíci pomalu hojily. Ačkoli na mé tváři většina jizev zůstávala, věděl jsem, že muži, jehož fotografii jsem měl nyní položenou na nočním stolku a s nímž jsem každou noc usínal v jedné posteli, mé jizvy přijdou jako část mé osobnosti a tvrdí, že kdyby jich nebylo, nebylo by ani nás dvou. Ovšem mě také varuje, že jestli k nim přibude další, tak mě bude muset pořádně plácnout přes prsty. Není rozkošný?

Díval jsem se do zrcadla v našem pokoji a dlaněmi si prohlížel svou tvář, na níž jsem měl i několikadenní strniště. Byla krásná. A já jsem konečně byl schopen na svůj odraz hledět s úctou. Díky Harrymu jsem si začal vážit sám sebe. 

V odraze zrcadla jsem najednou spatřil postavu vysokého chlapce s kudrnatými vlasy, jehož prstýnky se mu spouštěly podél tváře. 

Otočil jsem se a na chlapce, který nyní pokládal pár knih na noční stolek, a s jiskřičkou v očích si jej prohlížel. Byl tak krásný. Pozoroval jsem, jak z šuplete, který byl v nočním stolku zabudován, vytahuje pletenou taštičku, z níž poté vyndal gumičku a své delší vlasy si svázal do drdolu.

Konečně ke mně vzhlédl. Jeho plná ústa s širokým úsměvem a ty mechově zelené oči. Harry Styles. Můj milenec, přítel a od nedávna i snoubenec.

Harry vložil taštičku zpět do šuplete a přišel ke mně. Se vší láskou mě objal a poté políbil mé rty. Miloval jsem ho. Miloval jsem ho celým svým srdcem a vždy budu. To on byl ten, kdo mě zachránil. A já mu nevěřil.

"Ahoj," špitl svým hlubokým hlasem, když své rty olepil od mých.

"Ale ahoj," nadhodil jsem, flirtujíce se svým snoubencem, jemuž jsem přehodil paže přes ramena a spojil své dlaně za jeho krkem.

Po hodnou chvíli jsme tam jen tak stáli, hleděli si do očí, či si vyměňovali polibky.

"Už se nemohu dočkat zítřejšího dne, pane Tomlinsone," pošeptal jsem Harrymu do ouška, načež jsem skousl i jeho lalůček.

"Uh, ale tohle mi nedělejte, pane Tomlinsone," zavrčel Harry a vyzvedl mě. Já obmotal své nohy okolo jeho pasu a okamžitě se přisál na jeho plné rty.

"Louisi," zamumlal Harry do polibku, hladíc mou tvář.

"Ano?" usmál jsem se a pomalu své rty odtáhl od jeho, aby mohl mluvit.

"Erm, no," odkašlal si a spustil mne na zem.

"Jsi nervózní? Co se děje?" zamračil jsem se a založil si ruce v bok. Harry si povzdechl a šel si sednout na kraj postele. Zdál se mi frustrovaný.

"Chtěl bych s tebou mluvit o tom miminku," zabrblal si Harry spíše pro sebe, ale jelikož už ho za ty měsíce, co spolu trávíme každý den, dobře znám, okamžitě jsem věděl, co má na mysli.

Povzdechl jsem si a šel k němu. Stoupl jsem si vedle postele a ruku položil na jeho týl. 

"Lásko, tohle jsme probírali několikrát," odvětil jsem a spojil rty do úzké linky.

"Ale ty mi dosud nejsi schopný na to nijak odpovědět, Louisi! Nechceš si se mnou snad adoptovat miminko? Bylo by naše, Lou," fňukal Harry a přitom upíral své zelené smaragdy na můj obličej.

"Kruci, Harry. Máme se zítra brát. Už to je dost velký krok. Prosím, nespěchej se vším tolik," promluvil jsem a dřepl jsem si před něho, svírajíc jeho dlaně ve svých.

"Miluji tě a jednou to miminko mít budeme. Chci s tebou mít rodinu a chci s tebou zestárnout, ale prosím, nespěchej tolik se vším," hleděl jsem do jeho očí a snažil jsem se dosáhnout toho, aby pochopil, že vše musí přijít časem a nemůže být vše naráz. 

"Slibuješ?" vystrčil na mne svůj dolní ret. Svou roztomilost mi musí ukazovat pokaždé, když není po jeho a on něco urputně chce. Je mazaný. Ví, že mu těžko odolávám. Ale také moc dobře ví, že má zásadní rozhodnutí nezlomí.

"Slibuji," usmál jsem se a opět jsem si stoupl. Sklonil jsem se k němu a láskyplně jej políbil.

***

Nemohl jsem to vydržet. Od božího rána je vše vzhůru nohama a já ještě ani koutkem oka nespatřil Harryho. Ani dobrého rána jsme si nestačili popřát, jelikož když jsem se probudil, byl jsem v posteli sám. 

Už jsem byl připraven. Byl jsem nasoukaný do tmavě modrého obleku a kolem krku jsem měl uvázaného motýlka. Připadal jsem si zvláštně. Nikdy jsem na sobě takové oblečení neměl. Vlasy jsem měl také upravené, sčesané do patky. A na Harryho přání jsem si své strniště také nechal.

Do obřadu zbývala ještě hodina a já měl dlouhou chvíli a jelikož to byl právě Harry, kdo ve mně opět probudil to rozpustilé dítě, kterým jsem kdysi býval, jsem dostal takový ztřeštěný nápad. 

Nepozorovaně jsem vyklouzl ze svého pokoje, kde jsem měl zůstat, abychom se náhodou s Harrym nepotkali. Řekl bych ale, že i on byl pod přísným dohledem.

Každopádně jsem se nechal inspirovat různými špionážními filmy a bez povšimnutí se dostal až do pokoje, kde zůstával Harry.

Rychle jsem za sebou zavřel dveře a rozhlédl se po místnosti. Nikde nebyl.

Zakroutil jsem hlavou a šel se podívat do menší koupelny, která byla součástí pokoje. A na to, co jsem tam uviděl, jsem se nemohl vynadívat.

Ramenem jsem se opřel o futra dveří, které do koupelny vedly, a s úsměvem si prohlížel svého nastávajícího, jež se zhlížel v zrcadle.

"Jsi perfektní," utrousil jsem s úsměvem. On se na mě zaraženě otočil a svraštil obočí.

"Co tu děláš, Lou? To nevíš, že to nosí smůlu," pokáral mě můj vyvolený a přistoupil ke mně blíž.

"Nemohl jsem to bez tebe vydržet," zašeptal jsem a vztáhl dlaň k jeho obličeji. Palcem jsem přejel po jeho víčku a on tak uvolnil svou rozzlobenou grimasu.

"Vypadáte skvostně, pane Tomlinsone," ušklíbl jsem se a stoupl si na špičky, abych jej mohl krátce políbit.

"Krucinál! Louisi! Co to tu vyvádíš? Upaluj do svého pokoje. Des tam pro tebe za chvilku přijde. Copak nevíš, že to nosí smůlu?" pokárala mě Anne, Harryho maminka.

"Už vím, po kom to máš," zasmál jsem se a raději opravdu odešel.

***

"Já, Louis William Tomlinson, odevzdávám se tobě Harry Edwarde Stylesi a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi dopomáhá Bůh. Amen," přislíbím a čekám až Harry vyřkne svůj manželský slib.

  "Já, Harry Edward Styles, odevzdávám se tobě Louisi Williame Tomlinsone a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi dopomáhá Bůh. Amen,"  zopakuje Harry a já vím, že tohle je ten nejšťastnější moment mého života.

The End