Skin || Larry Stylinson

Chapter 26

Pohled Harryho

Ležel jsem v posteli s chlapcem přitisknutým ke svému boku. Pravidelně oddechoval a já mohl jen poslouchat to ticho.

Když se ode mne chlapec odtáhl a převalil se na druhý bok, vstal jsem a s posledním pohledem na maličké klubko, jemuž čouhala z peřin jen hlava, jej nechal ve svém pokoji odpočívat.

Sešel jsem schody do kuchyně a po chvíli zaslechl bouchnutí vchodových dveří a pousmál se, když jsem sledoval, jak se štěně vymrštilo a běželo do haly, aby přivítalo páníčka nebo paničku.

Já si mezitím postavil vodu na čaj, připravil si svůj puntíkovaný hrneček a hodil do něj sáček broskvového čaje, který jsem následně vroucí vodou zalil.

"Ahoj zlatíčko," zaslechl jsem mámin hlas a s úsměvem se za ním otočil.

"Ahoj mami," odvětil jsem a nechal se jí políbit do vlasů.

"Mluvila jsem s tvým profesorem. Telefonoval mi. Pověděl mi, co se stalo tomu chlapci a děkoval, že mu poskytneme přístřeší," pověděla a já se zakousl do svého spodního rtu. Ještě jsem jí o tom nestačil říct a ona už všechno ví. Sakra.

"Maminko, vysvětlím ti to," zamumlal jsem, avšak ona mě svým pohledem umlčela.

"Nemusíš nic vysvětlovat, už všechno od pana profesora vím. Jen bych byla ráda, kdybys mi to příště pověděl dříve, dobrá?"
usmála se, načež jsem horlivě přikývl.

"Nemá kam jít, mami. A hodně pro mě znamená. Můžeme mu přeci poskytnout lásku a nabídnout nový domov. Už tolik dětí," nestačil jsem dopovědět, jelikož jsem byl přerušen hlasem své matky.

"Uvědom si Harry, že Louis není dítě. Je jen na něm, zda s námi bude chtít zůstat, nebo ne," řekla a mě zbyl jen povzdech.

Napil jsem se čaje a poté se zvedl ze židle. "Zajedu mu pro věci. Za chvíli budu zpátky. Postaráš se o něj?"

"Od čeho jsem máma," usmála se.

Sebral jsem klíčky od auta a vyšel z domu. Nadechl jsem se čerstvého vzduchu, nikdy jsem se takhle necítil. Bušilo mi srdce, svíral se mi žaludek. Snad proto, že jsem právě nasedl do auta a jedu na místo, kde chlapec prožil největší muka a léta holého neštěstí.

Zaparkoval jsem přes obrovskou vilou, která nyní zela prázdnotou. Opuštěna a bez života stála uprostřed obrovské zahrady a já zavřel oči. Všechny vzpomínky na minulost jako by najednou ožily.

Pohled Louise

Nevím, jak dlouho jsem spal. Snad jen mně to připadalo jako věčnost.

Zlehka jsem se protáhl a podíval se okolo sebe. Zamračil jsem se, jakmile jsem zjistil, že po mém boku nikdo neleží.

Najednou se trošku pootevřely dveře. Myslel jsem si, že by to mohl být Harry, ale spletl jsem se. Ve dveřích se objevila žena.

Vylekala mě. Nikdy jsem ji neviděl a co bych směle mohla hádat, řekl bych, že to byla Harryho maminka. Maminka. Jak krásně to zní. A já už to nikdy nebudu moci nikomu povědět. Nebudu moci už nikdy oslovit ženu, jež mi dala život, vychovala mě a dala mi všechnu svou lásku.

Pohled Harryho maminky

Pootevřela jsem dveře od Harryho pokoje. Když mě Louis spatřil, lekl se. Nemyslím si, že by se lekl třeba toho, jak vypadám, ale hádala bych, že se lekl, jelikož mě nezná. Jsem pro něho nový člověk.

Zůstala jsem na místě stát a na chlapce se jen dívala. Přemýšlel a soudě z jeho modrých oček, které se plnily slzičkami, to nebyly hezké myšlenky.

Jsem matka, vytušila jsem na co myslí. Seděl s koleny přitisknutými k hrudi a vzlykal. "Maminko," zaslechla jsem jeho tichounký, slabý hlásek a málem mi to srdce utrhlo.

Hlubokým nádechem jsem potlačila slzy a dveře zavřela. Přešla jsem k posteli, na kterou jsem se posadila a chlapce oslovila.

"Louisi. Broučku, pojď ke mně," špitla jsem a pozorovala, jak bude chlapec na mou pobídku reagovat.

Pomaličku zvedl svá uplakaná kukadla ke mně a když v mých očích spatřil mateřskou lásku, jež jsem mu nyní chtěla tak moc poskytnout, podlehl. Přesunul se blíž ke mně a padl mi do náruče.

Kolébala jsem jej, hladila ve vláscích a s obrovskou úlevou jsem pozorovala, jak mi modrooké poupě oddává svou důvěru.

Zdravím Vás po hodně dlouhé době. Nebudu se omlouvat, že jsem Vám neposkytla nové díly tak dlouho. Můj osobní život nabral velmi rychlé spády štěstí a zanedlouho se odebral do smutku. Mé důvody proč jsem tak dlouho nenapsala ani čárku jsou prosté. V létě jsem se zamilovala a na úkor mých koníčků, se mým jediným stal můj přítel. Nyní již bývalý přítel. Od listopadu jsem opět sama a bohužel se tato zkušenost a má první láska do mě zažrali tak, že jsem se z toho jakš takš dostala až teď. Chápu, že Vás můj osobní život nezajímá, ale asi jsem měla potřebu Vám to sem napsat. Zas Vám budu slibovat, že se napravím a jako správný "autor" to opět nedodržím. Proto nic slibovat nebudu a múza ke mně příjde sama. Také bych se chtěla podělit o to, že jsem začala zveřejňovat krátká videa, kde zpívám, na svém instagramu @mikynka, tak kdybyste někdo měli zájem, můžete se podívat a napsat mi i tam Váš názor.
Doufám, že je tu pár nadšenců pro tento příběh, kteří i přes mou příšernou neaktivitu stále zůstávají a za to Vám chci velmi poděkovat. Vážím si Vás!