Skin || Larry Stylinson

Chapter 19

Pohled Harryho

Před očima mi zemřela žena, která znamenala celý svět pro chlapce, který byl celým mým světem.

Ležela na lůžku, její tvář čím dál více bledla, jakoby to snad šlo ještě více.

Zvedl jsem naposled její dlaň a přiložil si ji k ústům, abych k ní mohl přitisknout své rty.

"Děkuji," zašeptal jsem a dlaň opět položil na lůžko. Slzy mi stékaly po tvářích, zanechávajíc hořké cestičky.

Nemohl jsem tu zůstat. Kdyby se Louis vrátil. Musím ven. Stoupl jsem si a odešel ke dveřím pokoje. Věnoval jsem Louisově matce ještě poslední pohled.

"Postarám se o něj. Bude jen kvést. Slibuji," zašeptal směrem k mrtvolně ležícímu tělu a odešel z pokoje.

Pohled Louise

Měl jsem strach. Podle toho, co doktor říkal, bych snad ani nemusel mít pochyby, zda bude matka žít či ne, avšak já je měl a spolu se strachem mi stahovaly žaludek a srdce mi bilo za dva.

Za matku. Pomyslel jsem si, avšak v tu chvíli jsem ještě nevěděl, že to byla pravda.

Došel jsem až k jezeru, kam se mnou máma chodila, když jsem byl malý, spolu s Markem. Milovala ho a já byl šťastný. Měl jsem otce, který ačkoli nebyl můj pravý, mně tak připadal. Do té doby, než ukázal svou pravou tvář.

Posadil jsem se do trávy a zachumlal své tělo do kabátu ještě více, zatímco jsem se díval na hladinu, která se prohýbala pod vlnkami, které způsobil chladný vítr.

"Louisi," zaslechl jsem matčin hlas a okamžitě stočil hlavu k postavě, která se míhala za mnou.

"Mami," špitl jsem a po mé tváři se svezla slza.

Matka se usadila vedle mě do trávy, na sobě měla jen košili, do které ji oblékly v nemocnici. Nic víc, nic míň. Okamžitě jsem ze sebe sundal kabát a chtěl jej alespoň přehodit přes její ramena, ale ona je odstrčila.

"Oblékni se broučku, nastydl bys," usmála se a zdálo se, že už jí nic nebolí. Vypadala spokojeně.

"Ale mami, vždyť -," utnula mne dřív než jsem stačil cokoli říct.

"Není mi zima. Je mi dobře, Louisi," odvětila a pohladila mě po tváři. Okamžitě mnou projel chlad, který jí šel z dlaní.

"Jsi ledová," vydechl jsem a vzal její dlaň do svých, snažíc se je zahřát, avšak nic nepomáhalo a její ruce zůstávaly stále stejně ledové.

Se soucitem se na mě dívala, když jsem k ní zvedl svůj pohled s očima, které se plnily hořkými slzami, jež stékaly po mých tvářích.

"Harry mi slíbil, že se o tebe postará," špitla. "Ani netušíš, co k tobě ten chlapec cítí," vydechla s okouzleným úsměvem, ale já nad tím jen zavrtěl hlavou.

"Je to jeho vina! Kdyby mě nechal na pokoji, vrátil bych se dřív, než se cokoli stalo!" vztekal jsem se a nadával na Harryho osobu se slzami stále stékajícími po mých tvářích.

"Miluje tě, broučku. Miluje tě jako nikdo jiný a ty miluješ jeho," zašeptala a já neměl slov, kterými bych jí odporoval. Ona mě znala ze všech nejlépe a znala odpověď na jakoukoli pochybnost, která mě svírala.

"Miluji tě, maminko," vzlykl jsem a padl do jejího ledového náručí. Obmotala kolem mě její paže a mou hlavu přitiskla k její hrudi. Její srdce nebilo. A už nikdy nebude.