Paranormal Activity (Larry Stylinson-FF)

Part 10

Cesta autobusem mi připadal, že snad nikdy neskončí. Ale během pár hodin jsme dorazili domů. Domů do Holmes Chapel. Bylo těžké opustit Doncaster, ale nemůžu žít někde, kde zemřela moje nejblížší osoba. Prostě to nejde. Sestra to ještě neví. Nežije s námi, už je dospělá a vdaná. Bydlí jen pár ulic od mého domu. Musím za ní zajít, ať ví co se stalo. I když to pro ní nebude moc pozitivní. S mámou si byly hrozně blízké.

Vystoupil jsem z autobusu a šel za Gemmou. Udělal jsem pár kroků a rozpršelo se. A já nemám deštník. Opravdu úžasný den. Během 10-ti minut jsem dorazil k Gemme. Zaklepal jsem na dveře. Někdo je otevřel. Byla to Gemma

“Ahoj Harry, co tu děláš? Já myslela, že jsi v Doncastru u Johna“ byla hodně překvapená.

“Musím ti něco říct. Něco, co tě rozhodně nepotěší. Můžu dál?“ řekl jsem. Tvářila se udiveně.

“Jasně Harry, pojď dál“ šel jsem do jejího obýváku a sednul si na pohovku.

“Prosím Gemmo sedni si“ Gemma mě poslechla a sedla si. Vypadala, že jí to vážně zajímá.

“A co mi to chceš říct Harry?“ už je to tady zase. Začly mi téct slzy. Gemma už byla vážně zvědavá a vystrašená

“Harry? Co se stalo?“ nebylo to lehké, ale musel jsem to říct

“Máma s Johnem zemřeli“ Gemma se zalekla. Dala si ruce na pusu a brečela. Opravdu hodně brečela.

“Co? Jakto? Harry, co se tam stalo?!“

“Dům hořel. Nevím jak ale prostě umřeli. A já přežil, je je mi to opravdu líto Gemmo“ otřel jsem si slzy, zvednul se z pohovky a vyšel z baráku. Nemohl jsem Gemmu vidět, ne takhle. Její manžel Ash jí určitě pomůže dostat se z toho. Já se s tím musím vypořádat sám.

V dešti jsem kráčel domů. Klíčky jsem neměl. Naštěstí nemáme alarm, takže jsem rozbil okno a vlezl dovnitř. Zbylo tu pár kusů nábytku, které se budou hodit. Máma se rozhodla neprodat to. Udělal správnou věc. Svlíkl jsem si promočené oblečení a sednul k televizi. Ta tu taky byla. Zapnul jsem jí a jediný program co šel byl sport. Já nejsem žádný fanoušek sportů ale něco je něco. ,,Bíb,bíb“ zazvonil mi telefon. Vytáhl jsem ho z kapsy. Byla to zpráva. A byla od LOUISE. Otevřel jsem jí a v ní stálo ,,Ahoj Harry, doufám že jsi dorazil v pořádku domů“ a to bylo vše. Jen jestli jsem v pořádku. Neodepsal jsem mu. I když mi chybí nemám chuť bavit se s ním.

Kouknul jsem z okna a byla tma. Aby taky ne. Podíval jsem se na hodiny a bylo půl druhý ráno. Vypnul jsem televizi a šel si lehnout. Nemohl jsem usnout. Celou dobu jsem se jen převaloval a přemýšlel. Přemýšlel jsem nad včerejší nocí. Co se to vlastně událo. Ještě pořád si vybavuju Louisův vystrašený výraz, když mě budil. Vybavuju si ten nehorázný zmatek, když jsem hledal rodiče. Nakonec jsem si ale vybavil Louise. Louise co mi něco říká, ale já ho ignoruju. Vlastně tohle jsem taky ignoroval ale prolítla mi hlavou jedna věta co řekl.,,Víš ve všech domech v Doncasteru jsou kamery“ ,,Jsou tam kamery Harry“