Paranormal Activity (Larry Stylinson-FF)

Part 27

Celou noc jsem oko nezahmouřil. Nemohl jsem usnout po tom, co se stalo. Nikdy jsem tohle neviděl a doufám, že neuvidím. Ptal jsem se Louise co to bylo ale neodpověděl. Ale já potřebuju vědět, co se stalo. Podíval jsem se na něho. Spal jak zabitý. Když spí je ten nejkrásnější mužík na světě. Pomalu oddechoval a já z něho nemohl spustit oči. Když jsem ale spatřil slunce snažící se dostat do pokoje, uvědomil jsem si, že je ráno. Vyskočil jsem z postele a zamířil do kuchyně. Nechci aby byl Louis po ránu mrzutý a doufám,že dobrá snídaně ho rozveselí. Udělal jsem vafle s marmeládou a dobrým ovocným čajem. Dal jsem to na tác a pomalu vešel zpět do pokoje. Když jsem ale zavřel dveře Louis nebyl ve své posteli. Byla prázdná. Trochu mě zamrazilo.

„Lou? Kde jseš?“ křikl jsem do pustého pokoje. Nikdo se neozýval, to můj strach jen podpořilo. Tác se snídaní jsem na postel. Napadlo mě, že je třeba v koupelně. Otevřel jsme dveře a podíval se dovnitř. Nebyl tam. Panika už pomalu stoupala vzhůru.

„Lou? Lou, kde jseš? Ozvi se prosím“ skoro jsem šeptal. Někdo mi náhle zaklepal na rameno. Prudce jsem sebou trhl a vykřikl.

„ÁÁ“ otočil jsem se a stál tam Louis. Oddychoval jsem si a vrhl se mu do náruče.

„Kde jsi byl Lou? Vyděsil jsi mě“ odtáhl jsem se a koukal mu zpříma do očí.

„Byl jsem v pokoji. To jsi mě neviděl?“ tvářil se překvapeně.

„Ne neviděl“ polknul jsem a koukal se na Louise vyděšeně. Opravdu nevím, co to má znamenat.

„Musel jsi mě přehlídnout. Celou dobu jsem ležel v posteli“ říkal, jako kdybych byl totální idiot.

„Nejsem slepej. Ale opravdu jsem tě neviděl“

„Asi jsi slepej“ už se začal zase projevovat ten nepříjemný Louis.

„Ne nejsem“ řekl jsem uraženě a chtěl vyjít z koupelny, ale jeho ruka mě zastavila. Chytnul mi triko a opřel mě surově o zeď.

„Co to děláš?“ řekl jsem ustrašeně.

„Jen něco co se ti nebude líbit“ zničehonic působil hrozně sebevědomě. Už nevypadal jako ten malý roztomilí a ustrašený klučík odvedle. Ne, teď byl surový a zlý.

„Co ode mě chceš?“ div jsem se nerozbrečel.

„Chci si s tebou pohrát“ šibalsky se usmál. Hlasitě jsem polknul a začal se potit.

„Prosím Lou uklidni se“ snažil jsem se ho zklidnit. Ale snažení bylo marné. Praštil se mnou o zeď a zvednul mi bradu nahoru. Dravě se pustil do líbání mého krku. Pochopil jsem, co se mnou chce dělat. Snažil jsem se ho odstrčit, ale byl hrozně silný.

„Žádný takový“ okřikl mě. Začali mi téct slzy. Tichounce jsem vzlykal. Jemu to bylo jedno. Pustil mi bradu a najednou se mi podlomili kolena. Spadnul jsem na zem. Louis se ke mně sehnul a donutil mě si lehnout na břicho. Udělal jsem to. Bál jsem se moc na to neposlechnout ho. Podíval jsem se k němu a viděl, že si stahuje kalhoty. Pak se ale sehnul ke mně a moje sundával též. Nesundal je celé jen ke kolenům. Brečel jsem a naříkal ať mě nechá ale bylo mu to fuk. Pak zničehonic do mě vrazil jeho „ptáka“ vykřikl jsem bolestí. Nebyl vůbec romantický. Byl chladný a surový. Nevím, co mu to přelétlo přes hlavu. Rozhodně to bylo něco strašného. Přirážel rychle a tvrdě. Znásilňoval mě. Pak ale ze mě slezl a svalil se k zemi. Brečel. Vzhlédl ke mně.

„Já se ti moc omlouvám Harry, to jsem nebyl já“ řekl a znovu se rozbrečel. Koukal jsem se na něj vyděšeně. Slzy mi stékaly po tváři a snažil jsem se vzpamatovat.

„Já ti věřím“ odpověděl jsem. Znovu zvedl hlavu.

„Omlouvám se tohle jsem nechtěl“ naříkal. Něco se stalo. Něco hrozného. Bál jsem se ve svém vlastním domě.