Paranormal Activity (Larry Stylinson-FF)

Part 16

„Milý deníčku, s Louisem jsme se hrozně pohádali. Trápí mě to. Nechápu, proč jsem to podepsal. Bohužel to nemůžu zrušit, nemám na to peníze. Je sice hezké, že spolu můžeme chodit v soukromí, ale lidi odtud si už na to zvykly. Když se ale dověděl, že budu mít „přítelkyni“ naštvalo ho to ještě víc. Nebavíme se spolu. Včera večer odešel z místnosti a už jsme spolu nepromluvili. Snad bude teď ráno trochu snadnější promluvit s ním. Bolí mě to, že se mnou nemluví“

Vyšel jsem z pokoje a šel do kuchyně pro snídani. Louis tam ještě nebyl. Určitě ještě spí, pomyslel jsem si. Chtěl jsem si ho udobřit a rozumně s ním mluvit. Rozhodl jsem se uvařit výbornou snídani.

Uslyšel jsem klapnutí dveří. Otočil jsem se a byl to Louis. Vypadal děsivě. Měl napuchlé oči. Musel celý večer probrečet. Položil jsem vařečku a šel proti němu. Silně jsem ho objal.

„Prosím Louisi. Miluju tě“

„Já vím Harry. Promiň včera jsem to přehnal“ pustil jsem ho ze silného sevření

„Udělal jsem nám snídani Lou“

„Děkuju“ dal mi polibek na pusu. Sedl si k pultu očekávaje výbornou snídani. Uvařil jsem lívance. Polil je javorovým sirupem, dal na ně trochu šlehačky a na vrchol pár jahod. Položil jsem talíř před Louise a sednul jsem si k němu vychutnávat jídlo.

„Je to výtečné děkuju moc Harry“ jídlo měl v sobě během pár sekund

„Jsem rád že ti to tak chutná žroute“ zasmál jsem se.

„Vtipný. Jdu se projít Harry“

„Dobře Lou. Měj se“ usmál jsem se na něj. Pomalu vycházel ze dveří. Dojedl jsem lívance a uklidil talíře. Najednou mi ale začal zvonit telefon. Vytáhl jsem ho z kapsy a zvednul ho

„Hálo? Kdo volá?“

„Dobrý den pane Stylesi. Tady Mark Felt“ ozval se mi celkem povědomý mužský hlas

„Omlouvám se ale já vás neznám“

„Dobře. Jsem z Modestu, už mě poznáváte?“ to si dělá srandu. Zrovna teď na něj nemám náladu

„Už vím. A co chcete?“

„Musíte do Londýna. Seznámím vás s vaší novou přítelkyní“

„Jako dneska?“

„Ano. Ať jste do dvou tady, nashledanou“

„Nashle“ položil jsem telefon. Zase do Londýna. Nechce se mi seznamovat s mojí zástěrkou. I když to Lou ví, nechci dneska. Prostě nechci, ale musím. Napsal jsem Louisovo vzkaz a dal ho na stůl. Nechci ho otravovat po telefonu. Vzal jsem si na sebe nějaké oblečení a vyšel z baráku. Abych to do dvou stihl, musím jet co nejrychleji. Nasedl jsem na motorku a jel.

Asi během tří hodin jsem konečně dorazil. Podíval jsem se na hodinky a bylo už pět minut po dvou. Zastavil jsem u velké budovy. Rychle jsem vběhl dovnitř a zašel do výtahu. Výtah vyjel do patra. Vyběhl jsem na chodbu a dal se směrem do kanceláře pana Felta. Po nekonečném běhaní jsem jí konečně našel. Vtrhl jsem dovnitř. Čekal tam za stolem a povídal si s nějakou holkou.

„Omlouvám se za zpoždění“

„To je v pořádku posaďte se“ sedl jsem si naproti němu do malého křesílka. Pak se vedle mě sedla i ta holka.

„Takže Harry. Tohle je tvoje nová dívka. Jmenuje se Eleanor Calder“

„Aha. Ahoj Eleanor“ pozdravil jsem jí.

„Ahoj Harry, jsem ráda, že spolu budeme pracovat“

„Já nejsem rád, promiň“ nemůžu přece říct, že jsem taky rád. Jsem rád, že mi ničíš život Eleanor.

„Promiň Harry, ale já ti nemíním ublížit jen pomoct“

„Ale proč jsi vzala tuhle práci?“

„Je to jediná možnost jak si něco vydělat“ povídali jsme si, zatímco pan Felt seděl a pozoroval nás

„Promiňte, ale můžete už jít. Jo a Harry, zítra jedeš do Londýna znovu. Musíš začít nahrávat na desku“

„To abych se sem nastěhoval co?“

„Jo možná by to bylo lepší“

Při odchodu jsem přemýšlel. Bylo by lepší se sem nastěhovat. Přece jenom, lepší než dojíždět a Louis tu taky nikdy nebyl. Musím to s ním probrat.