Paranormal Activity (Larry Stylinson-FF)

Part 12

Umřeli kvůli mně. Pořád dokola si tuto větu opakuju. Obviňoval jsem se.
Odhodil jsem ovladač kamsi do rohu. Rozbrečel jsem se. Všechna zlost a smutek se ze mě vylívaly. Rozbíjel jsem, co mi padlo pod ruku. Bylo mi jedno, co to bylo. Byl jsem v tu chvíli tak naštvaný, že bych se klidně zabil. Ale neudělal jsem to. Nechtěl jsem.
Vzal jsem telefon, kterej přežil svůj pád na zem. Vytáčel jsem číslo na Gemmu.
„Gemmo, odvezla bys mě prosím do Doncasteru?“
„Dobře ale co tam chceš dělat?“
„Něco si vyřídit“ položil jsem telefon a vydal se ke Gemmě. Cesta mi dneska trvala neobvykle rychle. Normálně jsem tam tak za 10 minut ale dneska jenom za 5 minut. Přišel jsem ke dveřím a vešel dovnitř. Kašlal jsem na klepání.
„Gemmo? Jedem?“ zavolal jsem. Uslyšela mě. Šla ke mně a něco mi sdělila
„Já s tebou nepojedu. Odveze tě Ashton“
„Dobře tedy“ byl jsem trochu překvapený. Hlavně nikdy jsme moc s Ashem nemluvili.
„Ashtone? Harry už chce jet!“ volala Gemma Ashtona.
„Už jedu Gemmy, neboj“ po schodech seběhl Ash.
„Tak jedem Harolde“ plácnul mě přes záda a běžel ven k autu. Jako jedinej mi říká Harolde. Obec nechápu proč. On je celej divnej.
Vyšel jsem ze dveří a štrádoval si to k autu. Nastoupil jsem a vyrazili jsme
„Nevadí, že pustím rádio?“ zeptal se mě Ash.
„Ne nevadí, klidně ho pusť“ vlastně je dobře že to pouští. Hudba je takový únik ze světa. Ash stiskl tlačítko čímž zapnul rádio. Zrovna začali hrát písničku Uncover od Zary Larsson. Párkrát jsem jí zaslechl, ale nevnímal jsem jí. Ale dneska jsem se zabořil do jejího textu. Popisovala můj vztah k Louisovi.
,, My asylum - My asylum
Is in your arms
When the worn gives happy bird-ees
I can bare it out sometimes
On your shoulder - on your shoulder
I can reachin´endless sky
Feels like paradise“

Konečně jsme byli v Doncasteru. Navedl jsem ho k domu Louise. Vyběhl jsem z auta přímo ke dveřím. Zaťukal jsem. Naštěstí se dveře otevřely
„Harry??!“ byl to Louis. Měl pusu dokořán a jen koukal
„Co co tady proboha děláš? Já myslel, že už se sem nechceš nikdy vrátit?!“
„To jsem taky myslel Lou. Ale musel jsem se sem vrátit, viděl jsem nahrávku z noci, kdy hořelo“
„Aha. A proč jsem, jedeš kvůli tý nahrávce?“
„Proč jsi se na mě nevykašlal?“ už jsem zařval.
„Nemohl jsem Harry“ začali mu téct slzy.
„Ale proč jsi nejdřív nezachránil mámu s Johnem? Proč jsi běžel za mnou?“
„Nechtěl jsem, aby se ti něco stalo?“ z očí mu tekly vodopády slz. Hádali jsme se
„Ale kdybys mě nešel zachránit mohl jsem být jenom popálený, zatímco rodiče živý!!“
„Promiň Harry“
„Promiň mi moje rodiče nevrátí Lou! Už nikdy, řekni mi jeden důvod, proč jsi běžel zachránit mě a né moje rodiče!!“ nutně od něj potřebuju slyšet proč. Musím mít zodpovězené otázky, co mi v hlavě lítají
„Chceš vědět proč? Tak já ti to teda řeknu. Harry ty jseš to jediný co mi v životě zbylo. To jediný co má smysl. Kdybys umřel nic by mi nezbylo. Byl bych odkázán na samotu, tak přesně proto jsem šel zachránit tebe. Chápeš Harry? Já tě miluju“ řval z plných plic. Zabouchl za sebou dveře. Já jen stál a koukal, co se to vlastně stalo.