Paranormal Activity (Larry Stylinson-FF)

Part 35-Epilog

Kam jsi zmizel Lou? Ptal jsem se sám sebe. Musím ho najít. Přemýšlel jsem. Nemohl odjet daleko. Rozhodně nikam kde to nezná. Doncaster. Napadlo mě. Bydlel tam, určitě se tam vrátil a čeká na mě. Vyběhl jsem ze dveří a naskočil do auta. Určitě tam bude. Zase ho uvidím. Políbím a vše bude O. K. Jel jsem nejvyšší rychlostí, co to šlo. Musím u něj být co nejdřív. Telefon mi celou cestu zvonil. Felt se musí zbláznit. Za chvíli mám koncert. Nepůjdu na něj. Rozhodně ne teď. Začalo pršet. Bylo jasno před chvílí, ale, čím víc jsem se blížil Doncasteru tím víc bylo hnusněji. Najednou jsem měl divný pocit. Břicho se mi sevřelo a bylo mi špatně. Možná tam Louis nebude a jedu zbytečně. Ale musí tam být, kde jinde by byl?

Přijel jsem před dům. Skoro jsem nemohl dýchat. Nevím co se mnou je. Je mi špatně a točí se mi hlava. Jako kdyby tělo nechtělo, abych šel dovnitř. Ale vzchopil jsem se a vylezl na déšť. Doběhl jsem ke dveřím. Pořádně se nadechl a zaklepal. Nikdo neotvíral. Vešel jsem. Dveře byly odemčený. Byla tu tma a nepříjemný pach.

„Louisi jseš tady?“ volal jsem na barák a procházel pokoje. Najednou jsem spatřil nějaký kus papíru na malém stolečku. Zvednul jsem ho. Něco tam bylo napsané, něco jako dopis.

„Milovaný Harry, jestli tohle čteš nejspíš ti skončilo Tour. Anebo jsi utekl. Nemohl jsem takhle žít. Nevidět tě a žít s obavami jestli mě nepodvádíš. Nebo na mě zapomeneš. Miloval jsem tě a vždycky budu. Odpusť mi to, ale musel jsem to udělat. Jestli si pamatuješ ten pokoj, kde jsi mě našel první noc, běž tam, ale prosím nedělej nic bláznivého. Jsi navždy v mém srdci Harry, tvůj milovaný Louis.“ Slzy mi kapaly na papír a rozpouštěli inkoust. Papír jsem odhodil a běžel do toho pokoje. Pomalu a nejistě jsem otevřel dveře. Když jsem vstoupil, vykřikl jsem. Slzy mi tekly vodopádem. To co jsem viděl, bylo strašné. Byl to on. On ležící na zemi s pistolí v ruce.

„Louisi ne“ křičel jsem a musel se opřít o zeď. Sjel jsem dolů k zemi a ruce si držel před obličejem. Brečel jsem jako nikdy jindy v životě.

„Proč Lou, proč?“ křičel jsem. Vidět ho bez jediného pohybu a vědět že už ho nikdy neuvidím usmívat se, bylo strašné. Srdce se mi roztříštilo na milion kousků. Měl jsem se na tu tour vysrat. Neměl jsem jezdit ale, ale je příliš pozdě. Po čtyřech jsem se doplazil k Louisovi. Z ruky jsem mu opatrně vyndal pistoli. Přiložil jsem si jí k hlavě.

„Musím za tebou Lou, dělám to kvůli nám. Už zase uvidím tvou tvář. Miluju tě“ řekl jsem a stiskl spoušť. Tma. Jediné co bylo, byla tma. Ale v té tmě jsem byl já s Louisem. Tančili jsme. Zase spolu. Nikdo nás nevidí, jsme tu jen mi dva, navždy spolu.

Hrozně ráda jsem tuto povídku psala. Jsem hrozně ráda kolik lidí jí četlo. Omlouvám se za takto poněkud drastický konec. Ale, přišlo mi to jako dobré ukončení této povídky J Je to moje první dokončená vícedílovka takže moc děkuju a doufám, že jiné povídky se vám budou též líbit J

A tady máte takové epilogové video na rozloučenou s Louisem: https://www.youtube.com/watch?v=aMu0WfV6juE&feature=youtu.be