Paranormal Activity (Larry Stylinson-FF)

Part 23

„Jak to můžeš vědět, že je to zabíjí?!“ řekl už podrážděný Felt.

„Poznám to, vždycky Harrymu září oči, ale teď vyhasly. Chápete?!“ odpověděl Zayn.

„Klid Zayne, budem takhle jenom rok. Už to neřeš jo?“ snažil jsem se ho zklidnit.

„Ano, uklidněte se prosím“ dodal Felt.

„Dobře, ale jestli ti ublíží, rozmlátím mu hlavu“ řekl výhružně Zayn.

„Děkuju“ řekl jsem. Felt protočil oči a šel pryč. Otočil jsem se na Zayna.

„Co to do tebe vjelo?!“ okřikl jsem ho.

„Nechci, abys byl smutnej kudrnáči“ podíval se na mě smutně-Je hodně citlivý. Všechno hrozně prožívá. Plno lidí by řeklo, že Zayn je tvrďák a nic ho nerozbrečí, ale on je pravej opak.

„Jsem rád, že ti na mně záleží, ale tohle přenech na mě, jasný?“ řekl jsem zvědavě, co odpoví.

„Promiň Harry, už do toho nezasáhnu“ omluvil se mi. Poplácal jsem ho po zádech a vydali jsme se za klukama. Stáli u našeho stanu a povídali si s Louisem.

„Zabil jsi ho?“ zeptal se Niall hned co jsme přišli.

„Ne, nezabil, kudrna mi to nedovolil“ odpověděl  Zayn.

„Jo nedovolil a ani nedovolím“ řekl jsem.

„Louis je super. Máš dobrej výběr Harry“ řekl Liam.

„Já vím Liame, je boží“ usmál jsem se na Louise. Louis už se červenal jako rajče. Je to hrozně roztomilí.

„Hej kluci, nepůjdeme se najíst? Mam hrozný hlad“ řekl najednou Niall. Všichni se rozesmáli.

„Proč, proč se smějete?“ řekl nechápající Niall.

„Hele Nialle teď si dojedl bagetu a máš zase hlad? Fakt nevím, kam to dáváš“ řekl jsem a zase jsme se rozesmáli až na Nialla.

„Já za to nemůžu a teď když mě omluvíte, půjdu si něco koupit“ řekl a odešel.

„No kluci. My si teď musíme zabalit. Tak se snad někdy setkáme jo?“ řekl jsem.

„Jasně, my taky musíme balit. Zavolej někdy a rádi jsme tě viděli“ řekli a odešli. Otočil jsem se a vlezl do stanu balit. Dneska jedem zpět domů.

„Už se nemůžu dočkat, až budu doma“ řekl nadšeně Louis.

„Já taky“ usmál jsem se, zatímco jsem dobaloval poslední kousky do tašky. Louis už taky dobalil. Vylezli jsme ze stanu a tašky položili před něj. Pak přišel na řadu stan. Rozebírali jsme ho asi 5 minut. Narvali ho do tašky a konečně mohli domů. Ale před tím než jsme odešli mě zastavil Paul.

„Hele zítra přijeď do Londýna. Musíš nahrát zbytek alba, ať se vydá. Jasný?“ řekl Paul.

„No dobře když musím. Si fakt neodpočinu“ protočil jsem oči a oddychl si.

„Máš smůlu“ řekl Paul a nasedl si do auta aby nás odvezl. Naložili jsme s Louisem věci a sedli si na sedadla. Celou cestu jsme mlčeli.

„Jste doma. Vystupte“ křikl ze předu Paul.

„Jasný a díky za odvoz“ řekl jsem. Vylezli jsme s Louisem z auta a vyložili si věci. Auto nastartovalo a mizelo v dálce. Vytáhl jsem z kapsy klíče a odemknul dům. Když se mi to konečně podařilo, vběhli jsme dovnitř. Tašky hodili před vchod a šli si sednout k televizi.

„Konečně doma“ řekl Louis.

„Jo, soukromí, boží“ vykřikl jsem radostí. Otočil jsem hlavu na Louise, chytl ho za bradu a políbil ho.

„Louisi, zítra zase jedu do Londýna“ odlepil jsem své rty řekl.

„Jakto?“ řekl nešťastně Louis.

„Musím nahrát zbytek alba. Ale neboj, až ho vydají, budu mít na chvíli zase klid“ uklidnil jsem ho.

„No jo ale, pokud se budeš líbit pojedeš turné“ sklesl mu úsměv.

„To jsem nedomyslel, promiň Lou“ už mi taky sklesly koutky úst.

Najednou jsem ucítil vibrování v kapse. Vytáhl jsem mobil a zvednul číslo, co mi volá.

„Hálo, kdo volá?“ řekl jsem.

„Tady Felt.“ Už zase mi volá.

„Co se děje? Vím, že zítra jedu do Londýna“

„O to nejde. Po tom co Eleanor odešla z festivalu si pár lidí myslí že jste se rozešli. Takže Eleanor za tebou přijede a půjdete někam ven. Jasný?“

„Cože? Teď? Ale já si chci odpočinout“ snažil jsem se ho přemluvit.

„Je mi líto. Už za vámi jede“

Vypnul jsem telefon. Sedl si zpět na pohovku a byl zticha. Nechci s ní jít ven. Nechci.