Paranormal Activity (Larry Stylinson-FF)

Part 32

Zpanikařil jsem. I když jsem jí neměl v lásce, smrt bych jí nikdy nepřál. Musím tam jet a nějak jí schovat něž dorazí Louis. Hodil jsem na sebe bundu, ale začal mi zvonit telefon. Vzal jsem ho z nočního stolku a přijmul ho.

„Halo?“ volal jsem, zatímco jsem běžel dolů po schodech hotelu.

„Musíte ihned dorazit do prodejny Music shop. Za hodinu tu máte autogramiádu. Fanoušci už se moc těší, takže vylezte z hotelu a přijeďte“ jak jinak, Felt.

„A musím?“

„Jo musíte“ řekl a vypnul hovor. Stal jsem u auta a přemýšlel. Co udělám, až Louis dorazí a uvidí ji? Fakt úžasný den. Vlezl jsem do auta a vyrazil směr Music shop.

Felt měl pravdu. Je tu strašná hromada fanoušků. Projel jsem okolo nich a zajel za roh. Za obchodem jsem spatřil pár svých bodyguardů. Spatřili mě a šli ke mně.

„Ahoj Harry, pojď s námi“ řekl jeden z nich a já za ním vyrazil. Myslel jsem, že půjdeme zadem ale ne, šli jsme přes ty fanoušky. Jakmile mě uviděli, začali ječet a hrnout se na mě. Bodyguardi je odstrkovali a snažili se, abych přešel bez zranění. Když jsme vešli dovnitř ulevilo se nám.

„Ty fanoušci mají ale sílu“ řekl jeden bodyguard. Pak jsem ale zahlédl Felta. Šel jsem za ním.

„Dobrý den“ pozdravil jsem. Otočil se na mě a usmál se, no jestli se tomu dá říkat úsměv.

„Á dobrý den Harry, jsem rád, že jste dorazil tak rychle.“

„Jojo, mam si někam sednout?“

„Jo, tady máte stůl a za něj si sedněte. Už budeme vypouštět to stádo lidí“ řekl a odešel pryč. Já jsem si sednul za stůl. Je to takový ani ne moc velký stůl ze dřeva. Za mnou je stojan a na něm fotka z obalu cd. Vzal jsem si do ruky černou lihovku a očekával nával fanoušků. Někdo otevřel dveře a stádo běželo. Každému jsem podepsal cd a každý po mě chtěl buď obejmout, pusu na tvář, nebo abych jim zapózoval. Při všem tom zmatku jsem zapomněl na ní, na mrtvou Eleanor.

„Konec“ zařval Paul. Vyhnal všechny nepatřící lidi a zamknul. Oddechl jsem si. Bylo to vyčerpávající, usmívat se asi dvě nebo tři hodiny. Nastoupil jsem do auta a odjel do hotelu.

Sednul jsem si na postel. Ucítil jsem vibrování telefonu v kapse. 10 nových zpráv. A všechny jsou od Louise. Otevřel jsem je. „Proč je tu mrtvá beardka?“ „Mam jí zakopat?“ „Už jsem jí zakopal“ „Chybíš mi“ „Miluju tě“ „Ty teď něco máš?“ „Asi jo když mi neodpovídáš“ „Jseš mrtvej“ „Řeknu to“ „Brzo se s ní setkáš“

Ty poslední tři esemesky psal duch, je to jasný. Odpověděl jsem mu, aby neměl strach.

„Zabil jí ten duch. Udělal jsi dobře, že jsi jí zakopal a taky tě miluju Lou. Měl jsem autogramiádu. Chybíš mi…“ Položil jsem telefon a vlezl do sprchy. Už pozítří, už pozítří začíná tour. Každý den nějaký koncert, ani chvilka na odpočinek. Už vidím, jak se u nějaké písničky rozbrečím, to bude něco.