Paranormal Activity (Larry Stylinson-FF)

Part 28

Zvedl jsem se těžce ze země a šel k Louisovi. Ležel bezvládně na zemi a brečel. Omlouval se a naříkal. Snažil jsem se ho uklidnit. I když i já sám jsem byl trochu zděšený a ubrečený.

„Lou musíš, musíš do sprchy“ snažil jsem se ho postavit. Ale nešlo to. Vypadal, jako kdyby nemohl hejbat vlastním tělem. Jako kdyby pracoval celý den a bolelo ho úplně všechno. Přehodil jsem si jednu jeho ruku přes rameno a táhnul ke sprše. Naštěstí je Louis lehoučký. Dotáhl jsem ho ke sprše, sundal jsem mu a sobě všechno oblečení a vzal ho do sprchy. Pustil jsem na nás ledovou vodu. To Louise trochu vrátilo do reality. Tvářil se vyděšeně a překvapeně. Vodu jsem trochu zteplil. Pořádně jsme se oba umyli. Vypnul jsem vodu a natáhnul se pro ručník. Jeden pro něj a jeden pro mě. Obmotali jsem si je kolem pasu a vyšli se sprchy. Louis už dokázal ovládat svoje tělo. A doufal jsem, že to tak zůstane.

„Hele Lou, já vím, že se ti o tom nebude chtít bavit, ale potřebuju vědět co se s tebou děje. Musím to vědět, protože mě děsíš“ řekl jsem mu a posadil se na postel. Louis si ke mně přisednul a nadechnul se.

„Mam strach“ řekl jenom tohle. Koukal na mě jako štěně co ztratilo svojí mámu.

„A z čeho máš strach?“ snažil jsem se z něho vydolovat k jakoukoliv možnou informaci.

„Z tohohle domu“ řekl s naprostou kamennou tváří.

„A co je na něm strašidelného“ žil jsem tu od narození a nikdy jsem se tu nebál.

„Bloudí tu a chce tě zabít“ odpověděl a snažil se nerozbrečet. Zbělal jsem jako stěna. Přeběhl mi mráz po zádech. Hlasitě jsem polknul.

„A, a kdo mě chce zabít?“

„Ten duch, co tu je“

„Jaký duch?“ řekl jsem vystrašeně.

„Ten kterého jsi převezl z Doncasteru sem“ teď už jsem byl vážně vyděšený. To co tu povídal vůbec, ale vůbec nedávalo smysl. Jak bych mohl převézt ducha?

„Ale proč to souvisí s tím, jak se chováš?“ zeptal jsem se a doufal v lepší odpověď.

„Ten duch si půjčuje moje tělo, aby tě mohl zabít“ neudržel se a rozbrečel se, opět. Srdce mi tlouklo tak rychle jako kdybych běžel maraton. Děsil jsem se představy, toho že by mě zabil můj přítel. Pak jsem si ale něco uvědomil.

„To mám štěstí, zrovna pojedu tour“ snažil jsem se usmát, ale moc mi to nešlo.

„Nesmíš se vrátit Harry, nesmíš, rozumíš?“ chytl mě za ramena a třásl se mnou.

„Ale co ty Lou?“

„Já budu v pohodě, mě zabít nechce, chce tebe“řekl a znova se pustil do breku.

„A proč chce mě?“

„Nelíbilo se mu, že ses nastěhoval k němu domů“ je pravda že mi ten dům připadal divný už od začátku. Vzal jsem telefon a volal Feltovi. Asi po třetím zvonění to vzal.

„Ano, co potřebujete?“ ozval se.

„Během měsíce chci začnout tour“ řekl jsem rázně.

„Děláte si srandu že?“ vysmál se mi.

„Ne nedělám, už chci jet“ zvážněl jsem.

„Je mi to líto ale tour pojedete tak do půl roku?“ řekl stále se vysmívajíc.

„Já chci ale příští týden, jasný?“

„Zbláznil jste se že ano?“

„Je to možný ale dneska vystavte datumy a příští týden vyrážím, nashledanou“ řekl jsem a típl to. Musím odsud pryč. Chtěl jsem se odstěhovat, ale Louis to zatrhnul, i když mi hrozí smrt nechce odsud pryč, prý ho vyžene. Doufám.