Paranormal Activity (Larry Stylinson-FF)

Part 30

Juchů už 30. díl. Netušila jsem, že se dostan tak daleko. Snad vás to nenudí :D Pokud jo napište to a já to ukončím :( :D Ale jen pokud se to fakt nebude líbit ;) Ale děkuju že to čtete :)

Ticho. Tma. Křik. Bezvládné tělo na zemi. Je to Louisovo tělo. Pomalu dýchá, až nakonec přestává. Je mrtvý. Sednul jsem si a brečel jsem. Ohlídnul jsem se kolem. Venku bylo světlo a já ve svém hotelovém pokoji. Byl to zase jenom sen. Ale zdál se tak realistický. Vylezl jsem z postele a zamířil do sprchy. Ledová voda mě snad trochu uklidní a probudí. Opravdu mě probudila. Vzal jsem si ručník a utřel se. Vlasy jsem si vyfénoval a vyřídil ranní hygienu. Podíval jsem se na čas. 10:45. Docela dlouho jsem spal. Zaslechl jsem pípnutí mobilu. Vešel jsem zpět k posteli a podíval se na něj. Jedna nová zpráva. Od Felta. „V jedenáct vás chci vidět u mě v budově“ psal. Uvědomil jsem si, že mám jen patnáct minut. Rychle jsem z kufru vyhrabal nějaké oblečení a obul si své hnědé boty na mírném podpatku. Mobil si strčil do kapsy a vyletěl jsem z pokoje. Doběhl jsem na parkoviště a nasednul do auta. Už naštěstí vím, kde se nachází ta budova. Zkontroloval jsem si ještě hodinky. Mám už jen dvě minuty. Zaparkoval jsem a vyběhl do budovy. Na výtah jsem se vykašlal a vyběhl několik schodů. Byl jsem unavený ale kašlal jsem na to. Našel jsem jeho dveře a vletěl dovnitř. Zavřel jsem z sebou dveře a opřel se o ně. Rozdýchával jsem svůj běh. Pak jsem si ale všimnul, že tam Felt není sám. Seděla tam i nějaká žena s růžovými vlasy.

„Jsem rád, že jste dorazil Stylesi“ prolomil ticho Felt. Sednul jsem si na židli vedle té ženy.

„Taky jsem rád, že jsem živej“ řekl jsem udýchaně.

„Jo a tohle je tvoje vizážistka Lou Teasdale“ představil jí. Podíval jsem se na ní a podal jí ruku.

„Těší mě já jsem Harry Styles“

„Taky mě těší“ řekla a ruku dala pryč. Vypadá celkem mile.

„Lou tě odvede za ostatníma, co s tebou budou pracovat během Tour“ oznámil Felt.

„Dobře“ odpověděl jsem.

„Můžeme vyrazit Harry?“ zeptala se Lou.

„Jasně“ zvedl jsem se ze židle a společně s ní jsme odešli pryč. Vešli jsme do výtahu a jeli úplně dolů do přízemí. Řekla mi, že pojedu s ní, že mě pak odveze sem pro auto. Nasedli jsme a vyrazili.

Dojeli jsme k O2 aréně. Tady bude můj zahajovací koncert. Vystoupili jsme a u vchodu už stálo pár chlápků, nejspíš bodyguardů. Lou mě vedla dovnitř do zákulisí. Čekalo tam několik lidí. Bylo jich opravdu hodně. Když jsme vešli, všichni se otočili a šli proti mně. Objímali mě a zdravili mě.

„Takže vy my budete pomáhat po celé době Tour?“ zeptal jsem se.

„Ano“ odpověděl nějaký muž. Pak jsem ale zahlédl ostatní z kapely. Bubeníka, kytaristu, klávesáka a ještě pár dalších. Ale byla tam ještě jedna kapela, kterou jsem ale neznal. Jeden z nich si všiml, že se na ně koukám a hned mi začal vysvětlovat.

„Ahoj mi jsme 5 second of summer, budeme ti dělat předskokany. Já jsem Luke a tohle je Ashton, Michel a Calum“ ukázal na ostatní kluky.

„Nevěděl jsem, že budu mít předskokany, těší mě“ řekl jsem a mile se usmál.

Po dlouhém dni plného seznamování zase zpátky na pokoji. Lehl jsem do postele a vzal si notebook. Zkontroloval jsem si twitter. Měl jsem tam hrozně zpráv a plno lidí mě sledovalo. Úžasné. Zaklapl jsem ho a pomyslel na Louise. Vzal jsem si mobil a zavolal mu. Zvedl mi to.

„Ahoj jak se máš Louisi?“ řekl jsem mu.

„Zatím se mi daří a co ty?“ zeptal se, ale zněl hrozně depresivně.

„Super, a jseš si jistej, že to zvládneš?“

„Jo, věř mi ne?“ z depresivního hlasu se změnil na sebevědomý a urážlivý. Lekl jsem se. Duch tam je.

„Nech Louise být“ křičel jsem.

„Ehm ne nenechám“ odpověděl drze.

„Prosím pusť ho. Nic ti neudělal“

„To je mi jedno“ řekl a típnul to. Měl jsem hroznou potřebu jet za ním, ale vzpomenu si na to, co říkal. Ať tam nejezdím doku neřekne. Nechci to porušit, ale bojím se.