Paranormal Activity (Larry Stylinson-FF)

Part 26

Seděl jsem na pohovce a upřeně sledoval seriál Přátelé co běží. Vyrušil mě ale zvonící telefon vedle mě. Vzal jsem ho, a podíval se, kdo volá. Je to Felt. Kliknul jsem na zelenou ikonku přijmout a mobil si dal k uchu.

„Dobrý den, co se děje?“ řekl jsem.

„Mám pro vás dobrou zprávu“ oznámil muž do telefonu.

„A jakou?“ řekl jsem nadšeně.

„Včera od křestu se prodalo hodně desek. Počítáme, že do měsíce to bude platinová deska za debutové album. A chceme vystavit datumy na vaše úplně první tour po Anglii, souhlasíte?“ oznámil mi. Potěšilo mě to. Doufal jsem v hloubi duše, že se dostanu na tour.

„Jednoznačně souhlasím“ odpověděl jsem.

„To jsem moc rád. Do konce týdne budou vystavené datumy. Ceny nebudou nijak vysoké, jelikož nejste tak známý. Nashledanou za týden budete vědět víc“ řekl a položil hovor. Chtěl jsem skákat radostí, ale právě přišel domů z práce Louis. Vypadal celkem vyčerpaně. Sundal si boty a spadnul na pohovku.

„Ahoj Harry.“ Řekl a políbil mě na ústa.

„Ahoj vypadáš nějak vyčerpaně“ řekl jsem ustaraně.

„Jo v práci byl dneska frmol a co ty? Jak ses měl doma?“ řekl.

„No bylo to dobrý. Jo a volal mi Felt. Prý pojedu tenhle rok turné po Anglii a možná po Americe“ řekl jsem s naprostým nadšením. Ale Louis z toho moc nadšený nebyl.

„Aha. To je no, fakt super, přeju ti to“ tvářil se zklamaně. Nevím proč. Nic to není.

„Ale no ták Lou. Nebuď naprdlej. Tour nic není“ poslední dobou se Louis hrozně uráží. Občas mě to fakt vytáčí.

„Já nejsem naprdlej, jen mi to připadá jako blbost“ zvedl se z pohovky a chtěl odejít do pokoje.

„Počkej, to není žádná blbost. Jen se snažím být slavný co je na tom?“ vysvětloval jsem mu. Otočil se a vydechnul.

„Pokud se ti tohle tour povede, prodlouží ti smůlu. To je to hrozný, ale já už zjistil, že ti na mě nezáleží“

„Do prdele Louisi. Co je s tebou? Poslední dobou se jen urážíš. Už mě to fakt sere. Co tě žere kurva?“ zařval jsem na něj. Už jsem nevydržel ten nápor.

„Já nevím, nevím co se semnou děje, poslední dobou nemám na nic náladu. Dokonce jsem dneska křičel na zákazníky, opravdu za to nemůžu Harry, pomoc mi“ žadonil Louis. Zarazil jsem se. Připadalo mi fakt divný, aby se někdo naštval jen tak.

„Ale to musíme nějaký vysvětlení, nic se neděje náhodou“

„Právě proto mě to děsí Harry“ řekl a posadil se na stoličku u baru. Začali mu téct slzy po tváři.

„Mám pocit jako bych to nebyl já, jako by to byl někdo jiný. Jako by do mě něco vlezlo“ díval se na mě výrazem, že by potřeboval pomoct. Vypadal bezradně.

„Myslíš to vážně Lou?“ přišel jsem k němu blíž a díval se mu do očí.

„Jo, copak vypadám na to, že lžu?“ podíval se znechuceně a zvednul se ze stoličky. Odstrčil mě a zmizel v pokoji. Stál jsem a koukal. Má hrozně divnou náladu. Všimnul jsem si toho od dob, co přišla ta smlouva. Ale pochybuju, že za to může jen ta smlouva. Vešel jsem do pokoje hledal Louise. Seděl na zemi, držel si kolena přitisklá k hrudi a houpal se. Vypadalo to opravdu zvláštně.  Rozsvítil jsem a zamířil k Louisovi.

„Lou co se děje?“ klepnul jsem mu na rameno. Vylekaně odskočil a koukal na mě jako na smrt.

„Lou? Co je?“ bál jsem se o něj. Polknul jsem a tělem mi přejel mráz.

„Já nevím“ odpověděl. Zase si přitáhl kolena a houpal se. Bylo to jak v nějakém hororu.

„Louisi prosím přestaň, děsíš mě“ zařval jsem na něj. Do očí se mi začaly hrnout slzy strachem. Bojím se. Nic takového jsem nezažil.

„Lou prosím přestaň“ stále víc jsem brečel. Louis nereagoval. Něco si mumlal, ale stále se houpal.

„Prosím Lou, bojím se tě, přestaň prosím“ složil jsem se k zemi a brečel. Bouchal jsem pěstmi do země a snažil se nepropadnout panice.

„Louisi prosím“ už jsem jen šeptal. Brečel jsem, ale něco se mě dotklo. Uskočil jsem. Byl to Louis. Vypadal zmateně ale vystrašeně zároveň.

„Pomoc“ řekl potichu Louis. Nechápal jsem. Brečel jsem a klepal se hrůzou.

„Co to bylo?“ vydal jsem ze sebe.

„Já nevím Harry. Pomoc mi“ žadonil a brečel. Odvážil jsem se a objal ho. Bylo to děsivé a zvláštní ale já tomu přijdu na kloub.