Paranormal Activity (Larry Stylinson-FF)

Part 9

Ticho. Prázdno. Smutek. Tma. Zvědavost. To jsou moje pocity v tuhle chvíli. Chvíli, kterou bych nikdy netušil, že se stane. Vlastně vůbec netuším, co se stalo. Ale vím o jedné osobě, co to vědět bude.
„Louisi. Proč hořelo?“ zeptal jsem se Louise. Byl jsem naštvaný. Měl jsem chuť něco rozbít, ale nejdřív musím vědět odpovědi. Odpovědi na mé otázky.
Louise to zaskočilo. Moje otázka ho zaskočila. Koukal udiveně ale odpověděl.
„Já netuším Harry, promiň“ koukal se zklamaně a zároveň překvapeně. Je mi jedno že to neví já to musím vědět.
„Zapálil jsi náš dům, Louisi?“ musel jsem se ho na to zeptat. Přemýšlel. Asi neví co odpovědět. Buď je překvapený, že se ho na to ptám anebo to tušil, ale doufal, že se na to nezeptám.
„Ne Harry. Nemám k tomu žádný důvod. Neznamená, že když jsem zabil své rodiče zabiju ty tvoje“ vypadal, že se ho to trochu dotklo. Ale v tuhle chvíli mi to bylo vážně jedno. Vlastně jsem musel vědět něco co mě trápí od toho kdy mi řekl že je zabil.
„Proč jsi zabil své rodiče Lou?“ podíval se do země. Nadechnul se a začal s vyprávěním.
„Matka se o mě vůbec nestarala. Občas mi dala najíst a něco mi koupila. Pila alkohol a kouřila. Práci neměla. Celý dny trávila u televize. Otec makal den a noc. Skoro vůbec jsem ho neviděl. Jednou ale jsem byl náměsíčný. Vzal jsem pistoli a-a střelil jsem. Nejdřív matku pak otce. Ale nezabyl jsem je s úmyslu Harry. Udělal jsem to, když jsem spal“
„Jak teda víš, že si je zabil?“
„Doma jsme měli kamery. Viděl jsem záznamy“
Louisův způsob zabití rodičů je opravdu zvláštní. Je na tom něco, něco divného. Ale nechci ho hned vyslýchat.
„Harry, myslím, že nebude bezpečné tu strávit zbytek noci. Můžeme jít ke mně, jestli se chceš vyspat“
Jasně Louisi proč nezajít do baráku činu. Kde je zima a nedá se tam spát? Občas mi připadá, že Louis vůbec nemyslí.
„To je dobrý Louisi. Myslím, že se tady vyspím. Zítra odjedu do Holmes Chapel“ tekla mi po tváři slza. Bylo to ze dvou důvodů. 1. Pojedu tam bez mámy a 2. Opustím Louise.
Louis se rozbrečel.
„Takže teď se vidíme naposled Harry?“ při jeho slovech jsem se rozbrečel taky.
„Je mi to líto Lou, sám žít nemůžu. A v Holmes Chapel je moje sestra kterou čeká překvapení“
Sice jsem tu méně než týden ale Louis mě ohromil. Zbláznil jsem se do něj. S ním nepojedu domů. Nemůže. Louis se chystal k odchodu, ale rychle jsem ho zastavil
„Louisi před tím než už se nikdy neuvidíme, musím ti něco dát“ koukal na mě překvapeně. Zadíval jsem se mu do očí a naposled jsem mu líbal jeho hebké rty. Rty, které drží mnohá tajemství. Rty, kterých se už nikdy nedotknu. Znova jsem se rozbrečel a musel jsem od něj pryč. Odstrčil jsem ho.
„Promiň Lou. Ale musím ti říct sbohem“ rty se mi třásli. Tvář plná vody. Poslední slova.
„Sbohem Harry“ odešel. Vyběhl jsem do svého pokoje a zapadl do ohořelé postele. Byla cítit kouřem ale bylo mi to jedno. Usínal jsem, až jsem usnul.

Probudilo mě ranní světlo. Světlo ukazující poslední chvíle v Doncasteru. Pomalu jsem se zvedal z postele. Balil jsem si věci, které neshořely. Šel jsem se podívat i do Louisova bývalého pokoje. Prohlížel jsem si ho. Když v tom jsem něco zahlídl pod ohořelou postelí. Vlezl jsem pod ní a vytáhl svetr. Oklepal jsem z něho prach a hned ho poznal. Patřil Louisovi. Sbalil jsem si ho do tašky. Dole jsem našel svůj deník. Vyšel jsem ven. Šel jsem k autobusové zastávce vzdálené asi 5 minut cesty. Došel jsem tam a stál tam autobus do Holmes Chapel.
„Sbohem Louisi“