Miliónové holky

Milionové holky...IV.

...pokračování...

 ,,Já tam nechci," řekla jsem. ,,Proč tam musíme bydlet?"

 ,,Protože patříš k tátovi," odpověděla babička, ,,a tahle nová práce vám umožní být spolu." Řekla to nesmlouvavě stylem ,a to je konec diskuze', z něhož se nedalo poznat, jak se přitom cítí.

 ,,Dělat obecního hlídacího psa. To je teda terno." Věděla jsem, že se chovám dětinsky. Normálně se takhle nešprajcuju, ale tentokrát jsem si nemohla pomoct.

 Seděli jsme v neděli ráno u snídaně, několik týdnů poté, co se táta dozvěděl, že tu práci dostal. Byla tam babička, Lukas a teta Katie, která se tu zastavila, aby se dozvěděla novinky. Fňukala jsem, protože teď už to všechno vypadalo úplně reálně - táta začal v Porchester Parku pracovat minulý pátek a bylo už domluvené datum našeho stěhování.

 ,,Někdo žádnou práci nemá," prohlásila tetička Katie a pustila se do míchaných vajíček, která nám babička připravila. ,,Někdo ani nemá kde bydlet. Někde dokonce nemají ani vodu. Měla bys být vděčná."

 ,,Jo, jo, já vím," odpověděla jsem. Teta Katie byla vždycky hrozně vážná, a když si našla svého nového přítele, Australana jménem Tristian, se to ještě zhoršilo. Pan Božský od protinožců vyznávající New age. Co ho poznala, neustále vede řeči o tom, že je třeba nakrmit hladové, zajistit přístřeší lidem bez domova a změnit tenhle svět. Mně je čtrnáct a svět se mi líbí takový, jaký je. Chci si ho užívat, ale tetička Katiemi neustále připomíná, že ne všichni mají takové štěstí jako já a že se všichni musíme mnohem víc snažit. Navíc se z ní stala vegetariánka a žije v souladu s přírodou. Úplně se přestala líčit a nechala si zkrátit své krásné dlouhé vlasy. Padaly jí na ramena, ale teď má stejný účes jako babička a já myslím, že jí ty krátké vlasy vůbec nesluší. Jako by jí najednou bylo mnohem víc než třicet sedm let. Přitom by mohla vypadat naprosto skvěle, kdyby chtěla. Ona  a Lukas se podobají mámě a babičce, mají jemné rysy a medové oči. Zato já se vyvedla spíš po tátovi, mám dloouhý nos a oči modré. Ale teta Katie nikdy neměla styl, na rozdíl od mámy, která se vždycky oblékala elegantně a žensky. Babička má taky styl, ale jiný - spíš bohémský. Nosí vyšívané sametové topy a rozevláté šály. Máma byla pravý opak své sestry. Teta Katie nosí obnošené džíny, trička a flísové mikiny. Flísky! Vzpomínám si, jak se kvůli tomu máma jednou zlobila a říkala, ,,Miláčkové, pamatujte si, že ať jste kde jste, nikdy nesmíte zapomínat na svůj styl." Ona nikdy nezapomínala. Když zemřela, bylo jí čtyřicet, ale vždycky vypadala mladší, až do konce, i když už neměla vlasy kvůli chemoterapii. Ale i tehdy se snažila. Místo paruky si koupila pár sametových baretů ve veselých barvách, které jí vážně slušely. Ráda se oblékala, ať už pěkně nebo praštěně - třeba když se na mě chodila dívat na plavecké závody. Objevila se třeba v nějaké šílené koupací čepici  a nutila Lukase, aby si ji vzal taky. Myslím, že lidi ze školy si mysleli, že je blázen. A ona taky trochu byla. Trhnu sebou, když si teď vzpomenu, jak mi bylo trapně, když se poprvé objevila v jedné z těch bláznivých čepic. Udělala bych cokoliv, abych jí znovu uviděla sedět na lavičce vedle bazénu, jako naprostého šílence s kyblíčkem a lopatičkou.

 Teta Katie se k těma dvěma občas taky přidala - když ji přemluvili - ale teď jako by dočista ztratila smysl pro humor. Stala se z ní slečna Naprosto vážná. Když přijde k babičce, ze všeho nejdřív zkontroluje, jestli je televize v pohotovostním režimu - a vypne ji. Pak zhasne všude světla, roztřídí odpadky do individuálních nádob na recyklovaný odpad a potom spustí přednášku o tom, že babička by měla víc kupovat celozrnný chléb a bio potraviny. Zdá se mi to vůči babičce neomalené. Je to přece její dům, ne tetin. Já se stejně o bio začala zajímat mnohem dřív, než začala agitovat. Planeta je v ohrožení. Všichni musíme něco dělat. Já se snažím: recykluju náplně do tiskárny, dávám časopisy kamarádkám, pomáhala jsem udělat v zahradě kompost... ale tetička Katie dělá, jako by bylá jediná, kdo se kdy choval odpovědně a dával věci na charitu. My ostatní jsme špatní, materialističtí konzumenti zahrávající si s ďáblem. Lidi jako ona, kteří nestále omílají to samé a obviňují všechny kolem sebe, ve mně probouzejí to nejhorší. Dělám, co můžu, abych ji rozčílila.