Miliónové holky

Milionové holky...XV.

...pokračování...

 V následujícím týdnu jsem najela na pravidelnou rutinu. Brzy ráno budíček, wellness a čtyřicet minut plavání, snídaně s tátou a Lukasem a pak na autobus do školy. Plavat každé ráno v bazénu bylo jako mít pořád prázdniny. Každodenní trénink mě skvěle připraví na meziškolní závody v prosinci. Poppy mě nechávala volně se v relaxačním centru pohybovat. Bylo to tam opravdu luxusní, tím spíš, že jsem měla všechno pro sebe. Obrovský bazén byl příjemně teplý a na dně měl krásnou tyrkysově modrou mizaiku. Na klenutém stropě nad bazénem byly úžasné malby Neptuna a mořských panen, ale těch jsem si všimla, až když jsem plavala znak.

 Po plavání jsem chodila do sprch, kde ležely obrovské bílé nažehlené osušky a úžasné přípravky značky Jo Malone. Po sprchování jsem si připadala jako princezna.

Když mi zbyl čas, stavila jsem se cestou zpátky na recepci a popovídala si s tím, kdo měl zrovna službu. Všichni vypadali, že si rádi promluví, ž na Yorama, který se na mě z nějakého důvodu díval podezíravě a vypadal, že by mě dokázal zabít, kdybych porušila předpisy. Didier mi ukázal své hodinky, které ukazují čas na různých místech na světě(i když tak úplně nevím, k čemu to je, když jsme v Anglii), a Sita se mě obvykle ptala, jak se mám, co jsem dělala a jak jde škola. Brzy jsem jí vyprávěla o Tomovi a o blížícím se sponzorském večírku a probíraly jsme, co bych si mohla vzít na sebe. Grace tak přátelská nebyla, sotva se na mě od počítače nebo telefonu podívala. V recepci to vždycky krásně vonělo, protože tam celý den hořela obrovská vonná svíčka. Sita mi řekla, že je to vůně granátové jablko od stejné značky jako přípravky ve wellness, Jo Malone. Chtěla jsem jednu pořídit k nám domů, ale když jsem si je našla na internetu - byla u nás zrovna tetička Katie - zjistila jsem, že jediná velká svíčka stojí víc než dvě stě liber. Tetu to pobouřilo: ,,Někteří lidi mají tolik peněz, že je můžou doslova pálit!" Máma by tohle nikdy nevypustila z pusy. Koupila by nějakou menší a lacinější. Měla ráda krásné vůně a vždycky říkala, že všechno něco stojí. 

 Když jsme se trochu zabydleli, šli jsme si s Lukasem konečně prohlédnout zařízené byty. Táta dodržel slib a jednou po večeři, když měl čas, nám tři z nich předvedl.

Nejdřív byt pana a paní Gerardových. Nebo spíš monsieur a madame. Silvúple a olalá! Jsou to francouzi. On je mezinárodní obchodník s uměním a vejít do jejich bytu bylo jako vejít do elegantní, prostorné galerie. Patří jim jeden z mezonetů. Všude dokola jsou nádherně obrazy, vlysy, sochy a artefakty.

 ,,Spousta starých věcí," pronesla jsem, když jsem se podívala na obraz ve zdobeném zlatém rámu na stole a dvě pozlacené sochy v životní velikosti znázorňující dva tlusté Araby v turbanech.

 ,,Starožitných," řekl táta. ,,Itálie, řekl bych."

 ,,Můžou si na ně věšet kabáty," okomentovala jsem napřažené ruce jedné ze soch.

 Táta otevřel dveře do chodby. Nakoukla jsem dovnitř a uviděla setmělou pracovnu s policemi sahajícími od podlahy ke stropu. Už teď byly plné knih a časopisů o umění.

 ,,Monsieur Gerard si nechal do pracovny poslat část zařízení z francouzského zámku ze šestnáctého století," poznamenal táta. ,,Podívejte na ty police vykládané perletí."

 ,,Nábytek z perletí neletí," řekla jsem.

 ,,Cože?"zeptal se.

 ,,Dělám si legraci, tati."

 V obývacím pokoji nad obrovitánským mramorovým krbem (taky z francouzského zámku) viselo zrcadlo ve vyřezávaném rámu nahoře s pozlacenými gryfy a s jemnými lístky s růžemi po stranách. Líbilo se mi, jakou atmosféru dokázal monsieur Gerard vytvořit. Vypadalo to jako na zámku: těžké brokátové a sametové závěsy v červených a zlatých tónech, velikánský bronzový lustr - skoro stejně velký jako já - a měkké červené pohovky s vyšívanými polštáři. Trés šarmánt, fakticky. V rozích místnosti stály prosklené vitríny s různými maskami a menšími soškami.

 ,,Tahle vypadá dost strašidelně," ukázala jsem na figurku s protáhlým obličejem a vystrčeným břichem v jedné z vitrín.

 ,,Kolumbijská," podotkl táta.

 ,,A tahle do sebe asi nalila moc té jejich kávy," ukázala jsem na další, která měla nafouknuté břicho.

 ,,Nechtějte vědět, kolik to stojí," řekl táta. ,,Monsieur Gerard prý čas od času zapůjčí část své sbírky některému muzeu."

 ,,Možná mi půjčí to zrcadlo s gryfy a růžičkami, to se mi líbí," pronesla jsem, když jsme šli s tátou nahoru do schodů. ,,Můžu mu za to půjčit třeba lampičku z Ikey, kterou jsem dostala v létě."

 ,,Jo, to jo," řekl táta. ,,S tím bude určitě souhlasit."

 ,,Čínský pokoj?" zeptala jsem se, když jsme vešli do pokoje s tmavě červenými látkovými tapetami.

 ,,Trefa," odpověděl. Stála tam kabinetní skříňka s malovanými postavami a květinami a nad ní visel asi dvoumetrový portrét dvou tlustých Číňanů.

 ,,Možná se tady ládují pekingskou kachnou s nudlema od Číňánů," napadlo Lukase.

 ,,To asi ne," odpověděl táta. ,,Ty místnosti se musí udržovat ve stálé teplotě a výpary z jídla by mohly umělecké předměty poškodit."

Já to tady dneska ukončím:) další díl určitě vyjde zase zítra!:) pokud se vám díl líbil, nezapomeň dát vote nebo zanech nějaký pěkný komentář:) já se s vámi loučím a ahóóój:)