Miliónové holky

Milionové holky...VI.

...pokračování...

Další hodinu jsme si prohlíželi věž hlavní budovy. ,,Padesát bytů plus šest dvoupodlažních bytů v podkroví," pokračoval táta. Zněl přesně jako realitní makléř. Táhli jsme se za ním jednou chodbou s dřevěným obložením za druhou, dokud jsme nedošli k výtahům.

,,,Cedrové dřevo," podotkl táta.

Jak je ctěná libost, pomyslela jsem si. ,,Dekoratéři měli zřejmě ve dřevě zálibu, ne?" prohodila jsem. ,,Víš, jak se jmenuje člověk, kterému roste z hlavy strom?"

,,Cože?" zeptal se táta.

,,František Borový. A člověk, kterému rostou z hlavy dva stromy?"

Lukas obrátil oči v sloup. ,,František Hájek, ne? A ten se třema František Obora."

Táta si nás nevšímal a stiskl knoflík. Jeli jsme nahoru. ,,Tenhle je pro personál a zásobování," vysvětlil nám. ,,Výtah pro nájemníky je vepředu." Všude bylo ticho, nikde žádný život. Nedokázala jsem si představit, že budu žít na tak studeném místě. Myslela jsem na to, o co přicházím. V babiččině domě byly knihy a obrazy, dala se tam dělat spousta věcí, pořád k ní někdo chodil na návštěvu. Máminými slovy, žilo se tam.

,,Tak co vy na to?" zeptal se táta, když jsme vystupovali v šestém patře do další chodby.

,,Vypadá to tu jak v hotelu," odpověděla jsem. ,,Anonymně."

,,To jen ty společné prostory," namítl táta. ,,Jsou úmyslně neutrální, ale jednotlivé byty budou každý jiný."

Znova jsem se podívala na Lukase. Nakrčil nos. V našem jazyce to znamenalo, že je stejně rozpačitý jako já.

,,Říkáš jako v hotelu," pokračoval táta. ,,Ale tohle je něco úplně jiného. Každý byt je uvnitř naprosto jedinečný. Dneska je neděle, takže je tady ticho, ale měla bys to vidět v pátek. Bylo to tu jak na Piccadilly Circus. Posledních devět měsíců tady pracovali skoro nepřetržitě bytoví architekti a udělali z toho jedno z nejpozoruhodnějších míst k bydlení v Londýně."

,,Nemohli bychom se jít podívat dovnitř?" zeptala jsem se.

,,Zatím ne, protože se tam ještě možná pracuje." Táta vytáhl z kapsy klíč. ,,Ale můžu vám ukázat jeden byt, který se ještě neprodal, třicítku. Později se vás pokusím propašovat ještě někam jinam."

,,Na kolik přijde takový bydlení?" zajímal se Lukas.

,,Trochu ti napovím," odpověděl táta. ,,Cena bytů v nižších patrech začíná dvojkou a pětkou."

,,Dvacet pět tisíc?" divila jsem se. ,,To je na tuhle čtvrť dost málo, ne?"

Táta zakroutil hlavou.

,,Dva a půl milionu?" navrhl Lukas. ,,Hustý."

,,Taky ne." Táta vrtěl hlavou, že máme přidat.

,,Dvacet pět milionů. A to je nejnižší cena. Jeden z těch mezonetových bytů se prodal za devadesát čtyři milionů."

,,Cože?!" vyhrkli jsme oba najednou.

,,Je to možný?" dodal Lukas.

,,To prostě musíme vidět," řekla jsem. Zkoušela jsem spočítat, kolik topů bych si za ty peníze mohla koupit. Asi tak miliardu nebo rovnou bilion.

,,A proč je to tak drahý?" zeptal se Lukas. ,,Je to celkem pěkný, ale zas nijak mimořádný, aby to stálo takový prachy."

,,Jen počkej, až uvidíš vnitřek," odpověděl táta. ,,Jeden z nájemníků dal jen za interiér osm milionů. Tohle je jedna z nejprestižnějších adres v Londýně. Kousek odtud je obchodní dům Harrods a Harvey Nichols..."

Rozesmála jsem se. ,,Bezva. Můžem říct kámošům ve škole, že nakupujem u Harrodse. Občas tam skočím pro půl litru mlíka."

 Táta se zasmál a napětí, které jsem cítila od chvíle, kdy jsme sem přišli, částečně povolilo.

 ,,A nedaleko je Sloane Street," dodala jsem. ,,Suprový fantastický obchody."

 ,,V podzemí je spousta parkovacích míst," pokračoval táta. ,,To je ojedinělý, protože jedno jediný parkovací místo v téhle čtvrti může přijít až na tři sta tisíc liber."

 Lukas tlumeně hvízdl. ,,To jsou těžký prachy." 

Táta ukázal na podlahu: ,,Máme tu podzemní garáže pro čtyři sta aut."

 ,,Tetu Katie by trefil šlak," poznamenala jsem.

 ,,Nejdůležitější na tomhle domě jsou služby. Bytových domů je ve městě celá řada, ale jen málo z nich nabízí stejný servis."

 ,,Jaký servis?" ptala jsem se.

 ,,Funguje to tady jako v hotelu, proto ti to možná hotel připomíná. Máme vlastní personál a spolupracujeme se sousedním hotelem Imperial Lotus. Například když nějakého nájemníka napadne uspořádat půlnoční banket nebo bude chtít přinést sendvič, využijeme hotelovou kuchyň a kuchařem. A dvacet čtyři hodin od pondělí do neděle máme k dispozici jejich prádelnu."

 ,,Ach, Mary, dejte mi vyprat a vyžehlit spodky, nastříkejte je francouzským parfémem a doneste mi je do pokoje," pronesla jsem afektovaně.

 Táta si mě nevšímal. ,,Všechny byty mají samozřejmě vlastní kuchyň, protože někteří nájemníci zaměstnávají vlastního kuchaře," pokračoval. ,,Na mně je, aby nájemník dostal všechno, nač si vzpomene a nač mu nebude stačit vlastní personál."

 ,,Na kolik to přijde za rok?" zeptal se Lukas.

 ,,Myslíš na poplatcích? Zhruba na padesát tisíc liber," odpověděl táta. ,,Někdy trochu míň, protože nájemníci mívají vlastní personál. Jeden si najal čtyři byty, dva pro sebe a dva pro personál. Má k dispozici celkem třicet pět lidí. Několik jich bude bydlet přímo tady, ostatní někde poblíž."

 ,,Třicet pět lidí?" opakovala jsem. ,,Co jako budou dělat?"

 ,,Kuchař, pokojská na prádlo, osobní asistent, masér, kadeřník, chůva, šofér, pilot... a tak dál. A samozřejmě bodyguardi, těch tady bude víc."

 ,,Jasně. Já si taky přivedu své osobní otroky," zahučela jsem.

 ,,Vážně?" zeptal se táta, když zasunoval klíč do zámku. ,,Takže máme s Lukasem o práci postaráno. Pořád se chceš podívat?"

 Přikývla jsem. ,,No jasně."

 ,,Tak tady to je." Pokynul nám, abychom šli dál. ,,Až po vás, vážení. A Isabell, než zase řekneš, že je to jako v hotelu, uvědom si, že vidíš jen standardní vybavení. Většina nájemníku je odstraní a zařídí si byt podle svého."

Tak a jsme zase u konce :D jak si zatím užíváte prázdniny? Já jsem nadšená, protože mám konečně čas pravidelně psát :D 
pokud se vám díl líbil, nezapomeň dát vote nebo nějaký pěkný koment:) já se s vámi loučím a ahóóój:)