Miliónové holky

Milionové holky...XVI.

...pokračování...

,,Představte si," nadechla jsem se. ,,Speciální místnost pro každé jídlo, které si chcete dát. Italský pokoj na pizzu..."

 ,,A francouzský zase na francouzský brambory..." dodal Lukas.

 Táta protočil panenky a vedl nás do koupelny. I ta byla zařízena starožitně: starodávná zrcadla na stěně a vana s pozlacenými nožičkami ve tvaru drápů uprostřed.

 ,,Nechápu, nač mít zrcadla, ve kterých se nevidíte," řekla jsem. ,,Sklo je úplně zakalené."

 ,,Jsou pravděpodobně stará několik staletí," podotkl táta. ,,Představ si, kolik lidí se v nich prohlíželo."

 ,,Vsadila bych se, že všichni říkali ,,C'est ale mizerné zrcadlo, potřebovalo by pořádně vyčistit, ah oui," odpověděla jsem mu svým nejlepším francouzským akcentem.

 ,,Obklopuje vás tu umění a historie. Nelíbí se vám to?" zeptal se táta.

 ,,Jasně. Líbí. Líbí. Je to stylové. Trochu jako u babičky, na každém volném místě artefakt."

 ,,Jo, ale na rozdíl od těch krámů u babičky," spustil táta, když jsme scházeli zpátky do haly, ,,stojí tyhle hračičky hromadu peněz - třeba ten vlys v hlavní hale - ten přijde nejmíň tak na pět milionů. A podívejte se na tyhle obrazy."

 ,,Tuhle reprodukci znám," řekla jsem, když jsem se podívala na obraz opřený o zeď. ,,To je Picasso."

 ,,A tohle je Monet," přidal se Lukas. ,,Pamatuju si to z dějin umění."

 ,,To nejsou reprodukce," prohodil táta. ,,Jsou to originály." - ,,Jako pravý?" zajímal se Lukas.

 Táta přikývl.

 ,,Super," řekla jsem. Kéž by je viděla Joyce.

 Táta ukázal na hromadu dalších obrazů opřených o zeď. ,,Monsieur Gerard je jedním z největších sběratelů na světě. Má ve své sbírce Picassa, Moneta, Maneta, van Gogha, Degase a k tomu spoustu moderny, kterou já bohužel neznám, ale všechno prý stojí za to. Některá muzea by za ně dala nevím co. Jedno z těch Monetových pláten nedávno prodali za osmdesát milionů. Všechny tyhle obrazy stojí miliony liber, takže teď chápete, proč je tu bezpečnost tak důležitá."

 ,,Úžasný," zahučela jsem. ,,Nechtěl by si koupit nějakej můj výkres z výtvarky? Mám například působivou skicu hrušky. Naprosto originální. Jediná svého druhu na světě."

 Táta se usmál a pohladil mě po vlasech. ,,Možná až budeš větší a uděláš si jméno, jako nová Tracy Eminová nebo Damien Hirst," odpověděl.

 ,,Damiena Hirsta znám," řekla jsem. ,,Byli jsme se školou na jeho výstavě v Tate Gallery. To je ten chlap, co namáčí mrtvý krávy a ovce do formaldehydu. Myslím, že takový umění bych taky zvládla. Je to ovšem trochu vulgární. Tracy Eminovou znám taky. Ta zase vystavuje svoji neustlanou postel a tvrdí, že je to umělecké dílo. To bych zvládla levou zadní."

 Táta se zasmál. ,,Myslím si, že je dobře, že nepomýšlíš na uměleckou dráhu, Isabell."

 ,,Možná ještě změním názor, teď když jsem viděla bejvák monsieur Gerarda. Líbí se mi jeho styl - a tyhle starý obrazy."

 Když táta otevřel dveře, vytančila jsem ven a začala jsem si prozpěvovat písničku z filmu Mamma  Mia. Lukas se brzy přidal: ,,Money, money, money... must be funny ... in the rich man's world..." (pozn. aut. teď je to moje oblíbená písnička ke psaní :D takže mi právě hraje do sluchátek :D )

Ale viděla jsem, že je z nás táta nervózní. Jasně, všude kolem tu jsou malinké kamery. A tak jsme raději hned přestali.

 Dobře, dneska není nejdelší díl, ale vůbec mi nejde psát, a tak pořád vynechávám písmenka, takže pokud jsem nějaké vynechala, omlouvám se. Proto to tedy dnes ukončím. Snad se vám i takto krátký díl líbil:) budu ráda za vote nebo nějaký pěkný komentář:) já se s vámi loučím a ahóóój:)