Miliónové holky

Milionové holky...XX.

...pokračování...

 V pátek jsem šla plavat jako obvykle.

 ,,Isabell, je mi to líto, ale už sem nemůžeš chodit," řekla mi Poppy, když jsem došla na recepci wellness klubu.

 ,,Nemůžu? A proč?" zeptala jsem se.

 ,,Včera tu byl pan Knight. Řekl mi, že personál už nesmí využívat zařízení pro nájemníky."

 O panu Knightovi jsem slyšela. Je to majitel komplexu. Američan, žije v New Yorku. Prý má podobný bytový komplex v New Yorku na Manhattanu.

 ,,Ani já ne? Vždyť tady celý týden nikdo nebyl. Byla jsem v bazéně jediná."

 Zazvonil telefon a Poppy se zatvářila vyplašeně. ,,Je mi to líto, broučku, ani ty ne. A teď už musím pracovat, lidi si začali objednávat různé služby, musím se podívat, kdo se jim může věnovat." Zvedla telefon. Konec rozhovoru.

 Chystala jsem se k odchodu, když jsem ucítila, že za mnou někdo stojí. Otočila jsem se a uviděla hezkou tmavou dívku v tyrkysovém topu a džínách. Poznala jsem ji podle fotografií. Eleanor DiCapriová.

 Usmála jsem se na ni, jak nejlépe jsem uměla, a chystala se ji pozdravit, ale ona kolem mě prošla, jako bych byla vzduch. Chtěla jsem to říct Poppy, ale ta pořád telefonovala. To je divný, pomyslela jsem si. Co se děje?

 Vyšla jsem z klubu a šla do recepce, abych si popovídala s Didierem. Chtěla jsem vědět, jestli už se setkal s novými nájemníky a jací jsou.

 ,,Ahoj, Didiere, jak se vede?" zeptala jsem se.

 Rozhlédl se kolem. ,,Teď nemám čas, pracuju."

 ,,Ale nepracuješ, jen tu tak stojíš. Nikdo tu není."

 ,,Teď ne, ale každou chvíli může přijít."

 ,,Minulý týden jsi se mnou mluvil."

 ,,To tu nikdo nebyl," odpověděl. ,,Jdi pryč, buď tak hodná."

 Někdo tu byl, pomyslela jsem si. Byla jsem tu já a Lukas a zbytek personálu. Copak nejsme lidi? Naštvala jsem se. Dotklo se mě to. Hlavně to, jak si mě Eleanor vůbec nevšímala, ale taky to, že na mě teď evidentně už nikdo nemá čas. Ani Sita mě nepozdravila. Je to jistý. Atmosféra se změnila a mně se to nelíbilo ani za mák.

 Objevil se táta a podal Grace nějaké noviny. Pak se otočil ke mně.

 ,,Isabell, co tady děláš? Nemáš jít do školy?"

 ,,Chtěla jsem do bazénu, ale prý tam už nesmím. Nemohl bys s Poppy promluvit? Přece jsi tady šéf."

 ,,Ne, šéf je pan Knight. Je mi líto, Isabell, ale nesmí se to. Chtěl jsem ti to říct včera večer, ale když jsem se vrátil, už jsi spala. Vlastně nemáš co dělat ani tady, tak jdi, uvidíme se potom." Zazvonil mu mobil. Vytáhl ho a levou rukou na mě mávl, abych zašla do části vyhrazené personálu. Řekl do telefonu, že už jde, a pak se znovu obrátil ke mně: ,,A Isabell, řekni prosím tě Lukasovi, že odteď musíte oba chodit postranním vchodem. Pamatuješ si kód?"

 Přikývla jsem. ,,Pět pět tři nula osm čtyři."

 ,,Výborně, tak to nikomu neříkej."

 ,,Jo, to je pozdě, vyvěsila jsem tu kombinaci na facebook," odpověděla jsem, ale když jsem uviděla tátův výraz, honem jsem dodala: ,,Dělám si srandu."

 ,,Pane Halle," ozvala se Grace z recepce.

 ,,Už letím," odpověděl táta. ,,Uvidíme se po škole, Isabell, hezkej den."

 Rozhlédla jsem se. Takže odteď to bude takhle, pomyslela jsem si a sledovala, jak tam všichni pobíhají kolem. Buď tak hodná, zmiz. Minulý týden jsem si myslela, že můžeme být kamarádi, ale oni to hráli, jako herci v parukách, kteří čekají na vystoupení a smějí se spolu. Teď už začalo představení, jsme na jevišti a hrajeme každý svou roli, takže se mnou už se nikdo vybavovat nebude. Měla jsem pocit, že jsem z toho nějak vypadal. Jaká je moje role? Mám tu vůbec nějakou? Patřím sem vůbec?

Tak pro dnešek konec:) na scéně se nám objevila rodina DiCapriových:) Takže konečně začne pořádná sranda!:) 
Isabell nám tady pomalu začíná "depkovat" a to ještě neví, co se stane v příštím díle :D těšte se!
Pokud se vám díl líbil, nezapomeň dát vote nebo zanech nějaký pěkný koment:) já se s vámi loučím a ahóóój:)