Věrný Kůň

•21• Nové stáje

,,Nejdříve vyndáme všechny věci z auta a potom odvezeme Luckyho do místní stáje" rozkázala mamka.

Vyšla jsem z auta a protáhla si záda z dlouhé cesty. Došla jsem k přepravníku a zkontrolovala Luckyho jestli je v pořádku.

Lucky spokojeně přežvykoval seno a dával náznak, že už chce z přepravníku ven. Zavřela jsem dvířka a šla pomoct s vydáváním věcí. Všechny krabice jsem dávala před náš nový dům a mamka je nosila dovnitř.

Když už jsme konečně měli hotovo, tak jsem šla omrknout místnosti našeho nového domu. Byla tam velká místnost, kde bude nejspíše obývák a vedle kuchyň, dvě malé místnosti na koupelnu a pracovnu a v podkroví dvě ložnice pro mamku a pro mě.

Šla jsem do svého nového pokoje, který byl v patře. Bylo tam prázdno a ozvěna. Byl vcelku malý, ale přesto celkem útulný. Byli tam dvě malá okna s výhledem na toto "úžasné" město.

,,Sheily! Musíme odvést Luckyho do stáje, v tom přepravníku je mu určitě vedro" zavolala na mě mamka z obýváku a já seběhla schody dolů. Nastoupily jsme do auta a jely do stáje nedaleko města.

Zaparkovali jsme auto před obrovskou stájí jako z pohádky.

Byla celá ze dřeva se ozdobenými kamennými sloupy. Dokonce byla vidět venkovní jízdárna, která měla vysoké keřové oplocení.

V naší vesničce Greenvale byla stáj kvůli nedostatku penězům velmi malá a omítka z venku byla poničená.

,,Pááni!" řekly jsme společně s mamkou s otevřenou pusou.

Vyvedla jsem za uzdu Luckyho z přepravníku a šla ke stáji. Dveře do stáje byly pootevřené, protože tam momentálě bylo asi 10 jezdkyň. Vešla jsem dovnitř a nestačila se divit té kráse. Stáj byla zevnitř ještě větší než z venku a boxy byly velmi prostorné a čisté.

Procházela jsem s mamkou koňské boxy a našla jsem jeden prázdný, který neměl žádnou jmenovku. Do boxu jsem umístila Luckyho a nasypala mu oves, nalila vodu a vyhřebelcovala srst. Mamka mě celou dobu pozorovala.

Najednou k nám přišla nějaká paní s elegantní vestou, vysokýma botama a rajtkama. Na hlavě měla bílý klobouček, který měl vyšitý zlatý pruh.

,,Zdravím, vy musíte být jezdkyně paní Pandabergová, že ano?" pozdravila mě mile a upravila si vestu.

,,Ano, to jsem" odpověděla jsem a položila Luckyho kartáč na zem. Ta paní kývla na souhlas a vyndala z vesty bleštivou cedulku s mím jménem Sheila Pandabegová.

,,Toto si nalepte na dveře boxu, aby jste si box vždy poznala" řekla a podala mi cedulku. Naposledy se usmála a s elegancí odešla.

Líbí se ti příběh? 👍
Chceš další část? 📖
Hlasování ⭐
Komentář 💭
Sledování 👁
Mě velice podpoří v mé tvorbě ❤