Věrný Kůň

•8• Další výmluva

Sheily pohled:

Po chvilce jsem se zvedla z obětí na nohy a z kapsy od mikiny jsem vytáhla papírový kapesník, kterým jsem si zraněný prst obvázala. Sice to byl jen takový krvavý škrábenec, ale neskutečně to pálilo.

Protože už byl večer, tak jsem vzala do ruky vodítko z provazu a odvedla Luckyho dovnitř mlýna. Ten se schoulel do slámy a zase spal.

Nojo, je to ještě hříbě tak potřebuje více spánku. Dala jsem Luckymu pusu na hlavičku a zavřela dveře od mlýna. Už jsem byla na cestě domů a zase přemýšlela, co řeknu doma mamce.

Co když Kate není doma a mamka zjistí, že jsem s ní nebyla venku? A co ten můj zraněný ukazováček? Co mamce řeknu?

Nikdy nikomu nelžu, ale když řeknu mamce, že jsem zachránila hříbě, tak mi stejně nebude věřit že jsem Luckyho zachránila a zakáže mi za ním chodit, nebo zavolá "ochranku zvířat" a oni si Luckyho odvezou. Vím, že je toho schopná.

,,Ahoj mami! Jsem doma!" řekla jsem s falešným veselým tónem a šla do kuchyně. Mamka jen na mě vyvalila oči.

,,Kde jsi byla?! Víš jaký jsem měla o tebe strach?!" řekla depresivně a obejmula mě.

,,Co to máš s tím prstem? Sundej ten kapesník!" řekla ustaraně a na ukazováček mi dala dezinfekci.

,,Auu! to štípe!" sykla jsem bolestí.

,,O co jsi se řízla?" zeptala se a ukázala na můj prst.

,,Ehmm...já jsem chtěla...no...vylézt na strom, ale nějak jsem se řízla...o nějaký..ehmm...drát, který tam byl přivázaný....na té větvi" super Sheilo, to bylo velmi nenápadné.

,,Fajn, na stole máš večeři a pak jdi už spát" řekla ospale a šla si lehnout. Koukla jsem se na hodiny a bylo 21:38.

Najedla jsem se, umyla, vyčistila zuby a šla si lehnout. V mém pokoji byla velká tma a já se začala bát. Vzpomněla jsem si na Luckyho, čímž mě strach ze tmy přešel a já v klidu usnula.

Líbí se ti příběh? 👍
Chceš další část? 📖
Hlasování ⭐
Komentář 💭
Sledování 👁
Mě velice podpoří v mé tvorbě ❤