Věrný Kůň

·32· První vzpomínky

Přišli jsme k autu mé mamky a já si opatrně sedla na zadní sedadlo.

Chvíli jsem čekala na mamku, protože si venku povídala s panem doktorem o užívání prášků, které mi předepsal na každý den. Nakonec se mamka rozloučila pozdravem a nastoupila do auta. Nastartovala auto a vyjela z nemocničního parkoviště.

Něco mi začala říkat, ale já jí z únavy neposlouchala, protože se mi už zavíraly oči a já svou hlavou opřela o opěradlo a usla.

,,Sheily? Zlatíčko vstávej, už jsme doma" slyšela jsem tichý šepot mamky a otevřela oči.

Vyšla jsem z auta a prohlížela si náš dům. Byl vcelku malý, ale zato měl obrovskou zahradu plnou barevných květin.

,,Ty květiny jsou nádherné! To jsi sázela ty?" zeptala jsem se a přivoněla si ke květinám.

,,Sázely jsme je společně když jsme se přistěhovaly, ale na to si asi nevzpomínáš viď?" smutně se pousmála a začala hledat v kabelce klíčky od domu a následně odemkla dveře.

Sundala jsem si své černé tenisky a vstoupila dovnitř. Prošla jsem dlouhou chodbou a vešla do obýváku. Chvíli jsem se rozhlížela kolem a povzdechla si.

,,Achjo, na nic si nevzpomínám. Jako bych tu byla poprvé" zoufale jsem namítla a otočila se směrem k mamce.

,,Neboj se Sheily, ty si určitě vzpomeneš. Víš co? Jdi po schodech nahoru a vstup do druhých dveří vpravo, tam je tvůj pokoj. Třeba...si vzpomeneš tam" pobídla mě a ukázala na schody.

Šla jsem tedy do svého pokoje a nestačila se divit. Pokoj byl vcelku útulný a na poličce byly poháry a medaile! Páni, já vyhrávala? Podívala jsem se blíže a zjistila, že trofeje jsou za jezdectví. No jasně, tím dávají smysl ty plakáty a obrazy s koňmi po celém mém pokoji!

Nejvíce mě však zarazil obraz, kde jsem byla vyfocená a vedle mě stál krásný kůň, který mi byl velice povědomý. Vypadali jsme oba šťastně, asi jako nejlepší přátelé nebo tak něco.

Lehla jsem si na postel a dívala se do stropu. Snažila jsem si vzpomenout na mojí jezdeckou kariéru, na můj život a na mé přátele. Na nic jsem si bohužel nevzpomněla.

Najednou mi něco probliklo před očima. Jakoby nějaká vzpomínka, kde jsem seděla na koni a chystala jsem se přeskočit vysoký keř. Byla jsem připravená skočit, ale najednou se něco zvrtlo. Kůň se splašil a já se snažila držet pevně sedla, ale najednou mé ruce začaly slábnout a já spadla hlavou na zem a následovalo probuzení v nemocnici.

Tak počkat, to jsou přeci moje vzpomínky...

Líbí se ti příběh? 👍
Chceš další část? 📖
Hlasování ⭐
Komentář 💭
Sledování 👁
Mě velice podpoří v mé tvorbě ❤