Věrný Kůň

•31• V nemocnici

,,Píp, píp, píp, píp" slyšela jsem podivné zvuky, které se rozléhali po místnosti.

Někde jsem ležela a měla zavřené oči. Nevím kde jsem, jak dlouho tu jsem a strašně mě bolí levá ruka a hlava. Z té vší únavy jsem si zívla a snažila se pomalu otevřít oči kvůli ostrému světlu.

,,Ona se pohla, podívejte!"

,,Probouzí se!"

,,Ano, snaží se otevřít oči!"

,,Pšššt! Mluvte potišeji!"

Slyšela jsem známé hlasy a otevřela oči dokořán. Byla jsem na posteli v nemocnici a všude pípali ty divné stroje. Měla jsem levou ruku v sádře a v předloktí kapačku. Spatřila jsem tři holky a jednu paní kolem 40ti let.

,,Sheily! Hrozně jsem se o tebe bála! Jak se cítíš? Je ti líp?" ptala se ta žena a obejmula mě. Jen jsem se na ní nechápavě koukala. Jak zná moje jméno, když já jí vůbec neznám?

,,K-kdo jste?" zeptala jsem se opatrně a všichni na mě vyvalili oči.

,,T-ty nevíš kdo jsem?" zeptala se ta žena a já zavrtěla hlavou na nesouhlas. Ta paní byla ve stesu, že malém omdlela. Ty tři holky mezitím volaly nějakému doktorovi. Netušila jsem, o co tu jde.

,,Tak už se Sheila konečně probudila? Jak ti je? Nebolí tě hlava?" přišel do pokoje doktor a pokládal mi klasické doktorské otázky.

Než jsem stihla cokoliv odpovědět, tak ta starší žena, která brečela mi skočila do řeči.

,,Pane doktore! Sheila si mě nepamatuje!" řekla se slzami v očích a doktor si vzal sešit a začal číst.

,,Sheila spadla z koně a má velký otřes mozku a zlomenou levou ruku, takže je zcela normální že si nepamatuje okolní svět" řekl doktor. Cože? Já jsem spadla z koně? Já jezdím na koni?

,,COŽE?! Takže už si na mě nikdy nevzpomene?" vylekala se znovu ta žena.

,,Ale ne, kdepak paní. Sheila si určitě na vás vzpomene, jen to chce čas a trpělivost" řekl přesvědčeně doktor a podal té ženě kapesník.

,,Sheilu si tu necháme ještě pár dní na pozorování, ale v pondělí za týden si pro ní už můžete přijet" řekl doktor, dal mi prášek na bolest hlavy a všichni odešli z pokoje. Teď jsem tu jen já a ty otravné pípající stroje. Půjdu raději spát, ten prášek mě unavil.

______________________________________

Je tu další den strávený v nemocnici. Tentokrát je pondělí a už si pro mě po týdnu přijede ta žena.

Někdo by se těšil že může jít domů, ale já spíš nechci. Tu ženu si nepamatuji a navíc nevím, jak se mám v její společnosti chovat. Ani nevím jak můj domov vypadal, jestli máme domácí zvíře, nebo kde vůbec bydlím. Mám tolik otázek.

Najednou jsem uslyšela otevírání dveří. Dál vstoupil doktor a za ním ta paní, která si mě má dnes odvést domů.

"Jak se cítíš Sheilo? Dnes ti sundám obvaz z hlavy, ale tu sádru na ruce si raději ještě necháš" naklonil se ke mě doktor a sundal mi obvaz a obklad z hlavy.

,,Je mi fajn. Už to zvládnu sama" řekla jsem a vstala z postele. Doktor i ta žena mě stejně stále přidržovali, abych nespadla cestou z nemocnie do auta.

Líbí se ti příběh? 👍
Chceš další část? 📖
Hlasování ⭐
Komentář 💭
Sledování 👁
Mě velice podpoří v mé tvorbě ❤